K pojmu účastníka nesporného řízení. (§ 6 zákona čís. 100/1931 Sb. z. a n.)

Z odůvodnění rozhodnutí nejv. soudu: Rekursní soud potvrdil na rekurs Heleny Ž. usnesení prvého soudu, jímž byl zamítnut její návrh, aby její manžel byl úplně zbaven svéprávnosti pro marnotratnictví, takže podle § 49 (4) cís. nařízení z 28. VI. 1916 čís. 207 ř. z. jest další opravný prostředek v té příčině vůbec nepřípustný. V otázce ustanovení podpůrce pak není Helena Ž. účastnicí řízení, neboť nelze tvrditi, že by příslušným rozhodnutím mohla ve svých právech přímo býti dotčena, a nelze seznati, že by, domáhajíc se toho, aby byla ustanovena podpůrcem, uplatňovala právní zájem, by soud učinil rozhodnutí. (§ 6 zákona ze dne 19. června 1931 čís. 100 Sb. z. a n.)
V té příčině může býti spolehlivým znakem jedině hmotněprávní poměr určité osoby k tomu, co jest předmětem nesporného řízení, jehož výsledkem mohou býti její vlastní zájmy dotčeny. V tom směru však stěžovatelka nemůže nic uvésti na odůvodněnou svého návrhu. Není-li pak účastnicí ve smyslu § 6 zák. čís. 100/1931 Sb. z. a n., není podle § 37 téhož zákona oprávněna k rekursu.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 10. března 1933 č. j. R I 160/33/1. Dr. Jar. Koutník.

Citace:

K pojmu účastníka nesporného řízení. (§ 6 zákona čís. 100/1931 Sb. z. a n.). Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1933, svazek/ročník 72, číslo/sešit 10, s. 335-336.