Přepravní řád.

Pod tímto označením vydává vl. nař. ze 17. července 1928 č. 144 sb. z. a n. nové předpisy vstoupivší v život dnem 1. října t. r. Nechceme se obírati jednotlivými jeho ustanoveními, ale zmiňujeme se tu o něm, poněvadž považujeme označení »přepravní řád« za velmi nešťastné, nesprávné a nehezké. Nemůžeme pochopiti, komu se znelíbil dosavadní výraz »dopravní řád«, jenž byl vžit a vystihoval zcela správně pojem, jenž se jím naznačoval. »Dopraviti něco nebo někoho« znamená každému tolik jako způsobiti, aby se osoba neb věc dostaly na místo, kam se dostati chtěly. »Přepraviti« však znamená, dovézti (přivézti) jej na místo, kam nechtěl, t. j. na místo vzdálenější. Ne jej tedy »dovézti«, nýbrž »převézti« o jednu nebo několik stanic dále. A tak naše železnice od 1. října t. r. tedy »nedopravují«, nýbrž »přepravují«! Proti takovýmto novotám, jež odporují duchu jazyka a tento jenom hyzdí (jak nelibozvučné je slovo »přeprava, přepravní«), protestujeme.
Také slovo »podej« není šťastné; »podej« je každému rozkazovací způsob slovesa »podati«, v novém nařízení je to však podstatné jméno, mající naznačiti »podání k dopravě«. Jestli se autoři chtěli vyhnouti slovesnému podstatnému jménu, ačkoliv v tomto případě nebylo by toto neštěstím, mohli si posloužiti nadpisem »jak se zboží (mrtvola, dobytek) podává k dopravě.« Ostatně přidrželi-li se slova »dodání« a nevolili nové substantivum »dodej«, jak by bylo jen důsledné, mohli podržeti i slovo »podání«, kterému každý zajisté lépe rozumí, než novému »podej«.

Citace:

Přepravní řád. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1928, svazek/ročník 67, číslo/sešit 20, s. 675-675.