Jednací protokol v něm. soudním řádu civilním.

(Srovnávací studie.)
Napsal s. docent Dr. Miloslav Šťastný.
(Dokončení.)
VII. Průvodní moc jednacího protokolu.
Podle § 415 poskytují veřejné listiny plný důkaz o průběhu (Vorgang) jimi osvědčeném, ale je přípustný proti- důkaz, že »der Vorgang unrichtig beurkundet sei.« To platí o každé veřejné listině. Jako veřejnou listinu kvalifikuje zákon listinu, která byla vyhotovena od veřejného úřadu nebo od osoby, požívající veřejné víry, obojí pod tou další podmínkou, že úřad i veřejnou vírou nadaná osoba jednají v mezích své úřední působnosti. Průvodní moc takové listiny je dále vázána na podmínku, že listina zřízena je »über eine, vor der Behörde oder der Urkundsperson abgegebene Erklärung« a že je vyhotovena v předepsané formě. Listiny mající jiný než tuto uvedený obsah průvodní moci podle § 415 nepožívají a stejně není účastna této průvodní moci ta část listiny, která obsahuje jiné okolnosti, než »abgegebene Erklärung«.
Mnohem šířeji je stanovena průvodní moc veřejné listiny v našem zákoně. U nás podává veřejná listina úplný důkaz toho, co v ní úřadem je úředně nařízeno nebo prohlášeno, neb úřadem nebo osobou ke zřizování listin povolanou dosvědčeno (§ 292). A skutečně nelze najíti rozumný důvod, proč německý zákon nepřipouští průvodní moc veřejné listiny i v ostatním směru a proč ji omezuje jen na »abgegebene Erklärung«, ovšem i na okolnosti, za kterých prohlášení bylo učiněno, zejména co do místa, času, přítomných osob atd. Vykládati německý zákon tak úzce, že by snad jen učiněné prohlášení bylo průvodní moci účastno a ne i okolnosti, za kterých bylo učiněno, znamenalo by zbaviti toto ustanovení vůbec každého praktického významu. Jednací protokol je veřejnou listinou, § 415 kvalifikovanou, pokud co do své formy vyhovuje. Požadavek předepsané formy nemůže však znamenati, že by nebyl veřejnou listinou takový protokol, který nevyhovuje všem zákonným předpisům. Zejména předpisy zákona o obsahu protokolu nemohou při této otázce přijití vůbec v úvahu, a zůstává lhostejným, zda jde o obsah povahy formální či povahy materielní. Rozhodno je pouze, zda protokol svou formou zůstává soudním protokolem. Proto přes opačnou interpretaci německých komentářů bude i takový protokol účasten průvodní moci podle § 415, jehož obsah i co do základních formalit je neúplným, a který tedy neodpovídá ani § 159 a neobsahuje ani čas a místo jednání, jména soudců a ostatních úředních osob, označení sporu atd. Pokud interní předpisy toho kterého německého státu nestanoví o formě protokolu nic bližšího, postačí, když protokol jako takový bude úředním způsobem označen a bude podepsán oprávněnou osobou podle § 163.
Předpis § 163 byl novelou z r. 1924 pozměněn. Jeho původní znění stanovilo, že protokol musí býti podepsán předsedou a zapisovatelem, v případě překážky u předsedy stačil podpis nejstaršího votanta a zapisovatele. U úředního soudu v případě překážky u samosoudce stačil podpis zapisovatele. Podpis zapisovatele byl tedy nezbytnou součástí, která nedala se nahraditi ani v případě překážky v jeho osobě a bez níž nebylo platného protokolu. Tento stav byl změněn nařízením z 13. II. 1924, ale jen nepřímo tím, že k § 163 přidán byl další (třetí) odstavec, že od přibrání zapisovatele může býti podle úvahy předsedovy upuštěno. Tím důležitost podpisu zapisovatele byla oslabena. Dnes je shodně interpretován § 163 v tom smyslu, že i tam, kde zapisovatel byl k ústnímu jednání přibrán, může jeho podpis odpadnouti a stačí podpis předsedy nebo nejstaršího člena senátu a jistě i samosoudce u úředního soudu (§ 495). U úředního soudu tedy postačí buď jen podpis soudce nebo jen podpis zapisovatele, vznikne-li v osobě jednoho nebo druhého překážka, kdežto u soudů jiných podpis zapisovatele nikdy podpis předsedy nebo nejstaršího člena senátu nenahradí.
