Vývoj a stav průmyslu rukavičkářského se zvláštním zřením na rukavičkářství Pražské. Napsal L. Veigner. V Praze 1901, nákladem technol.-průmyslového musea, stran 92.
Ke spisku dala podnět akce technologickoprůmyslového musea Pražského za účelem zdokonalení odborného výcviku šiček rukavičkářských, jakožto jednoho z prostředků ku zlepšení vývozu a zmírnění krise pražského průmyslu rukavičkářského, zaměstnávajícího šitím rukavic na Dobříšsku a Příbramsku na 11000 žen a děvčat a v Praze na 2000 mistrů, pomocníků a učedníků, vyrábějícího ročně zboží za 7,3 mil. zl. Spisek vyličuje dějiny rukavice a jejího užívání, vypisuje průmysl rukavičkářský v cizině a v Rakousku, líčí technický postup výroby a zevrubněji, částečně na základě osobního vyšetření, vyličuje domácký průmysl rukavičkářského šití v království Českém a konečně kursy technologickým museem Pražským na šití rukavic pořádané. Spisovatel pečlivě sebral, co v literatuře jemu přístupné o rukavičkářském průmyslu domácím a zahraničním nalézti mohl; avšak užitá literatura daleko není všechna, a se spisů použitých mnoho, co vybráno, mohla odpadnouti, zvi v prvních dvou oddílech, a zbytek byl by místo mechanického druhdy seřadění vyžadoval zpracování soustavného.
Citelně pohřešujeme ve spisku též líčení dějinného vývoje průmyslu rukavičkářského jakožto článku veškerého průmyslového vývoje své doby, a přes všechny zajímavé detaily z minulosti a přítomnosti tohoto průmyslu v jednotlivých státech, celkového obrazu o vývoji a stavu tohoto průmyslu přece nenabudeme. Formálně vadí nám rozvleklost slohu a některé nečeské obraty.
Cenným příspěvkem k historii českého vývoje průmyslového zůstává, co autor uveřejnil z archivu společenstva pražských rukavičkářů, i konečně výsledky osobního vyšetření poměrů v dobříšském šití rukavičkářském.
Mělo by býti úkolem českých komor obchodních a živnostenských, abychom konečně dočkali se dokonalých monografií jednotlivých odvětví průmyslových z jejich obvodů! J.