Dělníkům, v podniku zaměstnaným, nepřísluší vůbec inference při zjišťování pojistné povinnosti podniku, nemají proto právo námitek proti rozhodnutí, týkajícímu se této povinnosti. (Nález nejv. spr soudu z 3. května 1920, č 4518).
Odmítnuta jako nepřípustná stížnost vdovy po dělníku, zemřevším následkem úrazu, do rozhodnutí ministerstva soc. péče, schválivšího rozhodnutí nižších instancí o tom, že podnik, v němž se úraz udál, nepodléhal pojistné povinnosti úrazové.
Podle § 18, čl. 3. zákona o úraz. pojištění jest oznámiti rozhodnutí dělnické úrazové pojišťovny o pojistné povinnosti podniku pouze podnikateli, který jenom sám — vedle dozorčího orgánu státního — je oprávněn, podati proti němu námitky. Jiným osobám, tedy i zaměstnaným dělníkům nepřísluší vůbec inference při zjišťování pojistné povinnosti, nemají ani práva námitek nebo stížnosti proti rozhodnutí o pojistné povinnosti a nemají tedy vůbec postavení strany v řízení, zjišťujícím pojistnou povinnost podniku. Vyslovilo-li se místodržitelství a ministerstvo soc. péče na žádost vdovy-stěžovatelky o pojistné povinnosti podniku, nelze v tom spatřovati rozhodnutí, vydané pořadem instančním k zakročení legitimované strany, nýbrž pouze opatření vydané při výkonu dozorčího práva. Soukromým osobám však na výkon dozorčího práva politických úřadů nepřísluší zákonný nárok. Proto nejv. správní soud nemohl se obírati meritorním přezkoumáním věci samé.