Zákon o státním vězení ze dne 16. července 1931, č. 123 Sb. z. a n. vyplnil mezeru, která zejména v oblasti práva dříve rakouského stávala se po vydání zákona na ochranu republiky dosti citelnou. Jestliže soud — v řízení před soudy porotními porotní soudní sbor — ukládá trest na svobodě za trestný čin, který podle své povahy a podle okolností, za nichž byl spáchán, svědčí o snaze pachatele vykonati vliv na uspořádání věcí veřejných nebo sociálních, a který způsobem svého provedeni, užitými prostředky nebo zaviněnými následky není zvláště zavržitelný a nebyl spáchán z pohnutky nízké nebo nečestné, uloží na místě trestu těžkého žaláře, káznice nebo žaláře trest státního vězení, a ukládá-li trest tuhého vězení, vězení nebo uzamčení, vysloví zároveň, že tento trest má býti vykonán podle předpisů o výkonu trestu státního vězení. Zákon vypočítává trestné činy, které zejména mají vždy býti pokládány za zvláště zavržitelné. Další ustanovení upravují hlavně ukládání trestu při konkurenci trestných činů, včítání vyšetřovací vazby, otázku následků odsouzení, výkon trestu státního vězení a trestů uložených před účinností tohoto zákona.