Za podmínek právě vysvětlených přísluší jednacímu protokolu průvodní moc jako každé jiné listině veřejné, podle § 415. Jednací protokol má však ještě průvodní moc zvláštní, plynoucí právě z jeho funkce v procesu. Tato zvláštní průvodní moc protokolu je v Německu silnější než u nás. V Německu platí jednak shodně s naším zákonem, že jen protokolem může býti dokázáno, že bylo šetřeno formalit pro ústní jednání předepsaných, jednak, že proti obsahu protokolu co do těchto formalit je přípustným jen důkaz, že obsah protokolu byl zfalšován. V tomto druhém směru je podstatný rozdíl od našeho zákona. Podle našeho zákona je v tomto směru postaven protokol na roveň ostatním veřejným listi- nám. Protokol poskytuje sice plný důkaz, ale je přípustným odvod podle všeobecných pravidel (§ 292). V Německu je odvod obmezen na případ zfalšování.1 Nesprávnost, která se dostala do protokolu jinou cestou, napraviti se nedá, a odvod proti ní je vyloučen. To platí pro formality pro ústní jednání předepsané. Pro ostatní obsah protokolu nemá německý zákon výslovného ustanovení, jako je má náš zákon v § 215. Zdálo by se, že v ostatním obsahu nejde průvodní moc protokolu nad meze § 415, a že tedy obmezena je na prohlášení, která strany před soudem činí, kdežto ostatní obsah protokolu (na př. průběh jednání, činnost soudu) postrádá této průvodní moci. Ze slovného znění zákona by skutečně tento výklad vyplýval. Ale k čemu byl by ostatní obsah protokolu, kdyby nemělo piatiti pravidlo, v našem § 215/I c. ř. s. výslovně vyjádřené, že protokol, proti němuž nebyl vznesen odpor, činí plný důkaz o průběhu a obsahu jednání. Z vlastní funkce protokolu, tvořiti podklad dalšího soudního řízení — zejména řízení opravného — nezbytně plyne, že protokol musí poskytovati plný důkaz o veškerých okolnostech, které v něm ve smyslu zákona jsou obsaženy. Proto i pro německé právo dlužno připustiti platnost zásady, u nás výslovně v § 215/I vyjádřené, třebaže pro německé právo, z nedostatku výslovného ustanovení, bude lze připustiti v některých finesách jiný výklad, než plyne u nás z ustanovení § 215.
Zvláštností německého zákona, u nás neznámou, je ustanovení o poměru průvodní moci jednacího protokolu
1* k rozsudkové podstatě skutkové. V Německu — jak jsme seznali sub II. tohoto článku — protokol pravidlem neobsahuje materielní část přednesů a prohlášení stran, a i v ostatním směru může býti protokol kusým. Nedostatek ten nahrazuje zákon v § 313, kde předpisuje, že rozsudek mimo jiné musí obsahovati »eine gedrängte Darstellung des Sach- und Streitstandes auf Grundlage der mündlichen Vorträge der Parteien unter Hervorhebung der gestellten Anträge (Tatbestand)«. V § 314 je pak stanoveno, že rozsudkový skutkový děj poskytuje důkaz o ústním přednesu stran, a že tento důkaz může býti zbaven moci jen jednacím protokolem. Ustanovení tato zavdala podnět k bohaté judikatuře. Dnes je všeobecně ustálen názor, že obsah skutkové podstaty může býti zbaven moci jen positivním obsahem protokolu, nikoliv, když protokol o určité části přednesu mlčí.2 Názor ten je zcela správný. Vždyť není předpisu, že by protokol co do skutkových přednesů stran musel býti úplným. I když část přednesů do protokolu nebo jeho přílohy se dostane, není vyloučeno, že doplňky (a ty mohou býti velmi závažné!) protokolovány nejsou. Náhradu může poskytnouti skutková podstata rozsudku a proto právem nelze ji vylučovati. Ze stejného důvodu je správný i druhý dnes panující názor, že skutková podstata rozsudku může býti zbavena průvodní moci jen tím protokolem, který byl sepsán o ústním jednání, na jehož podkladě byl rozsudek vydán.
Tážeme-li se, jaké náležitosti musí vykazovati protokol, aby byl účasten této zvláštní, s § 415 se nekryjící průvodní moci, můžeme odpověděti stejně, jako shora na otázku, kdy je protokol sepsán v náležité formě. Obsah protokolu, sebe neúplnější, nebude ani zde na závadu, stejně jako nebyl na závadu, aby protokol byl považován za veřejnou listinu a byl účasten průvodní moci podle § 415. Stejně i v nynější otázce, bude rozhodnou jen forma, která nedává vzniknouti pochybám, že jde o jednací protokol. Proto postačí i zde označení protokolu jako takového předepsaným úředním způsobem a podpis oprávněných osob. Stejnou průvodní moc, a to podle § 415 i ostatní, specificky jednacímu protokolu příslušící, má i příloha k proto- tokolu. Podmínkou je jednak, že protokol, k němuž tvoří přílohu, je průvodní moci schopný a tedy »sepsán v náležité formě«, jednak, že příloha jako taková je v protokole označena (§ 160 in fine).
