— Čís. 11547 —
Čís. 11547.
Zákonné zástavní právo pronajímatelovo (§ 1101 obč. zák.) nemá přednost před zástavními právy, jichž bylo nabyto dříve, než byly svršky vneseny do najaté věci. Lhostejno, že pronajímatel nabyl zákonného zástavního práva bezelstně (§§ 367, 456 obč. zák.).
(Rozh. ze dne 8. dubna 1932, R II 40/32.)
Do bytu v domě manželů L-ových byly vneseny nájemnicí svršky, jež v době vnesení byly již stiženy zástavními právy. Rozvrhuje nejvyšší podání za exekučně prodané svršky, přikázal soud prvé stolice výtěžek nejprve k uspokojení pohledávek věřitelů nabyvších zástavního práva před vnesením svršků do domu manželů L-óvýčh, a teprve zbytek přikázal manželům L-óvým. Důvody: Především jest řešiti otázku, zda zástavní právo pronajímatelů manželů L-ových předchází zástavní práva ostatních věřitelů. Ze zájemního zápisu bylo zjištěno, že v místnostech pronajímatelů byl poprvé proveden zájem dne 7. dubna 1931, kdežto dřívější zájmy se dály v jiných bytech, takže svršky byly vneseny do bytu v domě pronajímatelů, když již byly zatíženy více zástavními právy. Judikatura byla, než § 1101 obč. zák. byl novelisován (cis. nař. ze dne 19. března 1916 čís. 69 ř. zák.) taková, že zákonné zástavní právo bezelstného' pronajímatele, nevědoucího o trvání již vzniklých zástavních práv, předcházelo ostatní věřitele, což bylo odůvodněno citováním § 367 obč. zák. v § 1101 obč. zák. Novela — Čís. 11547 —
386
k § 1101 obč. zák. však zrušila poukaz na § 367 obč. zák., čimž zajisté mělo býti vyjádřeno, že se pronajímatel nemůže odvolávali na bezelstnost, zejména, že o zástaviíich právech na věcech váznoucích, ať smluvních ať soudcovských nevěděl. Důsledkem toho jest, že pro pořadí platí zásada: prior tempore, potior jure. Ježto pronajímatelovo právo vzniká podle dvorského dekretu ze dne 10. dubna 1837 vnesením,, není zákonné opory, by pronajímatelům bylo přiznáno lepší pořadí, což jest uznáno zejména v soustavě Ehrenzweigově (vydání 1923) a v komentáři Neumannově (vydání 1928). Bylo tedy přiznati věřitelům získavším zástavní právo v dříve najatých místnostech přednost před zástavním právem L-ových. Rekursní soud přikázal celý výtěžek pronajímatelům' (manželům L-ovým). Důvody: Veškeré svršky, ve veřejné dražbě prodané, byly vneseny, stiženy jsouce ovšem, privilegovanými právy zástavními, do bytu pronajímatelů manželů L-ových, kteří vnesením nabyli na svršcích podle § 1101 obč. zák. zákonného zástavního práva. Podle § 286 ex. ř. mají z rozdělované podstaty býti zapraveny včas přihlášené pohledávky zástavní a pohledávky vykonatelné, ale bez újmy přednosti, příslušející pohledávkám zakládajícím se na zákonném právu zástavním: takovou pohledávkou jest pohledávka stě¬ žovatelů manželů L-ových. Ustanovení o zákonném právu zástavním podle § 1101 obč. zák. stalo by se ilusorním, a zbytečným, kdyby pro poměr tohoto práva k právům zástavním' dříve bez vědomí pronajímatele nabytým platila zásada: Prior tempore potior jure. Pronajímateli nelze ukládati, by se při pronájmu bytu tázal nájemníka, zda jeho věci nejsou stiženy právy zástavními, neb, aby konal šetření v tom směru. Šetření to pravidelně nelze ani provésti, an pronajímatel nemá vědomost o poměrech a o předešlých závazcích nájemce. Právě proto zajišťuje zákon pronajímateli právo zástavní vnesením' svršků a pronajímatel, spoléhaje na tuto výsadu, nemá ani zájem na tom, by konal šetření. Naproti tomu věřitelé nájemce, kteří již dříve na svršcích nabyli zástavní právo, jsou ve výhodě proti pozdějšímu pronajímateli v tom, že mohou pokračováním v exekuci zabrániti, by nenabyl pronajímatel privilegovaného práva zástavního na svršcích pro ně dříve zabavených. Z těchto důvodů jest přiznati zástavnímu právu pronajímatelů, nabytému podle § 1101 obč. zák., přednost před neprivilegovanými zástavními právy, bez rozdílu, zda neprivilegovaná práva zástavní jiných věřitelů vznikla za trvání nájemního poměru, čí dříve, před vnesením' svršků do domu stěžovatelů. V důsledku toho jest celý výtěžek za prodané svršky po srážce nákladů přikázati, stěžovatelům manželům L-ovým.
