Není přípustná knihovní poznámka žaloby nepominutelného dědice, aby bylo uznáno, že žalovaný jest povinen vydati mu nemovitost, kterou od jeho předka darem obdržel, i když tím žaloce utrpěl újmu na svém povinném podílu. (§ 61 knih. zák. a § 951 obč. zák.)
První stolice povolila knihovní poznámku žaloby o vydání nemovitosti, kterou žalobcův předek žalovanému daroval. Druhá stolice podané stížnosti vyhověla a žádost zamítla. Nejvyšší soud nevyhověl podanému dovolacímu rekursu.
Odůvodnění: Dovolací rekurs není opodstatněn.
Jde o to, lze-li knihovně poznamenati žalobu podle § 951 obč. zák. podanou, kterou se domáhá žalobkyně jako nepominutelný dědic toho, aby jí žalovaný buď vydal nemovitosti, které jemu postoupila matka žalobkynina ještě za živobytí notářským spisem ze dne 22. ledna 1932 jako dar, anebo zaplatil jí částku 230 000 Kč, ježto byla darem zkrácena v povinném dílu. Rekursní soud nevyhověl návrhu žalobkyně o poznámku spornosti této žaloby podle § 61 knih. zák. s odůvodněním, že nárok uplatňovaný žalobou jest nárok obligační, k jehož zajištění není dána poznámka spornosti podle § 61 knih. zákona. S názorem tím jest souhlasiti a stěžovatel se jej marně pokouší vyvrátiti.
Nauka, jakož i judikatura souhlasí v tom, že nárok na povinný díl není dědickým právem, nýbrž pohledávkou, tudíž nárokem obligačním (dvorní dekret ze dne 31. ledna 1844 čís. 781 sb. z.). Podle § 951 obč. zák. jest nepominutelný dědic oprávněn žádati na obdarovaném, aby mu vydal dar k uhrazení toho, čeho se mu nedostává na povinném dílu. Jde tudíž v žalobě uplatňující nárok podle § 951 obč. zák. o nárok na povinný díl, tudíž nárok obligační povahy, jehož předmětem jest vydání daru obdarovaným, pokud jest toho třeba ke krytí případného schodku na povinném dílu. I když jest darem, k jehož vydání by byl obdarovaný povinen, nemovitost, jak jest tomu v souzeném případě, nenabyl nárok nepominutelného dědice na povinný díl povahy práva věcného, neboť jde stále jen o obligační nárok na vydání daru. Podle ustálené judikatury nejvyššího soudu nelze však povoliti poznámku spornosti podle § 61 knih. zákona, uplatňuje-li se pouze obligační nárok (rozh. čís. 779 a 5262 sb. n. s.). Pokud se stěžovatelka dovolává rozhodnutí čís. 1074 sb. n. s., přehlíží, že nejvyšší soud od zásady jím vyslovený (že lze žalobu o vrácení daru pro hrubý nevděk knihovně poznamenati) upustil ve svých pozdějších rozhodnutích čís. 6041, 10 090 sb. n. s. a že jeho rozhodování v tomto smyslu se již ustálilo. Zásady vyslovené v rozhodnutích čís. 655 a 908 sb. n. s. o přípustnosti knihovní poznámky dědické žaloby podle § 823 obč. zák. nelze se také dovolávati, když se její předpoklady nehodí na souzený případ, kde jde naopak o zásadu vyslovenou v rozhodnutích čís. 779 a 5262 sb. n. s. K okolnosti, tvrzené v dovolacím rekursu, že žalovaný prodal již část předmětné nemovitosti a žádal o dluhuprosté odepsání prodaných částí, jak vyplývá prý z usnesení okresního soudu v B., jako soudu knihovního, ze dne 19. prosince 1932 č. d. 2014/3, nelze přihlížeti už pro zákaz novot (§ 126, odst. 2 knih. zák.).
Rozhodnutí nejv. soudu ze dne 3. března 1933 č. j. R II 59/33.
Karel Jelínek.