Pojistná povinnost chromolitografů.Chromolitografové, kteří kreslí podle originálních předloh na litografický kámen plakáty, vignety, hlavičky účtů, nástěnné mapy místopisné atd., podléhají pens. pojištění. Žalovaný úřad právem hodnotil tuto činnost, která je v podstatě činností kresličskou, jako převážně duševní a nikoli jako činnost dělníka. Kresličská činnost pokládána byla již podle cís. nař. z 25. června 1914, č. 138 ř. z., za činnost převážně duševní (§1. ve spojení s § 1a), 4. odst.) a poněvadž zákon ze dne 5. února 1920, č. 89 Sb. z. a n., pojem duševní činnosti nijak nevymezil, nutno míti za to, že po této stránce stojí na stanovisku norem dříve platných. Nutno tedy i za platnosti zákona č. 89/20 práci kresličskou jako duševní hodnotiti a to bez rozdílu, jde-li o činnost, kde kreslič obraz tvoří, neb kde kreslí dle přílohy mu dané. Při kreslení — třeba by i kresleno bylo dle předlohy — nejde o pouhou pohotovost ruční, t. j. ovládání tužky či toho, čím se kreslí — nýbrž podstatou činnosti kreslířské je duševní činnost, která nad onou ruční pohotovostí převládá. Pokud stížnost vytýká, že chromolitografové nejen na kámen kreslí, nýbrž i kámen leptají a jinak upravují, kterážto činnost prý je ryze manuelní, dělnická, nemohl Nejvyšší správní soud k této námitce přihlížeti, ježto o zaměstnancích, o které jde, nebylo v administrativním řízení nikdy a nikým tvrzeno, že by kromě kreslení na kámen ještě jinou činnost vyvíjeli a žalovaný úřad nerozhodoval a ovšem ani rozhodovati nemusel o otázce, v administrativním řízení na spor nevznesené, převládá-li u zaměstnanců, jichž spor se týká, tato činnost manuelní, či ona činnost duševní, kreslířská. Vycházeje z těchto úvah, zamítl Nejvyšší správní soud stížnost jako bezdůvodnou.(Nález Nejv. spr. soudu ze dne 4. pros. 1926, č. 24991/26.)