Při výměře výživného nutno za den podání návrhu pokládati již den, kdy návrh učinila u soudu matka dítěte, nikoli teprve den, kdy se к návrhu jejímu připojil kolisní opatrovník dítěte.
Oba nižší soudy rozhodly souhlasně, rekursní soud z těchto důvodů:
Základem řízení a jemu následujícího rozhodnutí byl původně návrh matky ze dne 14. ХII. 1929, kdy tato žádala za vyměření alimentů pro manž. dítě v řízení nesporném proti otci.
Ta okolnost, že matka svůj návrh pak doplnila a opatrovník po té к němu přistoupil, neznačí nic jiného, nežli, že byly tím odstraněny formální nedostatky návrhu, nikoli však, že učiněn byl návrh nový. Přistoupil-li opatrovník dodatečně k původnímu návrhu matky, logicky nutno souditi, že stalo se to s tím úmyslem, by alimenty byly přisouzeny ode dne původního návrhu ze dne 14. ХП. 1929, jenž byl základem tomuto řízení. Proto rekursní soud nijak nesdílí názoru stěžovatele, že prý soud vyměřil alimenty částečně pro praeterito a že by v tom směru jen matka mohla uplatniti nárok podle §1042 obč. z. Následkem toho nebylo stěžovateli vyhověno.
Ani dovolací stížnosti nebylo vyhověno z těchto důvodů: Stěžovatel brojí proti souhlasným usnesením obou nižších soudů jedině proto, že mu bylo uloženo platiti výživné na nezl. syna již ode dne 14. XII. 1929, t. j. ode dne, kdy návrh na placení výživného byl učiněn matkou dítěte a nikoli teprve ode dne 26. VIII. 1930, kdy k tomuto návrhu přistoupil kolisní opatrovník pro nezl. Jaroslava dodatečně zřízený.
Dovolací stížnost jest tu posuzovati podle § 16 nesp. pat., který ji připouští jen pro zřejmý rozpor rozhodnutí se zákonem, anebo se spisy nebo pro zmatečnost. Nejv. soud neshledal, že jsou splněny tyto mimořádné dovolací stížnosti.
Nejde tu o placení výživného za dobu minulou, jak míní stěžovatel, nýbrž jen o řešení otázky, zdali za den podání návrhu na placení výživného jest pokládati již den, kdy tento návrh učinila u soudu matka dítěte, či teprve den, kdy se k tomuto návrhu matčinu připojil jeho kolisní opatrovník. Tuto otázku rozřešil rekursní soud bez porušení zákona a stačí odkázati stěžovatele v té příčině na odůvodnění napadeného usnesení, k němuž se ještě dodává, že podnět k nespornému řízení a vyživovací povinnosti manželského otce k nezletilému dítěti může dáti také jeho matka, zejména je-li dítě v její výchově a výživě (§ 178 obč. z.) a že bylo povinností soudu podle § 270, 271, 187 obč. z. a podle zásady vyslovené v § 2, čís. 2 nesp. pat., by se postaral ihned a sám od sebe o zřízení kolisního opatrovníka pro nezletilé dítě.
Rozhodnutí nejv. soudu ze dne 6. března 1931 R I 140/31. Strnad.