Několik úvah a poznámek ke článku „Čtvrtina podle § 1253 obč. zák.“

(Dokončení.)
1. Testamentem bylo pořízeno před smlouvou dědickou:
a) při universální sukcesi: čistá čtvrtina činí: Kč 1250000.— minus Kč 250000.—. Instituce dědické se restringují, takže obdrží А 2/3 z 1/44, t. j. 1/6 a C 1/12. Odkazy se redukují na Kč 1000000— a nesou je dědicové testamentami А а С v poměru 2:1. Zákonní dědicové obdrží 1/2. pozůstalosti a to M 1/4, A 1/8 а В 1/8. M se započte do zákonného dílu smluvní čtvrtina, takže ze zákona neobdrží nic. Jeho zákonná čtvrtina se rozdělí mezi sestry. Dostanou tudíž: M smluvně 1/4; A testamentárně 1/6, zákonem 1/4, úhrnem 5/12; В zákonem 1/4, С testamentem 1/6. Odkazy se redukují.
b) při singulární sukcesi: Testamentarní instituce dědické se ruší; odkazy se redukují na Kč 1000000.— a nesou je zákonní dědicové. Obdrží dle zákona: M 3/8, A 3/16 а В 3/16; po započtení a akkrescenci budou miti: M 3/8, z toho 1/4 smluvní, 1/8zákonná; A 5/16 а В 5/16.
2. Testamentem bylo pořízeno po smlouvě dědické:
a) při universální sukcesi: Testament zůstane celý zachován. Zákonní dědicové dostanou zbývající 3/8 a to: M 3/16, А 3/32 а В 3/32. Po započtení u M dle § 757, první odstavec i. f. rozdělí se jeho 3/16 mezi A a B, takže tyto dostanou z tohoto dílu každá 3/32· Obdrží tudíž: M smluvně 1/4; С testamentárně 1/4; A testamentárně 1/8 a zákonem 3/16 úhrnem 5/16; В zákonem 3/16. Odkazy nedosahují výše 3/4 čistého jmění pozůstalostního, t. j. výše Kč 3000000.— a budou plně hrazeny zákonnými a testamentárními dědici v poměru jejich podílů.
b) při singulární sukcesi: »čistá« čtvrtina činí Kč 1000000—. Ji pořídil zůstavitel ve formě odkazů. Zbytkem jmění pozůstalostního mohl zůstavitel poříditi institucí dědickou i odkazy. Platí tudíž totéž, co při universální sukcesi.
Poznámka : Jest ovšem otázka, zda započtení dle § 757, první odstavec i. f. se děje do zákonného podílu manžela, který by obdržel z celé pozůstalosti, neb do toho, co obdrží in concreto dle zákona. V prvém případě by rozdělení ovšem jinak vypadalo a čtenář může si je provésti lehce sám.
II. Jest zde nepominutelný dědic.
a) Při universální sukcesi: povinný díl jde k tíži děd:ce smluvního, ale započte se do něj vše, co nepominutelný dědic obdržel jakkoli z pozůstalosti. Jsou-li zde dědicově testamentární neb zákonní, nesou povinný díl spolu proti tomu, že do volné čtvrtiny se pojme poměrný díl všech testamentárních a zákonných dědiců, a netíží je díl povinný.
Příklad: Jmění: 5000000— Kč, dluhy: 1000000. Kč; smluvně 1/4 manželi M; jsou zde děti A a B; testamentem dostane: A 1/8, bratr С 1/8; odkazy činí Kč 1800000.—, z toho: A Kč 20000.—, В Kč 100000.—. Povinný díl činí u každého z dětí Kč 1500000.—. Dědickou posloupností obdrží M 1/4, С 1/4, А 5/16, B 3/16. Celkem obdrží A dědickou posloupností čistých Kč 1250000. odkazem Kč 20000.—, úhrnem Kč 1270000.—; na povinný díl se mu doplatí Kč 230000.—, В obdrží dědickou posloupností čistých Kč 750000.—, odkazem Kč 100000.—, úhrnem Kč 850000.—; na povinný díl se mu doplatí Kč 650000.—. Úhrnem se doplatí na povinné díly 880000.