Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní, 68 (1929). Praha: Právnická jednota v Praze, 688 s.
Authors:

Rozsudky choromyslných soudců.


Není nám známo, stala-li se u nás kdy tato otázka předmětem soudního rozhodování. V Německu zabýval se jí říšský soud (I, 712/27), jenž prohlásil, že není soud řádně obsazen, není-li soudce schopen sledovati postup ústního přelíčení. Právě tak, jako je vyloučeno, aby vykonávali soudcovský úřad slepí nebo hluší, nesmí spolupůsobiti na rozsudku soudce, který v této době nalézá se ve stavu chorobné poruchy duševní činnosti, vylučující svobodné osvědčování vůle, a to i tehdy, jestliže za jednání a porady nejevily se na soudci známky jeho duševní nemoci. (D. Jur.-Ztg., 1929, str. 477.) — Uplatnění této zmatečnosti v jednotlivém případě bude záviseti na tom, kdy duševní choroba soudcova zevně propukla a lze-li v této době opříti o ni opravný prostředek. Nabyl-li rozsudek právní moci, nebylo by u nás už možno zmatečnost uplatniti žalobou o zmatečnost, kdežto na Slovensku by to možno bylo, poněvadž tam je důvodem obnovy podle § 563 c. ř. s. i nenáležité obsazení soudu.
Citace:
Rozsudky choromyslných soudců. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1929, svazek/ročník 68, číslo/sešit 11, s. 367-367.