Kabinetní listy z 23. března a 8. dubna 1848 nařízení jazykového.

V Praze 1919. Nákladem vlastním, Str. 124.
Dr. Traub publikoval již řadu různých studií o české jazykové otázce, ve kterých hájil práva české úřední řeči proti nespravedlivým a nesprávným výkladům praxe a vědy starorakouské. Také práce svrchu uvedená jest jen článkem v tomto řetěze. Pracována byla ještě za dusných dob válečných, ukončena za prvních červánků probouzejícího se politického života u nás a vydána již v novém našem státě. Tím se stalo, že pozbyla úplně svého významu praktického, jaký měla původně míti, a že stala se vlastně studií historickou. Studie Traubova nese na sobě všechny známky, kterými vyznačují se i starší práce téhož autora: dobrý rozhled po literatuře, znalost látky i pramenů i značné vědomosti v otázkách vedlejších, avšak velmi těžké, úplně nesystematické zpracování látky, které jasné pochopení výkladu činí nad míru obtížným, ne-li místy přímo nemožným.
V této své studií vytrhl autor z většího svého díla o jazykové otázce u nás, které svého času začal publikovati a z něhož vyšel první sešit, několik kapitol o českých kabinetních listech z roku 1848, jimiž vedle jiných věcí upravovala se jazyková práva češtiny v Čechách. Autor začíná svůj výklad vznikem prvního kabinetního listu z března 1848, který úplně poráží staré tvrzení Němců, že do té doby jen němčina byla jazykem v Čechách u soudů obvyklým, tím že zjišťuje, že trvá stále v platnosti zásada rovnoprávnosti dle Obnoveného zřízení. K tomu pak připojuje autor řadu dalších důkazů, že čeština byla před rokem 1848 u soudů a úřadů v užívání jako jazyk zemský alespoň v theorii, třebas v praxi rovnoprávnost její s němčinou všude zachována nebyla. Kdežto první kabinetní list takto souvisí s dobou před rokem 1848, zachovávaje historickou kontinuitu, druhý list hoví i v jazykových věcech spíše liberalistickým zásadám své doby. Autor dokazuje pak, že dubnový list je skutečným zákonem řádně vydaným i patřičně publikovaným, jak to také formálně známým plenissimárním nálezem nejvyššího soudu z roku 1898 bylo výslovně prohlášeno. Nejlepším důkazem toho ostatně jest, že zásady jeho byly také květnovým nařízením apelačního soudu Pražského z roku 1848 provedeny v praxi a skoro tři léta, až do absolutismu bachovského také nesporně platily. Studie autorova končí oceněním významu českého kabinetního listu dubnového pro celkový vývoj národnostní rovnoprávnosti ve státech smíšených a obohacení tím tak zv. základních práv, která ve státech národnostně jednotných ustanovení podobných neznala a také znáti nemusila.
Kapras.

Citace:

č. 11614. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 521-521.