Prohlášení žalovaného učiněné v žádosti za prodloužení lhůty k podání žalobní odpovědi, že žalobní udání popírá a navrhuje zamítnutí žalobní žádosti, je postačující žalobní odpovědí.
Procesní soud zamítl žádost za vydání kontumačního rozsudku pro nepodání žalobní odpovědi, poněvadž v žádosti za prodloužení lhůty k podání žalobní odpovědi žalovaný uvedl, že popřev žalobní udání a navrhnuv zamítnutí žalobní prosby tím žalobní odpověď podal.
Rekursní soud maje za to, že uvedené vyjádření žalovaného není žalobní odpovědí, usnesení procesního soudu zrušil a tomuto nařídil, aby znova rozhodl.
Nejvyšší soud obnovil usnesení procesního soudu.
Důvody: Vzhledem k tomu, že návrh na prodloužení lhůty k podání žalobní odpovědi obsahuje popření děje žalobního a návrh na zamítnutí žalobní prosby, dlužno považovati obsah návrhu toho za postačující odpověď na žalobu z důvodů, které byly podrobně uvedeny v rozhodnutí č. 5889 sb. n. s., na něž se tuto poukazuje, neboť nebyly vyvráceny obsahem dovolacího rekursu.
Na tom nelze ničeho změniti ani poukazem k tomu, že žalovaná strana svým návrhem na prodloužení lhůty k žalobní odpovědi a prohlášením, že navrhne při ústním jednání zamítnutí žaloby, sama dala výraz tomu, že obsah návrhu nepovažuje za žalobní odpověď, neboť žalovaná přece jen žalobní tvrzení popřela a zamítnutí žaloby navrhla, čímž učinila formálně požadavku § 243 c. ř. s. zadost.
Bylo proto rozhodnuto, jak se stalo.
Rozhod. nejv. soudu ze dne 24. ledna 1929 Rv II 5/29.
K. L. J.