VIII. Úvahy de lege ferenda.
Protokolaci v soudním řízení přísluší značný vliv na chod a spád řízení. Právě tento vliv byl příčinou, že při tvoření našeho platného zákona byl sveden úporný boj o obsah protokolu. Zdá se však, že boj je skončen, a že dnes poměrně málo se uvažuje o změně zákonných ustanovení o protokolaci, ač soudnictví trpí na nikdy nevídaný a dnes již katastrofální nedostatek soudců, či lépe řečeno na katastrofální přetížení soudů. Uvažuje-li se o dalekosáhlých změnách co do zjednodušení soudního řízení, docela i odstranění či podstatné obmezení senátního rozhodování, je nutno důrazně upozorniti na nemožný — bohužel u civilních soudů pravidelný — zjev, že protokol sepisuje se ručně. V době, kdy tempo života se zmnohonásobilo, je úplným anachronismem, jen u našich soudů existujícím, že obsáhlé přednesy stran a zejména výsledky důkazů musí soudce diktovati do pro- tokolu zapisovateli, který píše ručně obyčejným písmem! Jak úmorná práce pro soudce i zapisovatele, zvláště je-li jím soudcovský čekatel, třeba již pokročilý, a jaká ztráta času, citelná zvláště dnes při přetížení soudů. Obvykle se spojuje úprava protokolace se zásadou ústnosti řízení a s úpravou opravného řízení. Naše Materialie (I. str. 270 a násl.) argumentují takto: aby ústní řízení bylo opravdu kratší a lacinější než dřívější proces písemný, je třeba, aby prchající slovo bylo zachyceno v pravý čas. Vedlo by k značným újmám, kdyby se spoléhalo jen na pamět soudu. Zjištění skutkového přednesu stran je nutné a to jednak pro soudce prvého, aby měl před očima celý skutkový přednes, jednak pro řízení opravné, když toto vylučuje uplatňování novot. Pokud stíží se tím jednání v prvé stolici, urychlí a usnadní se řízení ve stolici druhé. Ani zásadě ústnosti a bezpostřednosti protokolace neodporuje, bude-li protokolováno, jak zákon nařizuje a jak Materialie demonstrují. Při tomto způsobu protokolace bude jen pobíd- kou soudci, aby přednesenou látku hned při jednání systematicky spořádal a to pod bezprostředním dojmem jednání a měl tak pevné vodítko pro rozsudek. Na jiném místě vrací se Materialie znovu k otázce protokolace a to při odůvodňování zákazu novot v odvolacím řízení (I. str. 348) a praví tam doslovně: »So erweist sich auch hier wieder die Protokollierungsfrage als eine der Zentralsten der ganzen Prozeßreform: soll der Prozeß befriedigen, so muß auch das Rechtsmittelverfahren ein einfaches, kurzes und nicht zu kostspieliges sein. Das ist aber nur unter der Voraussetzung einer entsprechend guten Protokollierung möglich; diese muß, wie für die erste, so auch für die zweite Instanz vor der Notwendigkeit der vielmaligen Wiederholung des Prozeßvorbringens schützen.« Aby pak závažnost protokolace i v zákoně samém byla zdůrazněna, byl připojen k důvodům zmatečnosti ještě i důvod dnes pod č. 8 v § 477 uvedený, který ve vládní předloze nebyl a byl připojen až usnesením permanentní komise. Tato ve své zprávě, uznávajíc odůvodnění vládního návrhu, označila nový důvod zmatečnosti jako »Vorkehrungen zum Schutze der Mündlichkeit des Prozesses.« (Materialie II. str. 322.)
