H. W. Wolf: Die sozialistische Bewegung in England. (Jahrb. f. Nationalök. und Stat, III. F., XXI. 3.)
Wolf upozorňuje na zvláštní úkaz, že ačkoliv Anglie jest kolébkou socialistického hnutí vůbec a vlastí t. zv. socialismu vědeckého, přece dělnictvo anglické propagandě sociálně demokratické zůstává těžko přístupno. Byli to zejména Godwin, Halí, Thompson, Hodgskin, již položili v první polovici minulého století v Anglii základ k theoriím socialistickým a jichž Marx byl jen učelivým žákem, leč na půdě politické vybouřilo se dělnické hnutí v letech čtyřicátých v chartismu a ubírá se od té doby dále klidným tokem. Dělnictvo anglické obdařeno jest příliš praktickým a reálním duchem, než aby pro revoluční taktiku internationaly mělo pochopení. Proto nemohla tato mezi dělnictvem anglickým dlouho zapustiti kořeny a teprve dalekou oklikou přes Německo počaly se názory marxistické v letech osmdesátých šířiti i mezi dělnictvem anglickým, ovšem s jistými programními ústupky, jež vyžadovaly poměry anglické.
První opravdu sociálně demokratická organisace dělnická v Anglii vznikla r. 1883 pod názvem »sociálně demokratická federace« (Social democratic Federation) s Hyndmanem v čele. Její program po stránce theoretické jest sice revoluční, v praksi dovede však přispůsobiti se v mnohém skutečným poměrům. Čítá několik tisíc členů, ale v poměru k ohromnému počtu anglického dělnictva jest vliv její přece dosti skrovný.
Druhá socialistická organisace anglického dělnictva jest t. zv. strana neodvislého dělnictva (Independent Labour Party), jejíž vůdce Keir Hardie dobyl také mandátu v parlamentě. Jest početně silnější, než federace, a žije s touto v poměru ne právě přátelském. Sleduje spíše praktické a v brzké budoucnosti dosažitelné cíle, mlhavými utopiemi se netrápí.
Třetí socialistický směr jest t. zv. společnost fabiovců (Fabian Society), jež se pojmenovala po známém římském vojevůdci Fabiu Cunctatorovi. Početně jest sice slabá, ale síla její záleží v tom, že ve středu svém má inteligenci. Její činnosť jest hlavně literární a přednášková, při čemž vyvinuje značnou horlivosť a agilnosť. Ovšem ortodoxní socialism také není jejím programovým základem. Naopak po této stránce vykazuje dosti pestrosti a nejednotnosti a na kontinentě by čítána byla spíše mezi radikální strany sociálněreformní, než mezi socialisty. Dělnictvo samo ku straně této, jak to vůči inteligenci 'bývá, nemá dostatečné důvěry, naproti tomu u buržoasie požívá, značných sympatií mohouc se odvolávati na veliké průkopníky svých ideí Carlylea, Ruskina, Toynbeea.
Všecky tyto směry socialismu anglického jsou samy o sobě příliš slabý, aby se domohly značnějšího vlivu veřejného, proto bylo jich snahou nabýti půdy u rozšířených a mocných jednot odborných (Trades Unions). Tyto jsouce vychovány v starých tradicích hospodářského individualismu, dlouho odolávaly vlivům socialistickým. Teprve r. 1894 prohlásil se sjezd odborných jednot pro zásady kolektivistické. Ale usnesení toto přišlo k místu jen po předchozí čilé agitaci a náhodným utvářením poměru hlasů, takže neznamená žádný obrat zásadní. Naopak poměr mezi odbornými jednotami a socialistickými stranami dělnickými jest dosti napjatý a tyto vytýkají oněm, že tvoří dělnickou aristokracii. Celkem ovšem rozdíly mezi socialisty a nesocialisty nejsou v Anglii tak přesně ohraničeny jako u dělnictva jiných národů, takže přechody jsou velmi četné Pojem socialismu má v Anglii vůbec jiný ráz, než na příklad v Německu. Základní hesla marxovského nazírání: historický materialism, třídní boj, katastrofní theorie a násilný převrat nemají pro anglický socialism valného významu. Tento jest povahy více ethické a reformní. Také politický radikalism odpadá, ježto při demokratickém zřízení anglickém nemá účelu. Socialistické ideály kolektivistického státu postrádají pro praktické a individualistickým duchem proniknuté dělnictvo anglické půvabu. Ono lpí také příliš na svém patriotismu a positivně náboženských názorech a také jeho hospodářské postavení není tak zlé, aby bylo ochotno učiniti skok do tmy socialistického státu. Ještě nejspíše poutají dělnictvo anglické jednotlivé konkrétní požadavky socialistického programu a v tom směru, jakožto vzpruha sociálních oprav, může socialismus i v Anglii konati dobré služby. C. H.