Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní, 70 (1931). Praha: Právnická jednota v Praze, 712 s.
Authors:

O otázce, může-li za okolností nejvyšší soud rozhodnouti o rekursu útratovém

, rozpředla se v minulém ročníku časopisu Gerichts-Ztg. (čís. 14 a 15) zajímavá diskuse. Zem. s. civ. ve Vídni vyhověl z části žalobě a z části žalobu zamítl a žalobci přisoudil náklady z části, jíž zvítězil. Proti rozsudku podal žalovaný odvolání a žalobce rekurs proti útratám; odvolací soud odvolání vyhověl, žalobu úplně zamítl a žalobce odkázal s jeho rekursem na toto rozhodnutí. Nejv. s. obnovil rozsudek prvé stolice a odsoudil žalovaného k náhradě nákladů odvol, a dovol, řízení; o útratovém rekursu žalobcově se nejv. s. nezmínil. Odvol, soud neučinil nijaké opatření a prostě zaslal toto rozhodnutí soudu prvé stolice.
Žalobce učinil u prvé stolice podání adresované odvolacímu soudu, v němž žádá, aby nyní bylo rozhodnuto o jeho útratovém rekursu. Odvol, soud předložil spisy nejv. s. se zprávou, že se nepovažuje za příslušná rozhodnouti, poněvadž nejv. s. obnovil rozsudek prvého soudu bez výhrad a neuložil odvol, soudu, aby rozhodl o rekursu. Nejv. s. vydal usnesení, jímž se žalobce odkazuje na rozhodnutí dovol. s. obnovivší prvý rozsudek bez jakýchkoli výhrad.
Hellmer vidí v tomto postupu odepření právní ochrany žalobci a má zato, že obnovením rozsudku prvé stolice obživl útratový rekurs žalobcův a že měl tudíž nejv. soud se jím zabývati a o něm rozhodnouti. Ehrenzweig naproti tomu zastává názor, že v rozhodnutí nejv. soudu, obnovivším rozsudek prvý, je nutno spatřovati nejen rozhodnutí ve věci, nýbrž i o nákladech (§ 50 c. ř. s.). Útratový rekurs žalobcův byl definitivně vyřízen zamítavým rozsudkem odvol. soudu.
Petschek vytýká, že procesní právo nezná »obnovení rozsudku« nejvyšším soudem, nýbrž že je v tom spatřovati nové rozhodnutí obsahově shodné s rozsudkem prvého soudu. Útratový rekurs žalobcův stal se rozhodnutím odvol, soudu bezpředmětným, poněvadž rozsudek prvého soudu změnou jeho, vyslovenou odvol, soudem, pozbyl v rámci řízení své funkce jakožto rozhodnutí. Proto nemohl nejv. s. o tomto rekursu rozhodnouti. Ale ovšem pochybil nejv. soud, poněvadž opominul ve svém rozhodnutí rozhodnouti i o nákladech prvé stolice, jak bylo jeho povinností podle § 50 c. ř. s. To mělo se státi bez jakéhokoli zřetele na útratový rekurs, poněvadž o seznamenaných útratách nebylo dosud rozhodnuto. Proto měl žalobce podle § 423 c. ř. s. žádati u nejv. soudu za doplnění rozsudku. — Toto řešení máme za nejsprávnější.
Citace:
O otázce, může-li za okolností nejvyšší soud rozhodnouti o rekursu útratovém. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1931, svazek/ročník 70, číslo/sešit 4, s. 147-148.