— Kč. Povinným dílem nezatížená čtvrtina sestává z jedné třetiny dědických podílů dědiců А, В a C, t. j. z 5/48 pozůstalosti připadajících A, z 1/16 B z 1/12 C, a činí ciferné Kč 1000000—. Povinný díl nesou (dle § 783 obč. zák. ve spojení s § 1253 obč. zák.) testamentárníi a zákonní dědicové mimo »čistou« čtvrtinu (A 5/24, В 1/8, С 1/6) spolu s odkazovníky a smluvním dědicem poměrně. Jelikož hodnota dědických podílů testamentárních i zákonných dědiců mimo vyhrazenou čtvrtinu činí u A: Kč 833333,34, u B: Kč 500000— a u C: Kč 666666,67, přispějí (vzhledem k tomu, že А а В jsou sami dědici i odkazovnici) na Kč 880000—. K doplnění povinných dílů: M, С a O (t. j. odkazovnici mimo přednostních odkazovníků A a B) v poměru tomto: Kč 1000000— (== čistá hodnota smluvní čtvrtiny): Kč 666666,67 (— dědický podíl С mimo vyhrazenou čtvrtinu): Kč 1680000.— (— hodnota odkazů mimo přednostních odkazů nepominutelných dědiců).
b) Při singulární sukcesi: Povinný díl jde k tíži všech dědiců i odkazovníků mimo odkazovníky »čisté« čtvrtiny; když by odkazy převýšily »čistou« čtvrtinu, jest z povinného dílu vyjmuta část odkazů, připadající poměrně na »čistou« čtvrtinu. Nejsou-li odkazy zřízeny, jsou vyjmuti zákonní odkazovnici »čisté« čtvrtiny dle § 1253 i. f. obč. zák.; nedosahují-li odkazy výše »čisté« čtvrtiny, jsou vyjmuti odkazovnici testamentami, resp. kodicilární i zákonní odkazovnici nevyčerpané
17 »čisté« čtvrtiny § 1253 obč. zák. z povinnosti přispívati k úhradě dílů povinných.
Vraťme se k řešení původně kladených tří sporných otázek případu analysovaného v článku kol. Dr. Mošuty.
1. Vzhledem k tomu, že theorie se vyslovila pro naturální povahu »čisté« čtvrtiny (opačně Schiffner), důsledky názoru opačného vedou, jak jsme viděli, ke konstrukcím příliš umělkovaným a problematickým, nejvyšší soud dříve sám, byť i nepřímo, zastával opačný názor než v cit. případě, při peněžní povaze »čisté« čtvrtiny § 1253 obč. zák. scházejí úplně normy pro způsob zjištění a analogie norem občanského zákoníku pro vypočtení dílu povinného nelze beze všeho užiti (zejména není důvodu ku zřízení inventáře, jímž jedině by se peněžní díl § 1253 obč. zák. dal určiti) a konečně autoři osnovy čsl. občanského zákoníku, vesměs první autority právní ve státě, považovali názor o naturální povaze »čisté« čtvrtiny § 1253 obč. zák. za samozřejmý a platnému právu plně odpovídající, jest se přikloniti k tomuto názoru a zavrhnouti názor opačný.
2. Výplaty v dědické smlouvě uvedené nese smluvní dědic sám ze svého, neboť nejde o »volné pořízení zůstavitele« podle § 1253 obč. zák., nýbrž o smluvní ustanovení ve prospěch třetích osob, jež jest posuzovati podle § 881 obč. zák., jest jednostranně vůbec neodvolatelné a platí ustanovení § 881, odst. druhý i. f. obč. zák.
3. Smluvní dědic neparticipuje jak zákonný dědic na volné čtvrtině, neboť působí § 757, odst. první i. f. (opačně při mínění o peněžní povaze »čisté« čtvrtiny § 1253 obč. zák., neboť by manžel byl pouze spoluodkazovníkem).

Citace:

Trestní zákony československé. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1933, svazek/ročník 15, číslo/sešit 4, s. 40-40.