Majitelka hospodyňské školy neprovinila se tím, že nezakázala své žačce choditi ve školní kuchyni v botkách s vysokými špalíčky. Byloť na žalobkyni, aby se v tom směru náležitě zařídila.
Žalobkyně, už dospělá osoba, byla žačkou hospodyňské školy žalované strany a zlomila si nohu. Stalo se to tím, že ve školní kuchyni uklouzla a upadla. Vínu na tom má prý žalovaná, poněvadž měla v té kuchyni dlaždičkovou, tedy nebezpečnou podlahu, trpěla, že podlaha byla vodou polita, tedy se stala ještě nebezpečnější, a konečně, protože trpěla, že žalobkyně v kuchyni chodila v botkách s vysokými špalíčky.
První stolice neuznala důvod žalobního nároku za oprávněný.
Odvolací soud tento mezitímní rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud podanému dovolání nevyhověl.
Důvody. Odvolací soud má pravdu, že žalobkyně neuplatňovala v prvé stolici jako zavinění žalované strany, že orgány obce trpěly, aby chodila v učební kuchyni v botkách s vysokými podpatky. Výtka rozporu se spisy jest tudíž lichá. Nehledě k tomu, nezáleží na tom, zda bylo žalobkyni zakázáno choditi s vysokými podpatky. Žalobkyně jest dospělá, není o ní tvrzeno, že nemá zdravý rozum, a musila tedy sama věděti, může-li v kuchyni choditi s vysokými podpatky.
Pro opakování znaleckého důkazu není předpokladů § 362, odst. 2 c. ř. s. Podle posudku znalců nemůže býti pochybno, že znalci ani z důvodů bezpečnosti nepokládali za nutné opatřiti podlahu povlakem a nemůže býti pochybno, že znalci věděli, že nejde o kuchyň soukromou, když ji prohlédli v ústavě samém, a výslovně mluví o předpisech o veřejných kuchyních.
Po právní stránce usoudil odvolací soud správně, že žalovaná nemá viny na úrazu žalobkyně.
Podle zjištění soudu první stolice není pravda, že po úrazu byl vodovod přeložen z kuchyně a že dlažba byla opatřena korkovým povlakem. Netřeba se proto zabývati závěry, které dovolání z těchto tvrzení činí.
Z uplatněných dovolacích důvodů č. 2, 3 a 4 § 503 c. ř. s. není tudíž žádný oprávněn.
Rozh. nejv. soudu ze dne 2. května 1929 Rv 684/28.
Karel Jelínek.