Praktické případy.Plnění na místě placení podle § 1414 obč. zák. vyžaduje ke své platnosti smluvní určení, jednak v jaké ceně se dává na místě placení plněná věc, jednak přesné určení výše pohledávky, která měla býti tímto způsobem na místě placení vyrovnána.Z důvodů nejvyššího soudu: Podle zjištění nižších soudů postoupil Č. P. vylučované věci, které byly jeho vlastnictvím, žalobci na úhradu svého dluhu u žalobce, přesahujícího 50000 Kč. Z toho patrno, že stranám šlo o plnění na místě placení podle § 1414 obč. zák., a toto bylo právním titulem k nabytí vlastnictví žalobcem, jež jest podkladem jeho žaloby podle § 37 ex. ř.Prohlašuje-li však zákon (§ 1414 obč. zák.) plnění na místě placení výslovně za právní jednání úplatné, o němž platí zejména též zásada o zkrácení nad polovinu ceny (§ 934 obč. zák.), pak vyžaduje právní jednání podle § 1414 obč. zák. smluvní určení, jednak v jaké ceně se dává na místě placení plněná věc, jednak přesné určení výše pohledávky, která měla býti tímto způsobem na místě placení vyrovnána. Podle zjištění nižších soudů nebylo ujednáno stranami, v jaké ceně se věci dávají žalobci na místě placení.Žalobce neprokázal tedy ani platný právní titul tvrzeného vlastnictví k vylučovaným věcem, pročež není třeba obírati se ještě dovolacími vývody, zda jest tu druhá podmínka k nabytí vlastnictví k movitým věcem, totiž platné odevzdání (tradice).Neodůvodněnému dovolání nebylo proto vyhověno.Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 17. listopadu 1932, č. j. Rv I 819/31/1. Dr. Jar. Koutník.