Považují-li Materialie protokolaci za centrální otázku procesní reformy, nečiní tak náhodně ani neprávem. Materialie zřejmě polemisují se zastánci názoru, aby jednací protokol byl jen formálním dokladem jednání, kdežto materielní obsah — tedy zejména skutkový přednes stran — aby zůstal zachován jiným způsobem, třeba až ve skutkové podstatě rozsudku. Pro tento názor vyslovil se i slavný německý profesor Dr. Adolf Wach.3 Dokazoval, že ústnost řízení obsáhlou a tedy těžkopádnou protokolaci se zcela zničí, a kladl rakouskému zákonodárci za vzor úpravu německou, kde skutkové přednesy stran se neprotokolují. Po zkušenostech s německou praksí souhlasil bych v mnohém s vývody prof. Wacha. Německá prakse pracuje tempem u nás neznámým. Jsou známy i případy, kde samosoudce projedná za pracovní den 102 přelíčení, při čemž průměr pohybuje se kolem 60, u senátu v I. instanci kolem 40, u senátu ve druhé instanci (jsou tam připuštěny novoty v odvolacím řízení) kolem 20. A přece stěží dalo by se říci, že jednaní je fakticky méně ústní než u nás. Předseda senátu má téměř v každém spise své poznámky týkající se nejasností v písemných přednesech stran a o dotyčných bodech nechá plaidovati. Plaidoyery jsou velmi živé, nezatížené pomalou a pracnou protokolací — a tak zásada ústnosti, třeba časově silně obmezená, vykoná přece jen lépe své poslání než u nás. Že u nás se přípravná podání nepřednášejí, je notorické. Neděje se tak ani v Německu — až na právě vzpomenuté sporné body, které jsou soudu nejasné. Rozdíl spočívá v tom, že naše prakse ocitá se tím v příkrém rozporu se zákonem, kdežto prakse německá odpovídá § 137/III. něm. c. ř. s., podle něhož mohou se strany odvolati na obsah podané písemnosti, pokud žádná ze stran tomu neodporuje a soud to považuje za přiměřené. Každá strana má tedy volno přednésti ústně obsah svého podání, nebo aspoň ty body, které považuje za důležité a soud má rovněž možnost nechati si přednésti nebo objasniti ty části, jak považuje za nutné. Ovšem v německé praksi zná soudce vždy dokonale obsah spisů, a proto strany nepoužívají svého práva k přednesu.
Za tohoto stavu lze dobře pochopiti odpor Wachův proti ustanovením rakouského zákona o protokolaci.4 A skutečně se hlavní Wachova obava splnila: jednání stalo se mrtvým, když soudce musí celý skutkový přednes stran nadiktovati slovo za slovem do protokolu, se všemi podrobnostmi. Ustanovení našeho zákona, že má býti protokolováno souhrnně a stručně, nemá valného významu, když málokterá strana nechá si líbiti, aby z protokolace vypadl třeba jen podřadný detail, který v odvolacím řízení tvořil by novotu. Neprotokoluje se sice rozvláčně a tak, aby se opakovalo, co již jednou bylo řečeno, ale je nutno protokolovati úplně, tedy do všech podrobností. Tím ovšem se stává, že jednak protokolace zabírá příliš mnoho času a jednak, že mluvené slovo jde z úst do péra — tedy to, čeho se obával Wach. Jaký význam má tato protokolace pro ústnost řízení? Nebylo by lepší, kdyby soud byl zproštěn tohoto břemena a kdyby bylo jednáno skutečně volně tak, aby zákonem požadovaná
ústnost se plně uplatnila ?
Také rakouský zákon hned v původním znění netrval na protokolaci do všech důsledků. Stanoví § 210, aby pokud možno bylo odkazováno к přípravným podáním a ke spisům přípravného řízení. U sborových soudů má býti sporná látka zcela vyčerpána přípravnými podáními — tam aspoň směřuje intence .zákona. V praksi se však ukázalo, že ani t. zv. bezobsahové žalobní odpovědi nejsou vzácným zjevem. Tím těžisko přednesů stran posunulo se až do ústního přelíčení, pokud nenastane výměna přípravných spisů. A v tom spočívá slabina zákona. Výměna přípravných spisů je zcela v rukou stran (slova: »...mohou strany ...přípravným podáním oznámiti si...« v § 258). Soud může nejvýše naříditi přípravné řízení, jsou-li tu jeho podmínky (§ 245), což je však v praksi málo používáno — v celku právem. Ostatně ani zde protokolace není usnadněna. Soudu tedy nezbývá nic jiného, než často obsáhlá prohlášení a přednesy stran protokolovati úmorným diktováním slova od slova.
Částečnou změnu přinesla československá novela. Čl. III. zákona z 8. července č. 130/1930 v odst. 4. upravuje znění § 440 c. ř. s. v tom smyslu, že u stran zastoupených advokátem může soud naříditi, aby skutkový podklad sporu i nabízené důkazy byly uvedeny v přípravných spisech, jde-li o přednes značného rozsahu. Není tedy ponecháno na libovůli stran, zda přípravný spis podají či nikoli, ale soud může přímo naříditi, aby byl podán. Ovšem sankce k soudnímu nařízení chybí.5 Jestliže strany nařízení neposlechnou a spis nepodají, je soud bezbranný. I nákladové sankce pravidlem selžou, ježto neposlušnost strany sama o sobě nezavdá podnět k odročení roku ani neprotáhne proces ( §§ 44, 48, 142), zato však učiní důkladnou čáru přes časový rozpočet soudu, který bude nucen protokolovati přednesy stran. O vyloučení přednesu podle § 179 nemůže býti již teprve ani řeči.
