Nemocenské pojištění.
(Sděluje Dr. J. Lašťovka.)
K čl. VII. zák. č. 89 S b. z. an. z r. 1920. — Nejvyšší správni soud vyslovil a odůvodnil již v nálezu ze dne 27. prosince 1924, č. 23017, Boh. čís. 4269, právni názor, že stěžující si nemocenská pokladna soukromých úředníků a zřízenců v Praze je pokladnou dle čl. XXI., odst. 3. zák. č. 268/19 a že ustanovení stanov, dle něhož by pokladna stala se účastnou rozšíření okruhu pojištěnců, vedle kategorického předpisu čl. VII. zák. č. 89/20 obstáti nemůže. Při názoru tom setrval Nejvyšší správní soud i v daném případě. K námitce stížnosti, že pokladna ta je dle stanov oprávněna jako přispívající a dobrovolné členy přijímati i osoby jiné, než pensijní povinnosti podrobené, poznamenává se toto: Stanoví-li čl. VII. zák. č. 89/20, že skupiny zaměstnanců podle tohoto zákona nově podrobné pojistné povinnosti nemohou býti členy zapsaných pomocných pokladen, jichž působnost jest podle čl. XXI., odst. 3. zák. čís. 268/19 obmezena na pojištěnce podrobené pensijní povinnosti podle zákona č. 1 z r. 1907 nebo cis. nař. č. 138/14, má vzhledem k citaci čl. XXI. na mysli pouze působnost takové zapsané pokladny pomocné jako pokladny náhradní. Šloť zákonodárci o vyřešení otázky, zda pojištěním u té které pojišťovny učiněno je zadost zákonné povinnosti, aby všichni zaměstnanci, na které se normy o pojistné povinnosti nemocenské vztahují, způsobem zákonu odpovídajícím pojištěni byli. A při řešení této otázky zůstávali mimo úvahu členové přispívající a dobrovolní.
(Nález Nejv. správ. soudu ze dne 20. dubna 1927, č. 8110/27.)