Vzdala-li se manželka nároku na výživné bez výhrady, nemůže se tohoto domáhati později z důvodů, že se poměry podstatně změnily.

První stolice zamítla žalobní žádost, aby žalovanému bylo uloženo platiti žalobkyni výživné. Odv. soud toto rozhodnutí potvrdil. Nejv. soud podanému dovolání nevyhověl.
Důvody: Dovolání, uplatňující dovolací důvody § 503 čís. 2 a 4 c. ř. s. není opodstatněno. Odvolací soud posoudil věc po právní stránce správně a ve shodě s nyní již ustálenou judikaturou nejvyššího soudu a stačí proto dovolatelku odkázati na správné důvody napadeného rozsudku a na rozhodnutí čís. 3925, 5417, 7633 a 8267 sb. n. s., v nichž se nejvyšší soud odchýlil od názoru, vysloveného v rozhodnutí čís. 945 sb. n. s. (dovolání uvádí nesprávně číslo 925), že manželka může za podstatně změněných poměrů požadovati na manželu nutnou výživu přes to, že se smírem při dobrovolném rozvodu manželství vzdala nároku na výživné. V rozhodnutích čís. 1928 a 8264 sb. n. s., jichž se žalobkyně dále dovolává, šlo o jiný skutkový stav, než jaký jest podkladem souzeného případu. Šloť o případy, v nichž si manželka zachovala smírem nárok na výživu, ovšem jen na výživu v určité výši a v nichž nejvyšší soud vyslovil, že má manželka nárok na zvýšení výživného, byl-li smír ujednán se zřetelem na poměry v době smíru a zhoršily-li se po smíru její osobní, pokud se týče její měnové poměry. V souzeném případě vzdala se však žalobkyně soudním smírem ze dne 16. ledna 1920 výslovně a bez jakékoliv výhrady alimentačního nároku proti svému manželu, ačkoliv mohla, jak správně dolíčily nižší soudy, předvídati, že se v budoucnosti stane neschopnou výdělku. Uvádí-li dovolatelka, že tvrdila již v žalobě, že bylo úmyslem stran při ujednání smíru, aby žalovaný, vzav na sebe povinnosti starati se o děti, nebyl příliš zatěžován dvojí alimentační povinností a že se žalobkyně vzdala svého alimentačního nároku jen proto, že žalovaný vzal na sebe tu povinnost a že nebylo úmyslem stran, aby žalovaný byl sproštěn alimentační povinnosti vůči žalobkyni i v tom případě, kdyby děti dorostly a ona se stala neschopnou k výdělku, ocitá se v rozporu se spisy, ana v žalobě jen tvrdila, že se vzdala nároku na placení výživného proto, že byla tehdy zaměstnána jakožto číšnice a že se spokojila s tím, že žalovaný se zavázal platiti výživné pro děti.
Za tohoto stavu věci nebylo zapotřebí prováděti důkazy o tom, co bylo úmyslem stran při uzavírání smíru, jaké byly poměry žalobkyně v době uzavření smíru a jak se tyto poměry nyní změnily. Není-li žalobkynin nárok na placení výživného vůbec opodstatněn, nebylo ovšem ani zapotřebí, aby se nižší soudy zabývaly s výší požadovaných vyživovacích příspěvků. Není tudíž oprávněna výtka ani vadnosti odvolacího řízení.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 23. prosince 1932 č. j. R v II 669/32. Karel Jelínek.

Citace:

Vzdala-li se manželka nároku na výživné bez výhrady, nemůže se tohoto domáhati později z důvodů, že se poměry podstatně změnily.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1933, svazek/ročník 72, číslo/sešit 10, s. 327-328.