Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní, 68 (1929). Praha: Právnická jednota v Praze, 688 s.
Authors:
Odčinění odsouzení, udělení milosti a podmíněné propuštění v r. 1927 a odvolání podmíněného odsouzení osob, jimž zkušební doba počala r. 1922. (Zprávy státního úřadu statistického republiky Československé r. IX. č. 95). Statisticky hodnotiti výsledky podmíněného odsouzení a podmíněného propuštěni je možné teprve po delší řadě let, neboť zkušební dobá může činiti u podmíněného odsouzení až 5 let a u podmíněného propuštění až 10 let. Nejzajímavější jsou výsledky podmíněného odsouzení, které mohou býti publikovány až po pěti letech od výroku, že se trest podmíněně odkládá. Poněvadž data za dřívější léta byla již uveřejněna, je nyní možné statistické srovnání alespoň prvních tří let užívání podmíněného odsouzení.nPokud možno souditi ze statistických dat, nejsou výsledky nikterak nepříznivé a rok od roku se znatelně zlepšují. Nesluší arci zapomínati, že právě první léta účinnosti zákona o podmíněném odsouzení a propuštění byla velmi nepříznivá, vyznačujíce se nebývalým vzrůstem zločinnosti všeho druhu, kdežto
r. 1922 zprostředkuje již návrat k poměrům normálním. Především zaslouží pozornosti, že počet případů, kdy podmíněně odsouzený se neosvědčil, jeví patrnou sestupnou tendenci. Jestliže z 92214 osob podmíněně odsouzených, kterým počala běžeti lhůta zkušebna r. 1919 nebo 1920, se neosvědčilo 6985, bylo takových případů z r. 1921 jen 6814 z celkového počtu o málo menšího (91719), z r. 1922 dokonce jen 5805 z celkového počtu 83371. U žen dochází k odvolání podmíněného odsouzení značně řidčeji (asi 5%) než u mužů (asi 8%) a během užívání podmíněného odsouzení se stav ve prospěch žen neustále zlepšuje. To souvisí s menší zločinností žen vůbec a v letech 1920—1922 s poklesem zločinnosti žen, která za války dostoupila nebývalých rozměrů. Daleko nejčastěji, asi v 4/5, případů, dochází k odvolání podmíněného trestu pro opětné odsouzení. Ubývá případů, kdy výkon trestu se nařizuje proto, že odklad neměl býti podle zákona vůbec povolen, kdežto naopak přibývá případů, kdy podmíněné odsouzení bylo odvoláno, poněvadž odsouzený jednal proti uloženým mu obmezením nebo odpíral bez důvodu nahraditi škodu neb dáti zadostiučinění. Tato okolnost, jakož i lepšící se výsledky, svědčí nepochybně tomu, že za první tři léta účinnosti se aplikace zákona o podmíněném odsouzení prohloubila.
Citace:
Odčinění odsouzení. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1929, svazek/ročník 68, číslo/sešit 5, s. 171-172.