NPD documents search: Právník, 72 (1933) - Přednáška prof. Eduarda Lamberta

G 46

Z PRÁVNICKÉ JEDNOTY V PRAZE

Přednáška prof. Eduarda Lamberta. Dne 19. října 1933 přednášel v collegiu maximu pražské právnické fakulty E. Lambert, profesor právnické fakulty v Lyoně a ředitel ústavu srovnávacího práva při této universitě, kterému byl dne 17. října t. r. udělen čestný doktorát práv Karlovy university. Přednáška, jež byla proslovena francouzský na thema »La règle de droit et le standard juridique, jurisprudence mécanique et jurisprudence de science sociale«, byla pořádána společně právnickou fakultou Karlovy university, francouzským ústavem Ernesta Denise, první třídou České akademie a Právnickou jednotou. Úvodní slovo pronesl jménem právnické fakulty její děkan prof. Dr. Sommer, který uvítal přednášejícího nejen jako syna národa nám blízkého, ale též jako věhlasného právníka, universálního ducha, jenž vyšel ze studia římského práva, aby se posléze cele věnoval srovnávací pravovědě, vedoucí k ušlechtilému cíli sblížení práv různých národů а k nové škole boloňské.
Prof. Lambert zahájil svou přednášku projevem srdečných díků, adresovaným čtyřem korporacím přednášku pořádajícím, a vyslovil přání po utužení vědeckých styků československo-francouzských. Obíraje se dále vlastním thematem své přednášky, vzpomenul posledního sjezdu pro srovnávací právo, konaného minulého roku v Haagu, a citoval resoluci, usnesenou ve všeobecné sekci a doporučující zákonodárcům, aby právní pravidla byla co nejpřesnější, ale zároveň aby byla dostatečně pružná. Tyto dva požadavky, z nichž první prýští z potřeby právní bezpečnosti a druhý z nutnosti přizpůsobit! právo novým poměrům, jsou zdánlivě kontradikcí. Přesto však jen jejich sloučením lze nalézti správnou cestu pro aplikaci práva. Že nezměnitelná právní pravidla nepostačují, o tom svědčí na př. vývoj práva římského, anglického a francouzského. I v moderním právu francouzském lze konstatovat! rozpor mezi striktním právem a potřebami změněných poměrů. Pro tyto potřeby měla judikatura větší smysl než právní nauka, jež se od judikatury pozvolna vzdálila a tím ovšem pozbyla i účinnosti. Toto vítězství judikatury přináší však další neblahý důsledek, totiž víru v její všemohouenost, jež opětně zabraňuje právu ve svobodném vývoji. Kasační soud se snaží celiti těmto důsledkům omezením své kompetence, které vyhrazuje toliko otázky právní, a ponechává stále více a více otázek, jež prohlašuje za skutkové, soudům nižších instancí. Tuto tendenci nelze Však schváliti, neboť soudce nižší instance nabývá tím moci téměř neomezené a nastává úplná právní nejistota. Absolutní právní jistoty nelze ovšem dosáhnouti, je to ideál, ke kterému je však možno se přiblížiti současným přihlížením jak k strohé právní normě, tak k obecným principům právním, k vnitřnímu smyslu zákonů а k novým potřebám života. V oposici těchto dvou hledisek tkví rozdíl mezi judikaturou »mechanickou« a judikaturou »sociální vědy«, pro niž má větší důležitost právní »standard«, jenž se vyhýbá kasuistice, nevnucuje soudci rozhodnutí, nýbrž spíše mu naznačuje jen cestu, než právní pravidlo, jež lze mechanijcky aplikovati bez ohledu na zvláštnosti individuelního případu. Použití jedné nebo druhé methody může vésti při téže skutkové podstatě k různým rozhodnutím, jak o tom svědčí na př. různé stanovisko judikatury anglické a francouzské při posuzování platnosti t. zv. konkurenčních doložek ve známém případě průmyslníka Nordenfelda, řečníkem podrobně vyloženém. Čím dále, tím více je právo pronikáno sociálními vědami a proto též i judikatura musí používati při aplikaci práva stále více metody sociologické. Řečník zakončil svou přednášku, pozorně vyslechnutou četným posluchačstvem zejména z kruhů universitních a diplomatických, vřelým projevem k studentstvu, rovněž hojně zastoupenému.

Citace:

Přednáška prof. Eduarda Lamberta. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1933, svazek/ročník 72, číslo/sešit 20, s. 663-664.