Plenární rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 21. června 1929 pres. I 483/28 o odmítání žalob podle § 35 a 36 ex. ř. týká se jen žalob, ve kterých se žádá, aby bylo uznáno, že vedená exekuce se zrušuje. Nelze proto odmítnouti žalobu, ve které se žádá, aby bylo uznáno, že žalobní nárok je zrušen příp. zastaven; vždyť takovým žádáním brání se žaloba proti přípustnosti exekuce.

První stolice zamítla žalobu, aby bylo uznáno, že exekuční nárok je zrušen nebo zastaven.
Dovolávaje se plenárního rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. června 1929 pres. I 483/28 odvolací soud napadený rozsudek zrušil a podanou žalobu odmítl.
Vyhovuje rekursu obou stran Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a odvolacímu soudu uložil, aby jednání doplnil a znovu rozhodl i o útratách rekursních.
Odůvodnění. Odvolací soud opírá mylně napadené usnesení o plenární rozhodnutí tohoto nejvyššího soudu ze dne 21. června 1929 pres I 483/28, jimž bylo vysloveno, že pro zmatečnost je odmítnouti žaloby podle § 35 a 36 ex. ř. podané, jichž žalobní nárok zní toliko na zrušení exekuce, ponávadž o jediném tomto návrhu nelze rozhodovati pořadem práva, nýbrž jen v řízení exekučním.
Zároveň byl v plenárním rozhodnutí vytýčen i správný žalobní návrh při žalobách podle § 35 a 36 ex. ř., aby exekuce byla prohlášena za nepřípustnou.
Žaloba v souzené věci nemá sice formálně bezvadného žalobního návrhu, avšak nedomáhá se také jen soudního rozhodnutí, aby exekuce byla zrušena, nýbrž též výroku, aby rozsudečný nárok žalovaného byl prohlášen za zrušený anebo zastavený, opírajíc tento žalobní nárok o skutečnost, že se žalovaný po rozsudku ze dne 29. dubna 1927 č. j. Ck Ia 316/27 (to je po vzniku exekučního titulu) přiřčeného mu nároku vzdal.
Touto námitkou proti nároku, pro který byla žalovanému exekuce povolena, bránili se žalobci poznatelně proti přípustnosti exekuce, když domáhali se soudního výroku, že nárok z exekučního titulu byl zrušen nebo zastaven, jenž ve svých důsledcích znamená, že žalovaný ztratil zákonný podklad ku přípustnému vedení exekuce pro vymáhaný nárok.
Mylný je názor odvolacího soudu, že takový žalobní návrh je jen pouhým předpokladem oposičního nároku, poněvadž se soudním výrokem, že exekučně vymáhaný rozsudečný nárok zanikl skutečností jej zrušující, jsou pro žalobce spojeny důležité právní účinky z této skutečnosti plynoucí.
Rozhod. nejvyš. soudu ze dne 12. prosince 1929 R II 403/29.
Karel Jelínek.

Citace:

Plenární rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 21. června 1929 pres. I 483/28 o odmítání žalob podle § 35 a 36 ex. ř. …. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1930, svazek/ročník 69, číslo/sešit 1, s. 48-49.