K otázce vyloučení zastoupení advokátem ve sporech před soudy pracovními.

E. T. podala žalobu na H. B. pro Kč 1250'— s přísl. u prac. s. v P. Vzhledem k tomu, že žalovaný během sporu uplatil částku Kč 250'—, omezila žalobkyně spor na Kč 1000'— s přísl. Prac. soud pak vzhledem k ustanovení § 23 zákona č. 131/31 právní zástupce stran z jednání vyloučil, a poněvadž strany kromě svých právních zástupců advokátů roku nebyly přítomny, rok odročil a strany vyzval pod následky § 38 c. ř. s., aby se k odročenému ústnímu jednání osobně dostavily a nebo vyslaly zástupce, kteří nejsou advokáty, s tím, že podle § 23 zákona č. 131/31 jest ve sporech, u kterých předmět sporu nepřevyšuje částku Kč 1000'— zastoupení advokáty vyloučeno, že jest právní zástupce považovati za osoby k zastoupení neschopné a proto musil soud podle § 38 c. ř. s. rok odročiti a znovu ustanoviti s poukazem na následky § 38 c. ř. s.
Do tohoto usnesení podaly svými právními zástupci obě strany stížnost k rek. soudu, ke které rekursní soud stížnostem vyhověl a v odpor vzaté usnesení zrušil a soudu I. stolice uložil, aby dále ve věci po zákonu jednal.
Odůvodnění. Prvý soud opřel své rozhodnutí o ustanovení § 38 c. ř. s. V případě tom však podle ustanovení odst. III. téhož § je namítaný opravný prostředek vyloučen. Než po názoru soudu rekursního nelze tu dovolávati se ustanovení § 38 c. ř. s., který předpokládá, že zmocněnec za stranu k roku se dostavivší není opatřen plnou mocí, kdežto v daném případě plné moci byly přece předloženy. Důvod nepřipuštění zmocněnců stran k dalšímu jednání kotví nikoli v ustanovení civ. ř. s., nýbrž v ustanovení § 23 zák. o s. prac. A v tomto zákoně není vyslovena nepřípustnost samostatného opravného prostředku proti rozhodnutí o nepřipuštění advokátů k zastoupení stran při jednání před prac. soudem podle § 23 cit. zák. A protože podle § 36 cit. zák. usnesení pracovního soudu, pokud strany neodporují zároveň rozhodnutí o věci hlavní, lze odporovati rekursem, nutno pokládati stížnosti za přípustné.
Ve věci samé pak dlužno stížnostem přiznati oprávnění. Pro posouzení otázky, zda v tom kterém sporu strany mohou býti zastoupeny advokátem, jest rozhodný okamžik podání žaloby a převyšuje-li hodnota sporu při podání žaloby částku 1000 Kč, mohou zastupovati advokáti strany během celého procesu, i kdyby se později spor omezil. Opačný názor nelze vyvoditi z ustanovení § 23 zák. o soudech prac., který má jen na zřeteli spory, v nichž od prvopočátku nepřesahuje předmět sporu částky 1000 Kč. Jde o ustanovení výjimečné, jež nelze rozšiřovati.
Krajský soud civilní v Praze, ze 3. června 1933, č. j. Cpr III 344-33/8. Dr. K—а.

Citace:

K otázce vyloučení zastoupení advokátem ve sporech před soudy pracovními. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1933, svazek/ročník 72, s. 657-658.