Důvodová zpráva k novému řádu notářskému, podaná ministerstvu spravedlnosti.

Nový řád notářský zachovává kontinuitu práva, avšak přizpůsobuje se moderním požadavkům, jakož i ustanovením cizích zákonodárství. V zásadě odpovídá nový řád notářský osnově řádu notářského, který byl vypracován za spolupůsobení starého rakouského spolku notářů a po dohodě s vládou předložen staré říšské radě v r. 1911 ve XXI. scizení pod čís. 1045.
Uspořádání notářského řádu nového jest však poněkud jiné. Starý řád notářský nebyl uspořádán dosti systematicky, a v ohledu tom učiněna nyní změna, že veškerá ustanovení, týkající se orgamisace notářství pojata byla do hlavy I. kdežto hlava druhá jedná o interním úřadování notářů, hlava třetí o soudním komisařství a hlava čtvrtá o poplatcích.
V § 1. nového notářského řádu uvádí se přesná definice notářského úřadu. Ve příčině organisace notářství proveden do důsledku princip úplné autonomie notářstva. Následkem toho vyloučena veškerá ingerence státního zastupitelství jakožto zastaralá a úplně zbytečná a odstraněn též dozor a poručnictví, které bylo vyhrazeno ve starém řádu notářském sborovým soudům I. а II. stolice.
Poněvadž pokládáme stav notářský za jeden z nejdůležitějších (neboť notářům přináleží vznešený úkol urovnávat i právní poměry mezi soukromými osobami a tím zamezovat i spory a disharmonii v právu soukromém), poněvadž dále stavu notářskému vyhrazeno bude na příště působení ve věcech pozůstalostních, takže mu svěřena bude hlavní agenda nesporného řízení jako soudcům. — pojata byla do nového řádu notářského zásada, že přísluší na příště jmenovat i notáře presidentu republiky.
Jest to s ohledem na význačné postavení notářovo třeba zejména ve státě, kde ministři vybírají se ze řad politických stran a při změně vlivů těchto stran vydáno by bylo notářstvo při svém jmenování na milost a nemilost příslušníků té které politické strany právě vládnoucí. Zásada ta přijata jest také ve článku 4. nového řádu notářského ze dme 16./IV. 1913 čís. 89 v Italii, zásada ta platí podobně v Portugalsku, ve Španělích, Holandska a Dánsku. Dále bylo snahou naší, abychom zvýšili požadavky pro jmenování notáře v tom smyslu, že požadujeme na příště jako podmínku pro jmenování notáře dosažení doktorátu a na místě dosavadní 4leté prakse, praksi 5letou, z níž 3 roky musí býti ztráveny u notáře, jeden rok u advokáta neb finanční prokuratury a jeden u soudu. Aby jmenování notářovo bylo urychleno, vylučujeme působení presidia sborového soudu I. a II. stolice při něm jakožto úplně zbytečné, takže návrh jmenovací, komorou učiněný, předložen bude přímo ministerstvu spravedlnosti, jež navrhne presidentu republiky dotyčnou osobu.
Také v příčině substituování notářů zavedena zásadní změna v tom ohledu, že rozeznáváme mezi náměstky a mezi správci notářskými kterýmžto posledním úřadem vyrozumíváme zástupce notářova, když činnost notářova ustane buď zbavením úřadu neb složením úřadu, vzdáními se, přeložením neb smrti (§ 30.).
Důsledkem principu autonomie jest jen dále, že jmenované notáře a správce notářství béře do přísahy president komorní, jenž také určuje den, kdy má notář nastoupiti. Jmenování náměstků a správců a schvalování pečetí vyhraženo jest výboru komornímu. (§ 44.). Dále odstraňuje se v novém řádu notářském kauce notářská, jako úplně zbytečná a neodpovídající více duchu času. Dosavadní kauce venkovských notářů 2000 korun jest pří nynějších poměrech valutních illusorní a neposkytuje rozhodně žádné záruky.
Další zásadní změna jest odstranění zbytečných malých komor notářských, i zavádějí se pouze tři komory: pro Čechy v Praze, pro Moravu v Brně a pro Slovensko v Bratislavě.
