Rozhodčí soud povolaný podle honebního zákona pro Slezsko k rozhodování o škodě způsobené zvěří v honbišti, není oprávněn rozhodovati o škodě způsobené zvěří v ohrazené školce, poněvadž tato k honbišti nepatří.

Odůvodnění rozsudku nejvyššího soudu. Dovolatel, domáhaje se zrušení nálezu honebního soudu rozhodčího, jímž byl jako držitel obecní honitby v K. uznán povinným nahraditi žalovanému za škody mu v jeho ovocné školce zvěří způsobené částku 10314 Kč 75 h, uvedl pro požadované zrušení rozhodčího nálezu kromě důvodů uvedených v § 595 čís. 2 a 6 cřs., které nižšími soudy za opodstatněné uznány nebyly (což dovolatel v odpor nebere), také to, že rozhodčí soud nebyl oprávněn rozhodovati o škodě, k náhradě mu uložené (list čís. 9). Neoprávněnost rozhodčího soudu, rozhodovati o požadované škodě, dovozoval dovolatel z toho, že poškozená ovocná školka žalovaného je trvale a úplně, a to tak obražena, že, vyjímaje nahodilé případy, nemůže srstnatá zvěř ani dovnitř vnikati ani sem tam přebíhati (§ 8 písm. c) honebního zákona pro Slezsko ze dne 13. ledna 1903 čís. 42 z. z.) a že následkem toho poškozená školka k jeho — dovolatelovu — honebnímu okrsku nepatří. Uplatňuje toto jako důvod proti nálezu rozhodčího soudu, dovolatel, i když nikoliv doslovně, tedy nepochybně podle smyslu uplatňoval proti rozhodčímu nálezu zrušovací důvod uvedený v § 595 čís. 5 cřs., že totiž rozhodčí soud tím, že, ač jest povolán rozhodovati jen o škodách způsobených zvěří na pozemcích patřících k honitbě náhradou škody povinného, rozhodl o škodě na pozemku k dovolatelově honbišti nepatřícím, překročil meze svého úkolu. Nižší soudy neuznaly tento důvod pro zrušení rozhodčího nálezu za opodstatněný, ježto podle § 66 honebního zákona pro Slezsko jest prý rozhodčí soud povolán rozhodovati i o škodách v ovocných školkách, a to proto, že dovolatel před rozhodčím soudem nevznesl námitku nepříslušnosti, následkem toho stal se rozhodčí soud k rozhodování příslušným. S těmito důvody nižších soudů nelze souhlasiti. Z toho, že honební zákon pro Slezsko v § 66 mluví též o škodě zvěří na ovocných školkách způsobené, neplyne, že rozhodčí soud byl povolán a jednal v mezích svého úkolu, když rozhodoval o škodě ve školce žalovaného způsobené, předpokládajíc, že správné jest tvrzení žalovaného, že školka byla způsobem v § 8 písm. c) honebního zákona pro Slezsko ohražena a že k honbišti dovolatelovu následkem toho (§7 uvedeného honebního zákona) nepatřila. Honební zákon pro Slezsko v § 66 zřejmě totiž školky podle § 8 písm. c) ohražené na mysli neměl, nýbrž mínil školky uvedeným způsobem neohražené a tudíž k honbišti patřící. Tomu svědčí § 61 písm. b) citovaného honebního zákona, podle něhož hraditi jest škody v honbišti způsobené, kdežto školka podle § 8 písm. c) honebního zákona ohražená k honbišti nepatří. Dovozovati oprávnění rozhodčího soudu k rozhodování o škodě ve školce žalovaného z toho, že nebyla vznesena námitka nepříslušnosti rozhodčího soudu, není správné, neboť o příslušnost rozhodčího soudu nešlo, nýbrž o překročení úkolu rozhodčího soudu a o jeho oprávnění k rozhodování o sporné náhradě vůbec. Podle uvedeného již § 61 písm. b) honebního zákona pro Slezsko je oprávněný k honbě povinen nahraditi škodu zvěří způsobenou v jeho honbišti. Jen o této škodě jest rozhodčí soud vůči držiteli honby oprávněn, pokud se týče povolán rozhodovati a nikoliv o škodě mimo honbiště způsobené. Rozhoduje o škodě mimo honbiště, jednal by a rozhodl by rozhodčí soud přes meze svého úkolu (§ 595 čís. 5 c. ř. s.). Jak již řečeno, pozemek, případně školka podle § 8 písm. c) honebního zákona pro Slezsko ohražená k obecnímu honbišti nepatří (§ 7 honebního zákona). Bylo tvrzeno před nižšími soudy, že školka žalovaného je způsobem v § 8 písm. c) citovaného honebního zákona trvale a dokonale ohražena, a že proto k honbišti dovolatelovu nepatří. Před nižšími soudy nebyla tato okolnost blíže na přetřes vzata a nebylo o ní jako o okolnosti školku žalovaného z honbiště dovolatelova vylučující uvažováno. Okolnost ta jest ve sporu závažná, neboť, byla-li školka žalovaného podle § 8 písm. c) honebního zákona ohražena, a následkem toho (§ 7 hon. zák.) k honbišti dovolatelovu nepatřila, rozhodčí soud, rozhodnuv proti dovolateli o škodě ve školce zvěři způsobené, by meze svého úkolu (§ 595 čís. 5 c. ř. s.) překročil. Řízení nižších soudů, najmě soudu prvního, je podle toho, co bylo uvedeno, neúplné, tudíž vadné, bylo proto (§ 510 c. ř. s.) na dovolání žalobcovo rozhodnouti, jak se stalo.
Pokud dovolání uplatňuje vadnost řízení (§ 503 čís. 2 cřs.) jiného, než shora uvedeného druhu, není tato výtka opodstatněna, a to z důvodů v napadeném rozsudku uvedených, na něž se poukazuje.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 4. září 1930, Rv II 895/29.
Karel Jelínek.

Citace:

Rozhodčí soud povolaný podle honebního práva. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1931, svazek/ročník 70, číslo/sešit 1, s. 36-38.