Vylíčený stav není tedy uspokojivý.
Myslím, že by německý vzor s určitými modifikacemi byl zcela na místě i u nás.6 Protokolace skutkových přednesů stran u stran zastoupených advokáty, je luxus, který není v dnešní době nijak na místě, obzvláště když, což opětně zdůrazňuji, mluví se o mnohem citelnějším okleštění soudního řízení. Ústnost řízení tak, jak fakticky dnes vypadá, tím nejen neutrpí, nýbrž při vhodném zásahu dozorčích orgánů se může k prospěchu věci jen pozvednouti. Jednání nezatížené protokolací může se pohybovati v mnohem větším časovém rozpětí a může při vyloučení zbytečných diskusí vésti k tomu, proč vlastně ústnost řízení je stavěna jako nejvyšší požadavek. Ovšem hrozí zde obava před pohodlností všech účastníků, tedy před tím, že by se přípravná podání vůbec nepřednášela. Ale ani tento stav není o nic horší, než stav dnes panující — a nelze přece předpokládati, že by strany a jejich zástupci neupozornily soud aspoň na ty věci, které z jejich podání jsou nejdůležitější. A již to znamená pokrok proti dnešnímu stavu.
Budiž připomenuto, že justiční krise stává se již více než časovou událostí. Její počátek datuje se řadu let zpátky a dosud nejen že krise trvá, ale spíše se ještě přiostřila. Při návalu práce, který dnes soudy zdolávají, musel by počet personálu zvýšiti se tak silně, že to nechci ani přibližně odhadovati. Rozhodně nepomohou t. zv. resystemisace, pokud dějí se se silným zřetelem ke státní pokladně. Ale nebylo by ani příliš časové, aby náš stát tak enormně rozmnožoval stav svých soudců, když v okolních státech, též v Německu, se vývoj ubírá právě opačnou cestou. Spíše
2 bude nutno sáhnouti k redukci soudcovských povinností, zjednodušiti chod řízení a tím uvésti soudnictví do rovnováhy. A tu nutno uvažovati, po které stránce dalo by se řízení zjednodušiti bez újmy své podstaty. Nezákonný stav, jaký trvá dnes, je nejhorším zlem, jaké lze si představiti. Je notorické, že formální předpisy se nedodržují a nemohou dodržovati, nemá-li chod justice zcela uváznouti. Poruší-li se však dnes jeden zákon, kde je záruka, že se zítra neporuší zákon jiný? Všechna neúcta k zákonu je pak jen důsledkem tohoto stavu. A právě dnes je nejmenší potřeba, aby všeobecná vlažnost k zákonu byla sesilována. Je proto nejvyšší čas, aby zakročil zákonodárce a aby se odhodlal k rázné nápravě. Nejde-li to jinak, nutno řízení tak zjednodušiti, aby zákonný stav bylo možno v praksi prováděti. I když zákon sleví ze svých ideálů, je to přece jen lepší, než když je zákon pouhým přáním, které v praksi nedá se zachovati a které se soustavně porušuje. Řádná politika justiční nemůže a nemá připustiti, aby zákon byl po tak dlouhou dobu porušován, a není-li naděje na rozmnožení personálu, nemá dovoliti, aby zákon byl nadále ponechán v tom stavu, v jakém je dosud. Přijdou-li později lepší doby, je vždy možno zákon opět reformovati. Opačný postup, vyčkávací, že přece jen krise pomine a že zákon není jen na přítomnou dobu, může se řádně vymstíti na všeobecné nevážnosti k zákonu tím spíše, když stav přítomné doby potrvá asi ještě hodně dlouho.
Nechci snad tím plaidovati pro nerozumné zjednodušení zákona. Všechno má své meze a nelze na účet zjednodušení zákona prováděti překotná úsporná opatření. Ale zjednodušení protokolace je, myslím, požadavkem přijatelným pro obě strany. Přinese zjednodušení zákona, usnadní a urychlí chod řízení a neuškodí struktuře procesu.
Navrhuji reformu ve dvojím směru:
1. Co do obsahu protokolu,
2. co do způsobu protokolace.
Ad 1. Nezbytně musí protokol obsahovati údaje, obsažené v dnešním § 207. Údaje, obsažené v dnešním § 208 možno upraviti tak, jak je upravuje návrh nového civilního soudního řádu. Instituce zápisků, které nahrazují jednací protokol, je zde v celku zbytečná a v praksi málo užívaná. K vůli úplnosti není však proti ní námitek, když bude výslovně do zákona pojat pasus, dovolující, aby si zástupce strany přinesl zápisek již napsaný s sebou k soudu. Sepisování u soudu je zdlouhavé a potokolovací procedura se tím jen komplikuje.
