/174

William Martin: Les hommes ďEtats pendants la guerre. Paris. Evditions des horizons de France. 39, Rue du général Foch. 1929. 380 stran, cena 40 franků. Statesmen of the war in retrospect 1918—1928 by William Maitin Jarrold publ. I.ondon, Lim. 344. Palernoster Rou E. C. 4, str. 287, 162 KČ. — Dvacetipěti státníkům dostalo Se zdařilých portrétů z pera W. Martina, předválečného redaktora zalhraniční části »Journalu de Genève« a od r. 1919 hlavního jeho politického redaktora. Jeho žurnalistická činnost dala mu příležitost poznati osobně téměř všechny státníky, o nichž píše, a tak podati jejich ostré, živé někdy až snad odvážné charakteristiky. Výběr dvacetipěti státníků činných za války jistě nebyl lehký, přesto však se autorovi skvěle podařil, portréty lze rozděliti celkem na dvě skupiny státníků. První tvoří ti, kteří válkou byli rozdrceni, druhou ti, kteří událostmi rostli a suverénně je ovládli.. Jednotlivé portréty zařadil autor do deseti skupin: Tři císařové: Vilém II., František Josef, Mikuláš II. II. Počátky války; Pašič, von Bethmann-Hollweg, Tisza, Poincaré, Lord Grey, III. Utrpení Belgie; Kardmál Mercier. IV. Noví spojenci; Sonino, Venizelos, Bratialnu. V. Nekonečná válka; Lord Asquith, Briand. VI Činná dobročinnost; Hoover, Ador. VII. Zákrok Ameriky; Wilson, pl. Pfouse. VIII. Mír na obzoru; Černín. IX. Národnosti; Masaryk a Beneš, Pilsudski a Paderewski. X. Nejyyšší napietí; Lloyd George, Clemenceau. — Portréty státníků, jichž činnost jsme měli příležitost poznati zblízka^ nezdají se býti příliš objektivně podané (císař Karel a jeho obklopení se Slovany [Černín a Martinic], nebo rozdíl mezi Masarykem a Kramářem; Masaryk chtěl federalismus, aby zachránil monarchii. Kramář jej chtěl, aby ji rozvrátil); než to nás nesmí opravňovati k domněnce, že i ostatní autorovi bližší než státníci střední Evropy, mají stejné chyby v jeho podání, neboť málokterý západní žurnalista zná Jo všech fines poměry středoevropské. Nás musí potěšiti, že autor zařadil mezi 25 mužů velkého politického formátu dva naše státníky, Masaryka a Beneše, jichž dvojportrét zakončil slovy; »Mezi všemi státy nově zrozenými nebo zvětšenými válkou Československo mělo zvláštní štěstí, že mělo dva státníky opravdu hodné toho jména). Tomuto privilegiu, tedy těmto mužům musí děkovati za svůj nynější rozkvět a za jedinečné místo, které zaujímá ve světě.« Zajímavě je reagováno na účast Němců ve vládě; »Poslední akt presidenta Masaryka, v němž plně ukázal své vlastnosti státníka, bylo umožnění vstupu zástupcům německé menšiny do vlády. Československo není homogením státem o nic více než Rakousko-Uhersko pokud se týče národnosti (?) a kdyby dělalo tytéž chyby jako Habsburgové, jednoho krásného dne by je stihl týž osud.« — Přeložením Martinovy knihy bude cenně obohacena překladová literatura politická a memoirová. S. K.