Rodinné příslušníky osob, podrobených pensijnímu pojištění nelze počítati do počtu 400 podle čl. XXI. zákona o nem. pojištění z 15. května 1919, č. 268. — Nález nejv. spr. soudu z 21. října 1920, 9991.
Stížnost nem. pokladny do rozhodnutí ministerstva soc. péče, kterým bylo odňato pokladně osvědčení podle § 7, odst. 2. zákona o zaps, pokladnách pom. proto, že čítala jenom 240 členů, к nimž však nebyli přičteni jejich rodinní příslušníci, zamítnuta.
Rodinné příslušníky členů pokladny nelze počítati do počtu 400, které musily zapsané pokladny pomocné míti 31. pros. 1918, ač-li jim nemá býti odňato osvědčení podle § 7, odst. 2. zákona z 16. července 1892, č. ř. z. 202. Podle samých stanov stěžující si pokladny nelze rodinné příslušníky jejich členů, podrobených pensijnímu pojištění, považovati za členy pokladny: příslušníci ti nemají nároku na všechny požitky, které příslušejí řádným členům pokladny, nýbrž jenom na některé, zejména nepřísluší jim nárok na nemocenské: příslušníci rodinní neplatí také pojistných příspěvků na uhraženou svého nemocenského pojištění, jak je platí řádní členové pokladny a to všichni a stejnoměrně bez rozdílu, mají-li rodinné příslušníky, a činí-li nárok na jejich pojištění.