Při stylisaci odst. 1 č. 2 § 208 bylo by radno uvážiti námitky, které jsem již dříve snesl.7
Skutkové údaje stran a nabízené důkazy bylo by z protokolu zásadně vyloučiti. Připuštěny by byly vždy jen podle úvahy soudu, a to jen ve dvou případech, které by byly v zákoně vymezeny. Tam, kde strany nebo jedna z nich není zastoupena advokátem a tam, kde by šlo jen o jednotlivé krátké dodatky k učiněným již přednesům nebo vůbec o přednesy zcela stručné. V řízení bagatelním by zůstala protokolace v dosavadním rozsahu.
Přednesy byly by nahrazeny jednak přípravnými podáními, jednak prohlášením stran do soudního protokolu, a jednak zápisky k protokolu, které by strany přinesly již s sebou (event, je doplnily přímo samy nebo doplněk by byl pojat do protokolu) a po ústním přednesu jejich obsahu byly by připojeny jako příloha к protokolu. Výměna přípravných spisů mohla by býti jednak dobrovolná, jednak z nařízení soudu, které u okresních soudů mohlo by se státi již u prvního roku, u sborových soudů po žalobní odpovědi i písemně. Neuposlechnutí nařízení bylo by spojeno s následky částečného zmeškání podle analogie německého § 279a (viz sub II. tohoto článku).
Základním požadavkem zůstává i při mnou navrhované reformě, aby spisy obsahovaly celý skutkový přednes stran, jenže na místě v protokole byl by přednes zachován jiným, shora označeným způsobem. Tohoto požadavku dalo by se jednoduše dosici, kdyby byl přímo uzákoněn, tedy kdyby zákon přímo stanovil, že co není ve spisech, platí za neprednesené. Takové přímé ustanovení bych však nedoporučoval. Nejen že by se těžko snášelo se zásadou ústnosti (ač v dnešním našem zákoně platí), ale není ani jinak vhodné. Vždyť procesy mohou býti rozmanité a zejména při jednoduchých případech bylo by přílišným zatížením stran. Myslím, že po-
2* stačí, když zákon pro případ, že spisy nebudou obsahovati úplný obsah skutkových přednesů stran, připustí jich zjištění ve skutkové podstatě rozsudku, která ovšem bude v tom případě předem před rozsudkem vyhotovena a vyložena v soudní kanceláři к nahlédnutí stranám а k podání event, odporu. Jsem přesvědčen, že tento postup bude psychologicky nutiti soudce, ale i strany, aby se starali o úplné zjištění skutkových přednesů již dříve ve spisech. Aby pak bylo jisto, zda přednesy strany jsou úplné ve spisech a aby současně byla i ústnost řízení pojištěna, nechť protokol obsahuje, zda strany přednášejí to, co je již ve spisech či snad něco jiného. Obsah tohoto přednesu nebude protokolován a je stejně již tak z protokolu vidno, že spisy neobsahují úplný přednes stran a že tedy musí dojíti k zjištění přednesu ve skutkové podstatě. Při reformě zákonných ustanovení, jak ji navrhuji, budou strany míti možnost, aby jejich skutkové přednesy byly písemně ve spisech obsaženy a totéž může vynutiti i soud, takže není se třeba obávati, že by ve složitých případech zůstaly přednesy stran bez písemného osvědčení až do rozsudkové podstaty. Kdyby pak zákonodárce podrobil revisi své stanovisko к otázce novot v odvolacím řízení, mohlo by dojiti ještě k jiné úpravě skutkové podstaty rozsudku. Tím se však prozatím nezabývám.
V ostatním obsahu protokolu není námitek proti dosavadním ustanovením našeho zákona. U srovnání s německým zákonem vykazuje náš zákon jisté plus v jasnosti dikce a v lehkosti jeho interpretace.
Ad 2. Způsob protokolace (nemyslíme-li na způsob, určený v našich §§ 210—214) náleží spíše do sféry administrativní. S ohledem však na dosavadní stav zákona, kde o těsnopiseckém protokolu se přímo mluví (§ 280), nebude moci ani příští zákonodárce vyhnouti se této otázce. Návrh nového civilního soudního řádu stanoví v § 209 odst. 5, že soud může naříditi, aby protokol zcela nebo z části byl zapisovatelem pořízen těsnopisně podle předsedova diktátu. Technickou stránku, spojenou s převodem těsnopisu do oby- čejného písma, řeší § 212.
