K § 93 с. ř. s. V německé říši stačí při kolektivní prokuře doručení jednomu z prokuristů.1

Odvolací soud zrušil podle § 477 č. 4 c. ř. s. rozsudek, poněvadž žaloba byla doručena jednomu z prokuristů, kteří mají prokuru kolektivní.
Nejvyšší soud zrušil toto usneseni z těchto důvodů:
Doručení obsílky k prvnímu roku s žalobou se mělo státi v Hamburku a platí tedy o způsobu doručování zákony místa doručení (locus regit actum), tedy § 173 proc. řádu říše německé (čl. 7, odst. 2 smlouvy s říší německou o právní ochraně ve věcech občanských z 8. února 1923 č. 130 sb. z. a n. z 1924), který stanoví: »doručení děje se ve sporech vyvolaných provozem obchodní živnosti prokuristovi se stejným účinkem jako straně samé« a podle § 171-III. téhož řádu: »při více zákonných zástupcích, jakož i více představených stačí doručení jednomu z nich.« Podle komentáře Stein-Jonase (k §§ 171, 173 něm. civ. řádu s.) jest nerozhodno, zda prokurista má samoprokuru či prokuru kolektivní a podle komentáře Sydow-Busch- Krantze (k § 173 něm. c. ř. s.) stačí při kolektivní prokuře (Gesamtprokurai) doručení jednomu z prokuristů. Totéž dovozuje Staub k § 48 něm. obch. zák. a Staub-Pisko k čl. 41 § 6 lit. g, jakož i k čl. 117 obch. zák. § 3. Zde jest na místě ustanovení čl. 235 obch. zák., jenž stanoví, že k doručení obsílek a jiných doručenek akciové společnosti stačí, stane-li se k rukám jednoho člena představenstva oprávněného (firmu znamenati nebo spoluznamenati nebo k rukám úředníka společnosti, který jest oprávněn ji před soudem zastupovati, tedy je-li oprávněn přijímati žaloby zvláště neb procesní plnou mocí neb udělením poštovní plné moci. Doručení žaloby prokuristovi jest účinné proti akciové společnosti pouze tehdy, týká-li se spis právní záležitosti, jež se vztahuje na provoz (Betrieb) obchodní živnosti (komentář Staub-Pisko k čl. 235 obch. zák. § l).
Podle obsahu žaloby domáhá se žalující strana na žalované společnosti náhrady dovozného a výloh vzniklých ze Spedičního obchodního spojení s firmou žalovanou, vztahuje se tedy žalobní nárok na provoz obchodní živnosti žalované firmy a byl proto prokurista F., i když byl jen prokuristou kolektivním, oprávněn k platnému přijetí žaloby. Jest tedy názor odvolacího soudu, že k přijetí žaloby a obsílky k prvnímu roku oprávněn nebyl a že řízení provedené na základě takového doručení, jakož i rozsudek pro zmeškání, jsou podle § 477 č. 4 c. ř. s. zmatečnými, právně mylný.
Doručení stalo se způsobem zákonným.
Ostatně nebyla tímto doručením vzata žalované firmě možnost jednati před soudem, vždyť žaloba i obsílka dostaly se, jak jest zřejmo z dopisu žalované ze 14. listopadu 1928, žalované firmě, neboť v něm doznává žalovaná listinou podepsanou dvěma prokuristy, kteří jsou oprávněni zastupovati firmu na venek a jednati za ni, že žalobu i obsílku obdržela 13 dní před prvním rokem, takže měla dosti času, aby k roku poslala procesního zmocněnce, jenž by byl její námitky přednesl (viz rozh. v Právníku 89/03, 798/07).
Rozh. nejv. soudu v Brně z 25. dubna 1929, RI 258/29-II.

Srovn. Neumann, Komentar zu den Zivilprocessgesetzen IV. 648, který pro naše právo zastává mínění opáčné.

Citace:

K § 93 c. ř. s. V německé říši stačí při kolektivní prokuře. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1929, svazek/ročník 68, číslo/sešit 18, s. 585-586.