Na místě dosavadního technického názve »komora notářská« zavádí se modernější a věci spíše odpovídající výraz »výbor komorní«.
V ohledu sociálním připouštějí se též zástupcové kandidátů do výboru komorního. (§ 45.).
Principu autonomie odpovídá též, že veškerá kárná moc odnímá se vrchnímu soudu a přiděluje se zvláštní radě kárné. Zřízení kárné upravme jest podobně jako kárné řízení advokátní (6. oddíl, § 61. a násl.). Pokud se týká úřadování notářů, vytčeny jsou v novém řádu notářském důvody, jež vylučují notáře z činnosti úřední (§ 94. a nás!) mnohem přesněji, nežli tomu bylo až dosud. Vnější forma listiny upravena dle moderních požadavků (§ 167. a násl.).
V novém řádu stanoveno také výslovně, kdy vyžaduje se unitas actus a uvádějí se předpisy pro případ, kde sepisuje se zvláštní listina o návrhu a zvláštní o přijetí.
Zjištění osobní totožnosti upraveno mnohem liberálněji a tak, aby bylo co možno usnadněno. Podobně i způsobilost svědků spisu byla usnadněna, zejména i tím. že i personál kancelářský může býti svědkem úkonu, (§ 120.)
Druh vykonatelných spisů notářských rozšiřuje se na povinnost, aby vydána byla určitá věc, aby nějaké právo knihovní bylo zřízeno, přeneseno, omezeno, neb zrušeno, neb aby určitá peněžitá pohledávka byla zrušena. (§ 131.). Rozšíření to má veliký praktický význam, neboť při vykonatelnosti smluv kupních a postupních zamezí se zbytečné spory.
V důsledku toho bylo nutno upraviti vedení exekuce na základě vykonatelného spisů notářského do knih již zapsaného (§ 132.).
Podle vzoru francouzského práva zavedeny byly tak zvané brevetové spisy notářské (§ 112.), totiž možnost sepisovati spis notářský v originále, který stranám se vydá na místě snímku. Vydávání spisu i prvopisu požaduje se zejména v Anglii a Americe, kdež instituce snímků jest neznámou a ku prokázání práva dlužno vždy předložili prvopis stranami podepsaný.
Novotou jest dále zavádění posledních pořízení notářských ve formě jednotné, totiž pouze ve formě notářského spisu, s platností soudního testamentu, (§ 134. a násl.), čímž odstraňuje se dosavadní sporná otázka a kontroverse mezi § 67. a 70. n. ř.
Mimo dosavadní formy notářského osvědčování zavádí se formy nové. Jsou to osvědčování, jež nacházíme zejména, v právu anglickém a americkém, tak zv. »affidavit«, totiž osvědčování prohlášení stran na místě přísahy (§ 155.), dále osvědčování skutečnosti tak z v. »notoriet«, totiž skutečných příběhů a dějů, ohledání věcí, (§ 153), jakož i vysvědčování všeobecně známých skutečností (§ 156.).
Tato osvědčování velice často byla požadována od našich notářů zejména pro cizinu, Anglii a Spojené státy Severoamerické. Důsledněji upraveno bylo dále osvědčování prohlášení, které činí jedna strana straně druhé (§ 149.), nebol dosud zejména při osvědčování výpovědí nemohl notář účinně sám úkon ten provésti, nýbrž musel se obraceli na soud, který soudním vykonavatelem, tudíž osobou úplně podřízenou, osvědčení notářovo straně doručoval. Námi navrhovaný, pochod urychlí a usnadní zajisté tato osvědčování. Ohledně úschovy peněz a cenných papírů zavádí se účelnější postup, jenž také usnadní zároveň kontrolu notáře.
Při ověřování podpisu zavádí se zvláštní rejstřík ověřovací, podobně jako jest zaveden u soudů, ovšem vyhrazuje se notářům fakultativně, zavésti protokol zvláštní, kde toho bude třeba.
V hlavě III. upraveno soudní komisařství již tak, aby soudům bylo co možno uleveno, zejména ve věcech pozůstalostních.

Citace:

ČULÍK, Jaroslav. Důvodová zpráva k novému řádu notářskému, podaná ministerstvu spravedlnosti. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1919, svazek/ročník 1, číslo/sešit 10, s. 115-116.