Navrhované znění zákona i důvody, které přináší důvodová zpráva, v celku vyhovují. Zcela vyhovuje to, že pro- tokol i těsnopisecký bude pořizován podle diktátu předsedy. Tím není nijak vyloučeno, aby svědecká, znalecká a po př. i výpověď strany byla do protokolu zapsána doslovně (viz § 344 osnovy). Jen není dosti jasným, proč osnova v § 281 přejímá zastaralý dosavadní § 280. Vždyť protokolace důkazu bude a je největší částí protokolu a ustanovení o těsnopiseckém zápisu nemá ceny, když by na tuto část protokolu se nemělo vztahovati ustanovení § 209 odst. 5. Proč vázat i těsnopisecký zápis při prováděném důkazu na návrh stran nebo jedné z nich ? A proč ukládati straně navrhující náklady s přibráním těsnopisce spojené? To nutně povede zase tam, kde jsme dnes: strany s ohledem na náklady s tím spojené těsnopisecký zápis nenavrhují.
Důvodová zpráva právem uvádí na str. 451: »Těsnopisecký protokol působí, že lze v téže době dvakrát tolik sporů provésti než při používání obyčejného písma. Tím se ušetří také náklady sporu, zejména kolky, náklady zastupování, svědečné i znalečné. Umožňuje soudci plynný diktát, věty se mu nerozbíhají, soudce může soustředěním svých myšlenek procesní látku lépe ovládnouti a i po stránce jazykové lépe protokol upraviti. Toto protokolování působí oživujícím způsobem na soudce, advokáty i strany; advokáti musí věnovati protokolování veškerou pozornost, kdežto dříve se protokolovalo za naprosté neúčasti osob, které byly na protokolování přímo účastny ...«
Všech těchto výhod ale nedosáhne se jinak, než když právě ta nejobsáhlejší část protokolu bude pořizována těsnopisně. Co by bylo plátno, kdyby ostatní obsah protokolu byl sepisován těsnopisně a prováděné důkazy ručně, těsnopisně snad jen za podmínky § 280.
Osnova musí tedy jasně vytknouti, že těsnopisecký zápis vztahuje se i na prováděné důkazy a má-li se plně využiti nedostávajícího se času soudcovského, mělo by se již v zákoně vytknouti jako pravidlo stenografický protokol, aspoň pokud jde o prováděné důkazy. Nynější § 280 mohl by zůstati jen jako přechodné ustanovení, než justiční správa vychová potřebný dorost stenografických zapisovatelů a nadále mohl by platiti jen tam, kde by šlo o přibrání zapisovatele mimo zaměstnance soudu.
Aby těsnopisecký zápis zdomácněl, nesmí se mu klásti ani mnoho překážek po technické stránce. Tak pro převod těsnopiseckého zápisu do obyčejného písma dává návrh komplikovaná ustanovení v § 212 odst. 4. Lze jistě schváliti snahu, aby protokol byl správný a jen tato snaha vede Návrh k ustanovením o převodu těsnopiseckého zápisu. Ale nutno uvážiti, že protokol bude sepisován podle diktátu předsedy a že diktát bude přizpůsoben kvalitě zapisovatele a nikdy jistě nebude tak rychlý, jako přímé mluvené slovo. Není se třeba obávati velkých nedostatků v těsnopiseckém zápisu, zvláště když zákonodárce musí předpokládati, že zapisovatelé budou spolehliví a zruční a že justiční správa se o takové postará. Proto nedoporučoval bych, aby citlivá a přetížená soudní kancelář byla zatížena novým břemenem, totiž doručováním těsnopiseckých převodů stranám. Toto je tím spíše zbytečné, když se uváží, že podle cit. paragrafu Návrhu mohou býti patrné nesprávnosti v převodu kdykoliv opraveny a že stenografie čím dále tím více přestává býti uměním několika lidí.
Zvlášť důrazně nutno upozorniti, že mnoho zbytečného času by se ušetřilo, kdyby protokoly byly sepisovány na tiskopisech, vhodně uzpůsobených. V tom směru rovněž mohlo by býti Německo vzorem. Pozorujeme tam, že pravidlem celý obsah protokolu je předtištěn a protokol se sepisuje jen vyplňováním a škrtáním, ovšem až na důkazy.
Dobře se v praksi mohou osvědčiti i zapisovatelé na psacím stroji, za předpokladu, že stroj bude opatřen všemi opatřeními proti hluku, jichž je nyní již dostatek. Toto však musí býti ponecháno justiční správě. Každopádně je již na čase, aby zdlouhavé a časem plýtvající ruční zapisování bylo zcela odstraněno.
Ad 1., 2. Na základě úvah právě uvedených navrhoval bych změnu dotyčných §§ Návrhu civilního řádu soudního takto:8
Dotyčné §§ Návrhu zní: Navrhoval bych tyto změny:
§ 209. § 209.
