Prohlásil-li žalovaný, že jsou mu známy zákonné následky jednání 3. odst. § 1 zák. č. 48/25 se protivící, neobsahuje tento projev přesný a určitý závazek. — Nedostatek přednesu nemůže býti nahrazen výslechem svědka, ale přednes musí předcházeti připuštění důkazu.
Žalující domáhali se náhrady škody proto, že žalovaní vnikli do jich obchodu, čímž jim způsobili škodu, dále pronajali obchodní místnosti proti dojednání spolku »Budúcnosť«, tedy konkurenčnímu podniku, a tím způsobili žalobcům další škodu.
První soud žalobu zamítl, vrchní soud přisoudil žalujícím 70 Kč za škodu, způsobenou rušením držby, jinak rozsudek prvého soudu potvrdil. Nejvyšší soud dovolací stížnost zamítl.
Z důvodů nejvyššího soudu: Žalobník nejprve si stěžoval, že odvolací soud porušil formální pravidlo prohlášením, že škoda způsobená rušením držby, převyšující 70 Kč, nebyla konkretisována a doložena důkazy, ačkoliv žalobník vedl důkaz svědkyní Alžbětou I—, která by byla škodu specifikovala.
Svědecký výslech možno připustiti o skutečnostech pro spor rozhodných na základě určitého přednesu strany, aby mohl býti posouzen dosah těchto skutečností jak po stránce právní, tak po stránce skutkové. Přednes musí předcházeti připuštění důkazů a proto je mylný názor dovolací žádosti, že nedostatek přednesu měl býti nahrazen výslechem svědkyně I—.
Další nárok na náhradu škody zakládá žalobník na tom, že žalovaná strana, pronajavši žalobníkem vyklizené místnosti spolku »Budúcnosť«, porušila ustanovení smíru ze dne 18. května 1927, v kterém prvý žalovaný prohlásil, že místnost potřebuje pro sebe, že ji nedá do pronájmu a že si je toho vědom, že jednání proti němu by mělo za následek, že jeho odpůrce by se mohl znova nastěhovati do krámu a žádati náhradu škody.
Smír posuzovaný podle tohoto projevu žalovaného neobsahuje přesný a určitý závazek, ale jen ujištění, že žalovaný nepronajme vyklizené místnosti a že mu není neznámo, že opačné jednání by žalobníkovi poskytlo příležitost, aby se domáhal určitých plnění.
V tomto prohlášení je sice vysloven názor obou stran, že žalobníkovi by byla poskytnuta možnost uplatniti nárok na obnovu nájmu a na náhradu škody a že by šlo o nárok podle zákona odůvodněný, ale výslovné uznání i pro případ, že podle zákona tyto nároky by nebyly odůvodněné, v něm obsažen není. Nelze pochybovati, že toto prohlášení vychází z názoru, že jde o nájem, podléhající zákonu o ochraně náj., neboť jedině při takovém nájmu by byla dána možnost opětovného nastěhování se, kdežto porušení úmluvy, vztahující se na nechráněný nájem, by dalo nárok na obnovu nájmu jen, pokud by šlo o závazek smluvní zvlášť převzatý.
Poněvadž je jisté, že nešlo o nájem, který podléhá ochraně náj. a tedy podle zákona nárok na zpět uvedení do vyklizených místností není odůvodněný, je prohlášení žalovaného právně bezvýznamné a žaloba o ně se opírající neodůvodněná.
Rozh. nejv. soudu 13. května 1932 Rv IV 228/31.
Dr. Kozák.