Nejvyšší soud vyhověl dovolacímu rekursu jednoho z věřitelů, nabyvšího zástavního práva ke svrškům před jich vnesením do bytu manželů L-ových a přikázal nejprve výtěžek za prodané svršky k úhradě pohledávky tohoto věřitele, zbytek přikázal manželům L-ovým.
Důvody:
Jde o rozřešení otázky, zda má zákonné zástavní právo pronajímatelovo (§ 1101 obč. zák.) přednost před zástavními právy dříve nabytými. — Čís. 11547 —
387
Podle rozhodnutí bývalého vídeňského nejvyššího soudu ze dne 5. února 1879, zapsaného do knihy judikátů pod čís. 103, přiznávala se zákonnému zástavnímu právu pronajímatelovu k domácímu zařízení a k vneseným svrškům přednost před právy zástavními, jež k nim byla získána před jích vnesením, do najaté místnosti, pokud pronajímateli nevadilo ustanovení § 456 obč. zák. Judikát opíral se o tehdejší doslov § 1101 obč. zák., podle něhož příslušelo pronajímateli zákonné právo zástavní nejen k svrškům nájemci nebo podnájemcí patřícím, nýbrž i k svrškům, »jím třetí osobou svěřeným (§ 367)«. Za takovou třetí osobu pokládal judikát i dřívějšího zástavního věřitele, který zabavené věcí svěřil dlužníku, ponechav mu je, ač měl právo žádatí o jejich uschování, a dovozoval, že podle obdoby § 367 obč. zák., jehož se § 1101 obč. zák. dovolává, pronajímatel nemůže dřívějším zástavním věřitelem býti ve svém právu zkrácen, předpokládajíc, že proti dřívějšímu zástavnímu věřiteli jest bezelstným, držitelem' zástavy. Třetí dílčí novelou byl však § 1101 obč. zák. změněn. Podle nového doslovu přísluší pronajímateli zákonné zástavní právo jen na svršcích nájemce nebo členů jeho rodiny, kteří s ním žijí ve společné domácnosti, nikoliv však též na věcech jim třetími osobami svěřených (§ 367 obč. zák.), neboť toto ustanovení, obsažené v původním doslovu, nebylo pojato do nového doslovu. Tato změna odůvodňuje se v důvodové zprávě úvahou, že zákonné zástavní právo pronajímatelovo jest podle své podstaty mnohem bližší exekučnímu právu zástavnímu než zástavě smluvní a že se již dávno ustálil názor, že ustanovení o bezelstném' nabytí zástavního práva podle § 456 obč. zák. nelze na soudcovské zástavní právo použiti. Podle nynějšího stavu zákonodárství nemůže se tedy pronajímatel dovolávati toho, že vnesené svršky byly nájemci dřívějším zástavním věřitelem svěřeny a že proto musí podle obdoby §§ 367 a 456 obč. zák. zástavní právo tohoto věřitele ustoupiti jeho zákonnému právu zástavnímu. Není-li však bezelstnost pronajímatelova chráněna, mělo by jeho zákonné zástavní právo přednost před staršími právy zástavními jen, kdyby jeho právu bylo zákonem propůjčeno přednostní pořadí. Avšak již řečený judikát čís. 103 uznával správně, že tomu tak není. Dvorní dekret ze dne 10. dubna 1837, čís. 189 sb. z. s. dotýká se jen otázky, kdy vzniká zákonné zástavní právo pronajímatelovo a, praví-li, že zákonné zástavní právo pronajímatelovo působí též proti zástavním věřitelům, kteří nabyli zástavního práva dříve než pronájemce podal žalobu o nájemné nebo zažádal o soudní popsání svršků, jest to jen závěr z toho, že zástavní právo pronajímatelovo nevzniká teprve podáním žaloby o nájemné nebo zájemním popsáním svršků, nýbrž již dříve, vnesením svršků do najaté věci. Z něho nelze však nijak dovoditi, že pronajímatel má přednost i před zástavními právy, nabytými dříve, než svršky byly vneseny do najaté věci. Pro zaplacení pohledávky pronajímatelovy jest tedy podle § 286 třetí odstavec ex. ř. rozhodná doba, kdy jeho zákonné zástavní právo vzniklo, to jest doba, kdy svršky byly do najaté věci vneseny.