Soudnictví a politika. Významný projev na toto téma učinil předseda senátu nejvyššího soudu, vyhlašuje dne 7. t. m. rozsudek v trestní věci proti šesti členům Volkssportu. pro zločin podle § 2 zák. na ochranu republiky:
»Bylo na nás apelováno, abychom nepodléhali snahám o podřízení se státní nebo politické resone. Bylo řečeno, že v našem státě byla dosud zachovávána čistota soudnictví, jak spočívá na starých dobrých tradicích. Byla pronášena jakási obava, aby snad tento proces neznamenal odchýlení z dráhy, na níž šlo soudnictví v dosavadních zásadách. Tento apel je zbytečný. Naše justice je dosud toho kazu prosta.
Pan obhájce inž. H. citoval tu výňatek z přednášky pana prvního presidenta Nejvyššího soudu v Banské Bystrici. Tato citace nebyla docela na místě. Vážná napomenutí ve významném tomto projevu obsažená neobracela se k řadám soudů a soudců. Jinak mohl pan obhájce právě z obsahu tohoto projevu poznat, že československá justice vždy velmi citlivě a rozhodně odmítavě reagovala na jakékoli pokusy, aby byla zapražena do jiných služeb než do služeb zákona a práva. Ten apel ostatně nebyl ani upřímný. Neboť týmž dechem se na nás žádalo, abychom uvažovali o politických, mocenských důsledcích toho, potvrdíme-li rozsudek nad Volkssportem. To ovšem odmítám. Nebudeme dbát takových zřetelů, jako jsme jich dosud nedbali nikdy. Dbali jsme zákona, dbali jsme ovšem i toho, že právě tento zákon byl vydán na ochranu nejcennějších statků našeho státu, na ochranu republiky. Ten apel měl svůj původ také v obavách, aby snad nebyly potvrzením rozsudku zasaženy širší vrstvy než úzký okruh několika obžalovaných. A tato obava byla přímo formulována ve slova, že rozsudek je vlastně rozsudkem nad německou národně-sociální stranou dělnickou, zde i v Německu, ba i nad každým jednotlivým příslušníkem.
Toto tvrzení je nutno ovšem uvést na pravou míru. Je pravda, že pro povahu případu nebylo možno nevyslovit se o ideovém základě viny obžalovaných a nebylo možno nezkoumat snahy uvedených stran, když právě tato stránka věci u jednotlivých obžalovaných a útvarů, v nichž byli organisováni, spadala v jedno. Ale ukáže se dále, že důsledky toho nejdou tím směrem, jak se obžalovaní nebo jejich obhájci domnívají. S tohoto hlediska dospěl soud ke zjištění, že snaha národně-sociální strany v Německu směřuje mimo jiné také ke sloučení krajů osídlených německým obyvatelstvem s říší německou, že jsou tedy její cíle neslučitelné s územní celistvostí a integritou našeho státu, a dále, že týž obsah a cíl mají také snahy zdejší německé národně-sociální dělnické strany. Tento zjišťovací výrok prvního soudu jsme uznali za formálně správný. Na tomto našem přesvědčení nemohly nic změnit námitky zde přednášené. Zjišťovací výrok je, pokud jde o říšskoněmeckou stranu, ospravedlněn hlavně jejími oficiálními ohlášeními, potvrzenými také dnešním panem kancléřem říše německé, jenž je zajisté informován o programu této strany.
Poukazovalo se zde také na to, že v pozdější době pan kancléř německé říše a kromě něho i jiné vedoucí osobnosti této strany a nyní vlády německé, pronesly řadu projevů v tom smyslu, že této straně, která se zatím dostala v říši německé k moci, nikdy nešlo o nic takového, co bylo v rozsudku předpokládáno, že jí nejde o násilné odtržení německých území ve státech sousedících s Německem. Tu je nutno zdůraznit při prozkoumávání správnosti rozsudku, že rozsudek musil posoudit celou věc se stanoviska oné doby, a že při zkoumání správnosti jeho výroku nemůže vůbec padat na váhu, jak se utvářil nebo ještě utváří vývoj této strany a její politická prakse v současných poměrech. Nám nepřísluší nic zjišťovat a my podle toho, co se stalo později, nemůžeme stavět na místě rozsudkového zjištění nalézacího soudu nové zjištění svoje, jestliže rozsudkové zjištění první stolice bylo řádně odůvodněno. A že tomu tak jest, jsem již prohlásil.
Námitky a argumenty, které byly ve spojitosti s tím předneseny, jsou vesměs politického rázu. Nebylo by nesnadné na ně odpovědět, ba bylo by lákavé se tím zabývat. Ale s tohoto místa není možno politické argumenty ani vyvracet ani jiné přednášet.«
S takovýmto pojetím poměru soudnictví k otázkám politickým nutno plně souhlasiti. Je pouze třeba, aby soudy dbaly těchto zásad nejen při vlastním rozhodování, ale aby i při odůvodňování rozhodnutí si vždy počínaly se stejnou obezřetností a vědomím dosahu tohoto úkolu, jak tu činí nejvyšší soud. Byli jsme právě v poslední době nejednou toho svědky, že odůvodnění rozsudků stalo se podkladem politické agitace. Soudy k ní jistě nezavdaly podnět úmyslně, spíše snad jakousi menší bedlivostí při stylisaci rozhodnutí ji umožnily. Právě v tomto směru může býti rozhodnutí nejvyššího soudu, vymezující přesně politický dosah svého obsahu, vzorem. Není pochyby, že soudnictví musí zůstati ušetřeno ve vlastním rozhodování vlivů »státní nebo politické resony«. Právě proto však musí se podle možnosti vystříhati všeho, co by usnadnilo, aby soudní rozhodnutí zbytečně dala i vzdálený podnět k politické agitaci.