Právní povaha smlouvy o dodání pracovních sil. Žalobce zavázal se žalované straně, že jí dodá 40 dělníků ku pracím za ujednanou odměnu podle hlav a počtu směn až do odvolání. Práce konány za žalobcova dozoru podle poukazů žalovaného. Ze mzdy, již zapravovala žalovaná strana podle úmluvy žalobci, vyplácel tento dělníkům, co s nimi ujednal, a to, oč žalovanou stranou bylo více vyplaceno, bylo jeho ziskem. Žalobce nepřevzal jiného závazku, nežli že dělníky dodá, jmenovitě neručil za pracovní výsledek. Smlouva, podle níž dodává žalobce žalované straně za odměnu dělníky, aby jí konali služby, je smlouvou zvláštního druhu a nikoliv smlouvou služební. Žalobce je podnikatelem, jenž najímá pracovní síly, aby je dodal žalované straně na práci, staraje se sám o to, aby mzda byla vyplacena a pojišťovací příspěvky byly zapravený. To, v čem žalobce vidí práce nebo služby, totiž dozor nad dělníky, doplňování nebo zmenšování jich počtu, placení mzdy, placení příspěvků pojišťovacích, byly úkony, jež žalobce vykonával nikoli pro majetkovou sféru strany žalované, nýbrž ve svůj prospěch: úkony ty vesměs byly formou, v níž se jevila činnost žalobce jako podnikatele, nebyly však předmětem smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovanou stranou.
(Rozhod. Nejv. soudu ze 4. února 1920, II. 2.)