Sbírka zákonů a nařízení jako orgán ediční. Sbírky zákonů a nařízení bylo v poslední době použito několikráte ku publikacím, pro něž podle zákona č. 139/1919 vlastně určena není. Rylo v ní totiž uveřejněno znění některých zákonů, jak se podává ze změn, na zákonu tom pozdějšími zákony provedených. Stalo se tak u příležitosti publikace zákona č. 125/27, o organisaci politické správy, kdy byl vyhlášen zákon č. 126/1920 o zřízení župn'ch a okresních úřadů se změnami provedenými prve jmenovaným zákonem a zároveň vyhlášen byl zákon č. 330/1920 obsahující volební řád pro župní zastupitelstva a okresní výbory, se změnami, provedenými na tomto zákonu zákonem č. 126 z 1927 o volbě zemských a okresních zastupitelstev. Nedávno pak vyhlášen byl zákon č. 221/1924 o pojištění zaměstnanců pro případ ne- moci, invalidity a stáří v úpravě provedené zákonem č. 184/1928. Kdežto však v prvých dvou případech tvoří ono sestavení nyní platného zněni oněch zákonů pouhou přílohu zákonů č. 125 a 126/27, netvoříc tedy zvláštního čísla Sbírky, bylo nynější znění novelovaného zákona o sociálním pojištění vyhlášeno ve Sbírce jako zvláštní vyhláška ministri sociální péče pod č. 185/1928. — Ptáme-li se, jaký význam mají tyto publikace, nutno uvážiti asi toto: Jisto jest, že takováto, uveřejnění zákona č. 139/1919, jímž se upravuje vyhlašování zákonů a nařízeni, neodpovídají: nelze je zahrnouti ani do všeobecné formule § 1. tohoto zákona, neboť nejsou to nově vydávaná právní ustanovení, ani do podrobného výpočtu předpisů, které mají býti zařazovány do sbírky, obsaženého v §u 2. Přesto však neodporují dosavadní podobná uveřejněni zákonu, neboť došlo k nim jedině v případech, kdy ve zvláštních zákonech bylo to uloženo, po případě dovoleno, což jest přípustné, ježto zákon č. 239/1919 není zákonem ústavním a může býti tedy beze všeho měněn, resp. doplňován pozdějším zákonem obyčejným.
Nepřípustné by ovšem bylo, aby jednotlivá ministerstva publikovala takto ve Sb. z. a n. o své ujmě, tedy bez zvláštního zákonného zmocnění, určité zákony se změnami provedenými z nich zákony pozdějšími. Pokud pak jde o právní význam takovéto publikace, nejde zde o vyhlášení norem, nýbrž o podobnou činnost, jakou podnikají soukromí vydavatelé, uveřejňuijící pro praktickou potřebu vydání rozmanitých zákonů, tak jak se zákony ty podávají ze změn provedených zákony pozdějšími, jediný rozdíl jest, že zde vychází takovéto sestavení ve Sbírce zákonů, kdežto jindy vydává je soukromý nakladatel v knižní formě. Skutečnou a jedině závaznou normou zůstává však původní zákon a pozdější novely, k zákonu tomu vydané, nikoli však ono sestavení, byť i vyšlo ve Sb. z. a n. Nesmí tedy býti význam takovéto publikace přeceňován. Není však naproti tomu ani nutno, publikace takovéto zavrhovati. Účel jejich jest výhradně prakticky, aby totiž při obsáhlejších a několikráte měněných zákonech bylo možno ze samotného orgánu, majícího za účel závaznou publikaci nových norem, shledati, jaké jest podle názoru, ovšem nezávazného, vlády neb ministerstva, nynější znění určitého zákona po změnách na zákoně tom provedených. К běžné potřebě patrně takovéto uveřejněni postačí, jestliže· by se však jednalo o řešení sporných otázek, bude vždy nutno bráti za základ jednotlivé zákony tak, jak byly ve Sb. z. a n. uveřejněny a zjišťovati jejich souvislost.
V bývalém říšském zákoníku rakouském objevila se podobná publikace pouze jednou, byla to vyhláška ministerstva obchodu z 10. VIII. 1907 č. 199, jíž byl vyhlášen text živnostenského řádu se změnami, které byly v něm provedeny zákonem z 5. II. 1907 č. 26 ř. z. a všemi zákony předchozími. I v tomto případě obdržel ministr obchodu zvláštní zmocnění, aby takovouto vyhlášku v říšském zákoníku provedl. je.