NPD documents search: Všehrd, 8 (1927) - Dr. Leopold Heyrovský, Dějiny a systém soukromého práva římského.

Literatura.

Dr. Leopold Heyrovský, Dějiny a systém soukromého práva římského. — Šesté vydání upravili Dr. Otakar Sommer a Dr. Jan Vážný. V Bratislavě 1927. »Knihovna právnické fakulty university Komenského v Bratislavě. Sv. 17.« Str. XIV.+656. 8°. — Heyrovského učebnice římského práva soukromého, jež s úspěchem, jaký byl dopřán málokterému dílu naší právnické literatury, odchovala řadu právnických generací, dočkala se šestého vydání. Radostně vítáme čin romanistů právnické fakulty Komenského university, prof. Sommera a Vážného, kteří uspořádali toto prvé posmrtné vydání životního díla Heyrovského. Ukazuje-li již pouhá skutečnost, že nové vydání vychází necelých šest let po vydání pátém, jež v letech 1921—22 opatřil ještě sám autor a které již několik let bylo rozebráno, na hodnotu a oblíbenost této knihy, možno o novém vydání říci, že tyto vlastnosti podržuje, příp. podrží a ještě zvýší.
Vydavatelé zásadně zachovávají nezměněné výklady Heyrovského podle úpravy pátého vydání, takže kniha zůstává nadále vzorem nejen přesných formulací právních pojmů, pro něž je i pro moderní civilistiku neocenitelnou, nýbrž i výstižných synthes historických, které přihlížejíce i k nejnovějším pracím romanistickým, plasticky vyličují vývoj všech důležitějších institutů římského práva soukromého od doby nejstarší až do Justiniána. Bylo jen v duchu autorově, který do posledního vydání neustále pracoval na zdokonalení knihy a udržoval ji na výši současné vědy romanistické, jestliže vydavatelé i při své úpravě použili tu a tam ke zdokonalení knihy nesporných výsledků nejnovější romanistiky. Stejně nutnými byly nepochybně i dosti časté změny dikce a slohu Heyrovského, který sice i po stránce formální stavěl jeho učebnici mezi klasická díla naší literatury právnické, ale mnohdy i na úkor srozumitelnosti pro nynějšího čtenáře, zvláště právníka-začátečníka. Vydavatelé provedli však i některé změny podstatnější, které vesměs možno označiti za dobře rozvážené a zdařilé. Je to především pozměněná systematika v rozdílu čtvrtém a pátém (právo rodinné a právo dědické), v nichž výklady jednotlivých paragrafů podávají nyní obraz daleko ucelenější, třebas v nich obsahově bylo velice málo měněno. Další změna proti vydáním dřívějším spočívá v tom, že nové vydání nepřináší latinských textů, jimiž — ať in extenso otištěnými či pouhou jich citací — Heyrovský ilustroval každý odstavec své knihy. Vydavatelé, až na několik vět, které jsou obecným majetkem i moderní mluvy právnické, umístili latinské texty výlučně do poznámek, omezujíce se při tom zároveň jen na texty základní, příp. takové, které podrobněji rozvádějí výklady textu českého. Touto úpravou získala Heyrovského učebnice neobyčejně na přehlednosti a zmenšil se podstatně i její rozsah, ačkoli vlastní text český naopak byl rozšířen tím — a tu jest další novota vydavateli zavedená, — že do konečné hlavy nauk všeobecných, kde se v dřívějších vydáních pojednávalo o »ochraně práv«, to jest o materielně právních základech civilního řízení soudního, vepracovány nyní též výklady o základech klasického civilního procesu (po stránce formální). I zde předkládají se však čtenářům jen výklady Heyrovského; bylo totiž ke zpracování této části použito jeho učebnice římského procesu civilního, příp. jeho litografií o tomto předměte. S hlediska čtenářů, jimž Heyrovského kniha jest především určena, t. j. studujících práv, jest i tato změna rozhodně velmi vhodnou, ježto se jim tak stávají přístupnými i mistrné výklady Heyrovského o naukách klasického civilního procesu římského, když k velké jeho učebnici této látky sáhne jich — bohužel — jistě mizivé procento.
M. B.

Citace:

Dr. Leopold Heyrovský, Dějiny a systém soukromého práva římského.. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1927, svazek/ročník 8, číslo/sešit 9-10, s. 292-293.