Poštovní spořitelna z peněz nepřipsaných správně na šekovém účtě pro zpronevěru neb z jiných důvodů hradí pouze 1% úrok ve smyslu § 12 a 14 »Pravidel pro šekové řízení«.

Žalobkyně, firma J. B. v Κ., podala na čsl. stát (poštovní správu), žalobu, ve které se domáhala náhrady 8% úroků z částek, které jí byly poukázány konsumním spolkem »Svornost« ve V. na její šekový účet u poštovní spořitelny v Praze, nebyly jí však připsány k dobru, jelikož byly na poštov. úřadě ve V. zpronevěřeny. Poštovní správa nahradila zpronevěřené částky a příslušný 1% úrok, zamítnuvši požadavek zaplacení 8% úroků s tím, že vklady u poštovního úřadu šekového úročí se jen 1%.
Soud I. stolice vyhověl žalobě a odsoudil poštovní správu k zaplacení 6% úroků ze zpronevěřených částek, požadavek vyšších úroků zamítl. Soud I. stolice položil si 2 otázky: 1. zdali žalobce v tomto případě vystupoval jako účastník šekového řízení, který ve smyslu § 14 pravidel pro šekové řízení by byl nucen se spokojiti zúročením pouze 1%; 2. nelze-li žalobce pokládati za takového účastníka, zda je prokázáno, že utrpěl škodu vyšší než zákone stanovenou ve výši 6% zák. úroků.
Prvou otázku zodpověděl soud záporně, maje za to, že žalobce není omezen ustanovením § 14 pravidel. § 14 pravidel stanoví totiž, že 1% se zúročuje pohledávka na účtu. O takovou pohledávku však nejde, neboť zpronevěřené částky žalobci na jeho účtě vůbec připsány nebyly a žalobce je obdržel teprve po provedené reklamaci. Rovněž tu nejde o případ § 12 odst. II. pravidel, kde jest normováno ručení pošt. spořitelny a povinnost placení náhrady ve výši 1% při nesprávném provedení šekových nebo převodních příkazů. Závazek poštovní správy k náhradě zpronevěřených peněz a tudíž i další škody tím způsobené netkví v ustanovení cit. pravidel, nýbrž jest odůvodněn obecnými předpisy o náhradě škody, totiž, že žalovaná strana jako podnikatelka odpovídá podle § 1313 a) o. z. o. a § 1 cit. pravidel. Zpronevěrou nastala povinnost žalované strany k náhradě škody zpronevěrou peněz způsobené žalobci, a to nejenom škody ze zpronevěry peněz, nýbrž i další škody, již žalobce utrpěl tím, že žalobce zpronevěřený peníz včas neobdržel.
Otázku druhou soud prvý zodpověděl záporně, neboť žalobce neprokázal předpoklady stanovené pro nárok na náhradu škody podle 30. kapitoly obec. obč. zák.
Na odvolání poštovní správy změnil druhý soud rozsudek a žalobu zamítl, při čemž uvedl:
Podle názoru odvolacího soudu jde tu, vzhledem k tomu, že žalobce měl účet šekový, o poměr zmocňovací podle § 1002 o. z. o. a platí tu proto o povinnostech zmocněncových předpisy § 1009 o. z. o. Jisto jest, že zpronevěřená částka na šekový účet patřila, měla býti připsána žalobci k dobru a podle § 14 uved. pravidel zúročena jedním procentem. Podle § 12, odst. 1. pravidel neručí pošt. spořitelna za včasný připiš vkladů na účtech ani za včasné provedení šekových a převodních příkazů. Podle druhého odstavce téhož §, pokud by vlastníci účtů kromě případů uvedených v odst. 1. podle platných právních ustanovení byli oprávněni žádati za náhradu škody, vzešlé jim nesprávným provedením jejich šekových nebo převodních příkazů, poskytne šekový úřad pouze náhradu rovnající se úrokům z poukázané částky ve výši dočasné úrokové sazby (1%).
Zpronevěru sluší zařaditi pod případ nesprávného provedení šekových příkazů, právě zpronevěrou způsobeného a má tudíž žalobce nárok jen na náhradu ve výši 1%. Podle § 1323 o. z. o. musí vše při náhradě škody býti uvedeno v dřívější stav. Proto musí žalobci býti poskytnut jen takový úrok, jaký by mu vzešel, kdyby zpronevěřené částky mu byly řádně připsány k dobru a zúrokovány.
Nejvyšší soud potvrdil rozsudek druhého soudu. Z důvodů: Poštovní úřad šekový přijal vklady družstva »Svornost«, uložené na účet žalující firmy. Tím převzal příkazy a nevadí tomu, že zřízenec poštovního úřadu šekové peníze takto vložené zpronevěřil. Zpronevěřil je poštovnímu úřadu šekovému, ale nikoliv žalující firmě nebo družstvu »Svornost«, které je vložilo a poukázalo šekový úřad k určité disposici. Tím, že poštovní úřad šekový provedl příkazy jen částečně, poukázav jen menší částky nebo je neprovedl zatím vůbec, nic se na věci nemění.
Mezi stranami není sporu o tom, že mezi nimi je poměr zmocnitelský. Žalující strana má jen za to, že při náhradě z důvodu tohoto poměru nejde o nesprávné provedení příkazu, a že proto neplatí § 12 pravidel. Je sice správné, že nelze použiti odstavce 1. § 12 těchto pravidel. Tam jest stanoveno, že poštovní šekový úřad neručí za včasný připiš vkladů na účtě, ani za včasné provedení šekových a převodních příkazů, ani za včasnou výplatu šekových poukázek. Ve sporném případě se žalobce však nedomáhal náhrady pro opožděné provedení přípisu na jeho účtě nebo převodu, nýbrž žádal náhradu proto, že příkaz, případně převod vkladu na jeho účet nebyl vůbec proveden nebo byl proveden jen zčásti. Nešlo ledy o včasnost přípisu vkladu nebo provedení příkazu.
Avšak odst. 2. § 12 pravidel stanoví, že pokud by vlastníci účtů, kromě případů v prvém odstavci uvedených, byli oprávněni žádati náhradu škody vzešlé nesprávným provedením jejich šekových nebo převodních příkazů, poskytne jim ji poštovní úřad šekový v částce rovnající se úrokům, kterou úročí pohledávky ode dne příchodu příkazu až do dne provedení'. O tento případ jde. Příkaz byl proveden výplatou peněz žalující firmě, ale nebyl ovšem proveden správně, protože vklady byly zcela neb zčásti zpronevěřeny a šekový úřad provedl výplaty neb převod teprve, když zpronevěru odkryl. Pro ten případ hradí se jen 1% úrok ve smyslu §§ 12 a 14 pravidel. Odst. 2. § 12 pak nerozeznává, z jakého důvodu příkaz byl proveden nesprávně. Všeobecných předpisů o náhradě škody nelze tu použiti, ježto pravidly o šekovém řízení je mezi stranami stanoveno jinak a tato pravidla nahrazuji dohodu stran.1
Rozhodnutí nejv. soudu ze dne 10. března 1933, č. j. Rv I 2016/31. Dr. Jar. Homolka.

Na věci ničeho nemění výnos p. ú. šek. ze dne 26. IV. 1933, podle něhož se zúrokování vkladů na šekových účtech (1%) zrušuje.

Citace:

Poštovní spořitelna z peněz nepřipsaných správně na šekovém účtě pro zpronevěru neb z jiných důvodů hradí pouze 1% úrok ve smyslu § 12 a 14. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1933, svazek/ročník 72, číslo/sešit 20, s. 652-654.