Ad. Wagner: Die sozialen und wirthschaftlichen Gesichfspunkte, welche für einen wirksamen Schutz der deutschen Landwirthschaft im Bereiche der Zollpolitik massgebend sind.
Pod tímto názvem měl proslulý berlínský professor Ad. Wagner přednášku v Jednotě opravců berních a hospodářských, jež vydána byla též tiskem. V úvodě zmiňuje se nejprvé o svých pochybnostech, než se k této přednášce vůbec odhodlal. Pochybnosti ty byly dvojího rázu: jednak máli jakožto pouhý theoretik hovořiti o otázce čistě praktické, jednak máli jakožto muž vědy, jehož povinností jest ve všech sporných otázkách zaujati stanovisko přísné objektivnosti, vydati se v nebezpečí, že bude obviňován z agrárního strannictví. Ale s druhé strany nelze přece upříti také theoretikovi právo, aby v oboru, jenž jest předmětem jeho studií, nepronesl vlastního svého mínění a nesmí týž postrádati také dostatečné mravní odvahy projeviti toto své přesvědčení, třeba v některých kruzích snad nebylo populární, a třeba proto různým vydán byl útokům. Wagner se táže, je-li hospodářským úkolem Německa napodobovati vývoj Anglie. Hospodářský rozvoj Anglie jest nepopíratelný. Hlavní známky jeho jsou ohromné soustředění bohatství a poměrně vysoké mzdy dělnické. Ale tato líc má i svůj rub. Nikde není tolik zjevné bídy, jako mezi proletářstvem velikých měst anglických, nikde není vlastní výrobě zemědělské tak podřízený úkol vymezen jako tam. Anglie uhražuje dnes tři čtvrtiny své obilní spotřeby z ciziny, což jest jistě věc povážlivá. Dovezené obilí musí býti na konec zaplaceno vývozem výrobků průmyslových. Ale tuto nadvládu vývozní udržuje Anglie dnes již vzhledem k soutěži jiných exportních států dosti těžce. V tom směru nelze si přáti, aby Německo Anglii nápodobilo, neboť jeho postavení ve směru tom bylo by ještě obtížnější. Německu se naopak bude jednati především o to, aby rolnictvo jeho zachováno bylo silno, to jest zájem nejen rolnictva samého, nýbrž i národa jakožto celku.
Často se vyskytuje výtka, že výnosnosť půdy se zvyšuje uměle, odtud že prýští krise agrární. Nezbývá prý jiného prostředku, než tuto uměle zvýšenou cenu nemovitého majetku snížiti, načež zemědělská výroba stane se opět soutěže schopnou. Ale takové všeobecné redukování cen půdy znamenalo by národní pohromu. Bylo by to nejen hospodářské poškození, snad i zničení dočasných majetníků, nýbrž mělo by to i další následky. Dnešní zadlužení vlastníci nuceni by byli usedlosti své prodávati, ale kupci by sotva byli zase zemědělci, nýbrž ponejvíce kapitalisté, již by sami výrobu zemědělskou neprovozovali, nýbrž statky své propachtovali. Na místo dřívějších rolníků přišli by tedy pachtýři, původní rolnický kmen obyvatelstva by zanikl. A přece již důvody brannosti říše žádají zachování silného stavu rolnického.
Toho docílí se však především správnou ochrannou politikou celní. Ochrana ta týká se zejména obilí, neboť toto zůstane přes všechna jiná mínění hlavní plodinou zemědělskou. Jiné plodiny zejména průmyslové, jako cukrovka, podléhají ještě většímu kolísání cen a zvýšená soutěž při jich pěstování jest ještě nebezpečnější.
Ovšem mají obilní cla i své povážlivé důsledky, poněvadž do jisté míry dojista zdražují chléb. Avšak není správno nazývati každé clo obilní chlebovou lichvou. V pojmu lichvy jest obsažen vždy zisk nepřiměřeně vysoký, kdežto cla ochranná mají za účel poskytnouti rolnictvu jen výnos přiměřený. Lichvou by bylo lze spíše nazvati obrovské zisky v oboru podnikání průmyslového, ve spekulaci se stavebními pozemky atd., nikoliv však výnos výroby zemědělské. Též námitka, že rolník zvýšených cen obilních a tedy i zvýšení výnosnosti a ceny statku využitkuje tím způsobem, že statek prodá, málo jest opodstatněna, ježto většina rolnictva takových spekulací nezná a neprovádí.
Nejtíže pocítí ovšem tlak ochranných cel obilních dělnictvo, o tom není pochybnosti. Ale i v tomto směru dala by se nalézti jistá úleva a sice tím spůsobem, že výnosu daní, které tíží nejnižší vrstvu poměrně nejvíce, by mohlo býti upotřebeno opět především ve prospěch těchto vrstev, tedy na příklad výnosu cen obilních ve prospěch dělnického pojišťování. Tím by do jisté míry bylo lze docíliti souhlasu mezi požadavky dělnictva a rolnictva. A přes tyto nelze přejíti k dennímu pořádku, neboť budoucnosť Německa dle Wagnera není jen na moři, nýbrž především a hlavně na zemi.
C. H.