Nepřípustnost pořadu práva pro žalobu, jíž se domáhá soused proti obci podle § 364 obč. z. zákazu používati obecního statku k pořádání produkcí zábavních podniků (houpaček, lodiček, kolotočů atd.).

Nejvyšší soud obnovil usnesení prvního soudu, jímž byla žaloba pro nepřípustnost pořadu práva odmítnuta. Odůvodnění: Žalobci, odvolávajíce se na předpis § 364 obč zák., domáhají se rozsudku, jimž se žalované obci zakazuje, aby neužívala pozemku v žalobě blíže označeného za místo pro veřejné radovánky, zejména pro kolotoče a jiné hřmotící zábavné podniky, které podle místních poměrů přesahují obvyklou míru a podstatně obmezují žalobce v místně obvyklém používání jejich sousední vily. Jde tu tedy o žalobu na zákaz t. zv. nepřímých zásahů do vlastnického práva podle § 364 obč. zák.
První soud, zjistiv na námitku žalované obce, že zmíněný pozemek jest obecním statkem, odmítl žalobu pro nepřípustnost pořadu práva (a také pro věcnou nepříslušnost) již proto, že obec neužívá pozemku jako soukromý vlastník, nýbrž jako orgán veřejného práva. Nezjišťoval již další námitky žalované obce, že povolení k zábavním podnikům neuděluje ona, nýbrž policejní komisariát. Rekursní soud však pokládaje žalobní nárok za nárok soukromoprávní po rozumu § 364 obč. zák., zamítl námitku nepřípustnosti poradu práva (i věcné nepříslušnosti) a nařídil, aby první soud ve věci jednal a rozhodl.
S názorem rekursního soudu nelze souhlasiti. Nerozhoduje tu zevní nátěr uplatněného nároku, nýbrž pravá jeho podstata a dlužno zkoumati, zdali právní poměr, z něhož jest žalobní nárok vyvozován, jest povahy soukromoprávní či veřejnoprávní. V tomto případě jest porad práva vyloučen ze dvojího důvodu: jednak proto, že jde o veřejný statek, jednak proto, že povolení k pořádání zábavních podniků zmíněného druhu uděluje správní úřad (lhostejno, který).
T. zv. právo sousedské podle § 364 obč. zák. má na mysli jen soukromoprávní výkon práva vlastnického na pozemku způsobem v tomto paragrafu naznačeným, neboť občanský zákon upravuje podle § 1 soukromá práva a povinnosti státních občanů mezi sebou. Jest tedy zkoumati, zda obec vykonává právo vlastnické na zmíněném pozemku způsobem soukromoprávním. Obecní majetek jest buď obecním jměním, nebo obecním statkem. Rozdíl mezi obojím záleží v určení, jakého se dostalo obecnímu majetku příslušnými orgány. Slouží-li tento podle svého určení k tomu, aby ho obec užívala pro svůj užitek, jako každý jiný soukromý vlastník, pak jde o obecní jmění a platí o něm předpis § 290 obč. zák. Slouží-li však k tomu, aby ho užívala buďsi obec nebo všichni členové obce, nebo určité třídy občanstva z důvodu své přináležitosti k obci, pak jde o obecní statek. Nezáleží tedy na tom, nač žalobci v rekursu důraz kladli, že obojí druh majetku jest vlastnictvím obce (§ 288 obč. zák.). Užívání obecního statku a nakládání jím ať již obcí, jako právním subjektem, nebo občanstvem, nebo určitými třídami občanstva z důvodu veřejnoprávního vztahu k obci, neřídí se právem soukromým, nýbrž právem veřejným, při kterém obec nevystupuje jako soukromý vlastník, nýbrž jako vrchnost, a to i tehdy, když propůjčuje nemovitost k provozování veřejných produkcí a vybírá za to zvláštní poplatky buď z místa, nebo ze zábavních podniků, které plynou do obecní pokladny. Sem náleží na př. dávky z místa nebo ze zábav pořádaných na otevřených prostranstvích, na př. z kolotočů, lodiček, houpaček a pod. (srv. k tomu §§ 28 a 37 zák. ze dne 12. srpna 1921 čís. 329 sb. z. a n. a »Pravidla o vybírání obecní dávky ze zábav« podle vlád. nař. ze dne 27. dubna 1922, čís. 143 sb. z. a n.).
Ale pořad práva jest vyloučen také proto, že k veřejným produkcím kočovně provozovaným udělují povolení úřady správní (dekret dvor. kanceláře ze dne 6. ledna 1836 čís. 5 sb. z. pol. a výnos ministerstva vnitra ze dne 9. října 1883 čís. 223), takže odpomoci proti obtěžování sousedstva produkcemi tohoto druhu možno se domáhati zase jen cestou správní, nikoli pořadem práva podle § 364 obč. zák.
Výrok prvního soudu, pokud odmítl žalobu také pro věcnou nepříslušnost, nebyl ovšem správný, ale byl neškodný, neboť je-li pořad práva vůbec vyloučen, jest otázka věcné příslušnosti soudů bezpředmětnou.
Rozhodnutí nejv. soudu ze dne 2. února 1928, č. j. R I 53/28.
Václav Cícha.

Citace:

Nepřípustnost pořadu práva pro žalobu, jíž se domáhá soused proti obci podle § 364 obč. z. zákazu používati obecního statku k pořádání produkcí zábavních podniků (houpaček, lodiček, kolotočů, atd.). Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1928, svazek/ročník 67, číslo/sešit 4, s. 138-140.