Všehrd. List československých právníků, 10 (1929). Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 314 s.
Authors:

»Povážlivý zjev«.

Takto — a plným právem — nadepsalo květnové číslo »Právníka« stížnost, jak některé listy denní komentovaly nález nejv. správního soudu o jazykovém nařízení, kdy dokonce se opovážlivě žádalo, aby předseda jazykového senátu nebo přímo president nejv. soudu se vzdal své hodnosti. Tento nízký názor na soudcovskou nezávislost odrazil i trefně prof. Weyr a Hoetzel v »Lidových novinách« a také »Právník« správně k němu dodává: »Každé rozhodnutí soudní můžete věcně kritisovati ale chraňte se, probůh, nemáte-li důkazů, šířiti proti soudcům podezírání ze stranictví... volati po potrestání za to, že rozhodli tak, jak se vám nezamlouvá. Tím vnášíte do lidu neúctu, podkopáváte důvěru v ně...« — Žel, že hned za tímto komentářem, který jistě podepíšeme všichni, následuje článek, nadepsaný »Temno v soudnictví«. Uvádí se tam případ, který se stal 24. dubna t. r. u okr. soudu na Král. Vinohradech (ba dokonce s citací síně i čísla spisu!), v němž se líčí případ, který snad i juristicky by byl zajímavý: Nějaká matka čtyřletého dítěte, jehož manželský otec ujel do ciziny a tam se znovu oženil, což mu vyneslo stíhání pro bigamii, učinila u soudu návrh, aby její manžel byl jednak zbaven moci otcovské a jednak aby byl přidržen k plnění svých otcovských povinností ke svému dítěti. Teprve po uplynutí několika měsíců byla předvolána k soudci a tam (podle »Právníka«) poučena takto: »Obojí nárok si vlastně odporuje, buď budete trvati na tom, aby otec byl zbaven otcovské moci, pak ale se stává vůči dítěti jakoby cizím a není povinen o dítě se vůbec starati, zejména přispívati na jeho výživu. Anebo Vám jde hlavně o tento příspěvek a pak musíte nárok na zbavení otcovské moci vzíti zpět; máte na vybranou. Matce (citujeme dále podle »P.«) sice nešla tato »právnická« argumentace dobře na rozum, ale k námitkám nebylo jí dopřáno času (to nervosní »tak rychle, rychle, nemám čas«, a. p. není právě povzbuzující) — a tak, poněvadž by se příspěvku na výživu dítěte nechtěla navždy vzdáti, podepsala prohlášení, ze bere svůj nárok (patrně asi rozuměj na zbavení moci otcovské. Pozn. red.) zpět (správněji »podepsala něco, co jí bylo předloženo«). Tím je tato věc pro soud vyřízena....«
Ponechávajíce zodpovědnost za celý případ zprávě, resp. zpravodajství »Právníka«, máme ze to, že takovéto případy jsou nejspíše s to, aby podlomily důvěru a úctu k soudům, a tak stávaly se vlastně příčinou, že nesoudná veřejnost a valná část žurnalistiky vztahuje pak obdobně takovéto počínání i na ostatní případy a nesmíme se divit, vrhnou-li i podivný reflex dokonce na tribunál nejvyšší. Čili bylo by možno znovu opakovati totéž, co kdysi vyřkla resoluce Svazu soudcovského, že je nutno nejprve hledat chyby své vlastní a je opravovat, neboť náprava jako všechny reformy musí přijít nejprve od osob samotných.
Citace:
"Povážlivý zjev". Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1929, svazek/ročník 10, číslo/sešit 3, s. 88-89.