Bonnard: Nauka Duguitova o právu a státu. Bonnard snaží se shrnouti stručně ve svém článku celý obsah učení Duguitova, jehož jediným cílem jest dokázati, že stát je omezen, vázán právem. Pojednává postupně o třech základních bodech Duguitova učení: o pojmu práva objektivního, práva subjektivního a státu.
Normy právní jsou zvláštním druhem norem sociálních, t. j. takových, jichž zachovávání jest nutno k udržení společenského celku. Charakteristickým pro normy právní je, že sankcí proti jejich porušení je reakce společensky organisovaná. Právo objektivní počne existovati od toho okamžiku, kdy jednotlivci jsou si vědomi, že reakce proti porušení norem musí býti společensky organisována. Ve společnostech primitivních tato reakce organisuje se mimo stát, v dobách moderních jest organisována ve státě a od státu. Právo tedy existuje před státem a mimo stát.
Duguit odmítá běžnou konstrukci pojmu práva subjektivního a to na základě psychologického rozboru právního jednání. Právní účinek právního jednání není totiž důsledkem subjektivního práva jedné strany, nýbrž plyne z objektivního práva, kterému jsou obě strany podrobeny. Pro pochopení právních jednání jednostranných není potřeba konstruovat! nějakou vyšší vůli, a také stát nemusí míti subjektivních práv zvláštní povahy, t. j. suverenity. Je zbytečno proto konstruovat) stát jako právnickou osobu. Není-li suverenity, může býti právo nadřízeno státu.
Pojem státu musí býti odvozen pouze na základě fakt, která lze ve skutečnosti pozorovati. O státu lze mluviti tam, kde ve skupině lidí, žijících na určitém území, utvoří se rozdíl mezi vládnoucími a ovládanými. Moc nejsilnějšího charakterisuje stát a liší jej od ostatních společenských skupin. I tato nejsilnější moc jest však vázána právem.. Stát není suverénní a není právnickou osobou už proto, že tu není kolektivní vůle. Ve státě existují pouze vůle jednotlivců a to vůle vládnoucích. Poněvadž tyto vůle jsou jako všechny jiné podrobeny objektivnímu právu, musí i stát nutně býti vázán právem.