Předmětem určovací žaloby podle § 228 c. ř. s. nemůže býti žádost za zjištění, že rozsudek jest neúčinný a neplatný, tedy žádost za zjištění skutečnosti právnické pro otázku vymáhání práva důležité.
První stolice žalobě vyhověla. Odvolací soud ji však zamítl. Nejv. soud podanému dovoláni nevyhověl.
Důvody: Dovolatel uvádí, že žalobní prosbou se domáhal zjištění právního poměru mezi ním a žalovaným založeného kontumačním rozsudkem a aby bylo na jisto postaveno, že tu není právo plynoucí z toho rozsudku. Tomu názoru však nebyl obsah žalobní prosby přizpůsoben. Neboť nezněla, aby byly určeny nějaké nároky a závazky z toho rozsudku vzniklé a vzájemně příslušející, zejména, aby bylo určeno, že nárok žalovaného z toho rozsudku trvá nebo zanikl, nýbrž, že rozsudek jest neúčinný a neplatný, tedy právnická skutečnost, důležitá pro otázku vymáhání práva. Zjištění takové skutečnosti, i kdyby měla důležitý význam pro jisté právo žalobcovo, nemůže býti předmětem určovací žaloby ve smyslu § 228 c. ř. s., podle něhož může býti žalováno jen na zjištění jsoucnosti nebo nejsoucnosti právního poměru nebo práva a na uznání její nepravosti.
Názor dovolatelův, že žalobní prosba, aby rozsudek ten byl zrušen, jest žalobou na plnění, jest nesprávný. Neboť nežádá, aby žalovaný v té příčině něco vykonal nebo opomenul. Naopak z dalšího doslovu žalobní prosby, že žalovaný jest povinen to uznati, plyne jasně, že i v tomto směru žádal žalobce zjištění skutečnosti, jak nahoře bylo uvedeno. Názor jeho, že odvolací soud v tom směru nevyřídil jeho žalobní prosbu, nesrovnává se s výrokem napadeného rozsudku, podle něhož výslovně i v tomto směru žalobní prosba byla zamítnuta.
Neposoudil tedy odvolací soud věc po stránce právní nesprávně, když žalobu zamítl jakožto nepřípustnou. Při tom jest bez významu, zda žalovaný tvrdil, že žaloba nesměřovala na určení práva a právních poměrů a zda nižší soudy nabyly takového názoru, poněvadž otázku přípustnosti takové žaloby jest posouditi z moci úřední. Není proto třeba obírati se dalšími vývody, v nichž dovolatel doličuje, že měl právní zájem ve smyslu § 228 c. ř. s., jakož i uplatňovaným dovolacím důvodem rozporu se spisy. Z rozhodnutí čís. 8472 sb. n. s. nemůže dovolatel ničeho pro sebe dovozovati, poněvadž tam šlo o jiný skutkový podklad a o jiné žalobní prosby.
Zda dovolatel mohl ze skutečností v žalobě uplatňovaných se brániti proti účinkům onoho kontumačního rozsudku, to jest zejména proti vymáhání práva tímto rozsudkem žalovanému přiznaného, není třeba zkoumati, když dovolatel sám stojí na stanovisku, že žalobě jeho mělo býti vyhověno, jako určovací a neučinil-li žalobní žádost, kterou by se domáhal nepřípustnosti tohoto vymáhání.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 29. prosince 1932 č. j. Rv II 679/31.
Karel Jelínek.