1. Do každého protokolu o 1. Každý protokol o ústním
ústním jednání budiž kromě jednání má dále obsahovati po-
údajú o povšechném postupu všechné údaje o postupu jed-
25 ) § 258 Návrhu, který jedná o protokole v přípravném řízení,
vyžaduje jako součást přípravného řízení zvláštního ocenění. Do těchto
návrhů de lege ferenda nemohu jej prozatím pojmouti. jednaní pojat zhuštěně a úseč-
ně obsah přednesu obou stran,
jejž učinily o skutkovém stavu
věci.
2. Dále buďte v protokole
označeny průvodní prostředky
stranami nabízené pro tvrzení,
která zůstala sporna.
3. Soud může naříditi к návr-
hu nebo z úřední moci, aby jed-
notlivé části skutkového před-
nesu byly do protokolu obšír-
něji zapsány.
4. Nelze-li přelíčení skončiti
v týž den, budiž při každém
jednotlivém roku to, co za něho
bylo předneseno, zvláště proto-
kolováno.
5. Soud může naříditi, aby
protokol zcela nebo z části byl
zapisovatelem pořízen těsnopis-
ně podle předsedova diktátu.
nání. Kromě toho budiž v pro-
tokole poznamenáno, zda stra-
ny ústně přednesly obsah svých
přípravných podání, a zda jej
pozměnily a doplnily v ústním
přednesu. Obsah změn nebo
doplňků, pokud tyto vztahují se
na skutkový děj nebo nabídnu-
té důkazy, bude pojat do proto-
kolu jen podle následujícího
odstavce.
2. Obsah skutkových předne-
sů stran a nabízené průvodní
prostředky mohou býti pojaty
do protokolu podle úvahy sou-
du jen když strany nebo jedna
z nich není zastoupena advoká-
tem nebo když jde o stručné
dodatky nebo změny přednesů
ve spisech již obsažených nebo
vůbec o přednesy zcela stručné.
3. Strany mají možnost po-
jmou ti učiněný skutkový před-
nes a nabízené průvodní pro-
středky i jiná prohlášení a ná-
vrhy podle § 208 ve stručném
znění do zápisku a přiložiti jej
к protokolu jako přílohu, po-
kud to není již jinak ve spisech
obsaženo. Totéž může předseda
naříditi stranám, advokátem
zastoupeným. Zápisky mohou
si strany přinésti s sebou již
napsané. O správnosti zápisků
rozhoduje senát.
4. Usnesení, kterým se tyto
zápisky stranám nařizují, ja-
kož i usnesení o jejich správ-
nosti nemohou býti brána v od-
por opravným prostředkem.
§ 254. § 254 by odpadl.
1. Předseda může naříditi, aby
strana své návrhy a prohlášení,
které mají býti podle §§ 208 a
209 zapsány do protokolu, ihned
při přelíčení sepsala a jemu odevzdala. Tyto zápisky buďtež
přečteny a připojeny к proto-
kolu jako přílohy ; o jejich
správnosti rozhoduje senát.
2. Usnesení, kterým se tyto
zápisky stranám nařizují, jakož
i usnesení o jejich správnosti
nemohou býti brána v odpor
opravným prostředkem.
§ 210.
1. Obsah skutkového a prů-
vodního přednesu budiž, pokud
možno, osvědčen poukazem ku
přípravným podáním ke spisům
přípravného řízení, jakož i к vy-
líčení stavu věci v sepsaném
usnesení průvodním ; pokud před
rukama jsou přípravná podání
nebo spisy přípravného řízení,
stačí, když protokolují se všech-
ny důležité úchylky ústního
přednesu.
2. Protokolovati jednotlivé
přednesy strany není dovoleno.
Osnovy jednacích protokolů ne-
smějí býti přijímány, strany a
jejich zmocněnci nesmí svá pro-
hlášení do protokolu diktovati.
3. Zdráhají-li se strany účast-
nit! se protokolování, není co
na překážku zápisu.
4. V protokole nesmí býti psá-
no nic mezi řádky ani pod, ani
nad ně. Dojde-li ke škrtům,
musí zůstati škrtnutá slova či-
telná. Doplňky buďtež psány
na okraj nebo na konci proto-
kolu a buďtež — jsou-li pod-
statné zvlášť podepsány.
Z § 210 odpadl by odst. 1. a
z odst. 2. první věta.
§ 211.
1. Protokolování podle § 209
může se stá ti také tím způso-
bem, že předseda ihned, jakmi-
le strany svoje vzájemné před-
nesy skončí, vylíčí za jejich pří-
§ 211.
1. Protokoly sepisují se na
tiskopisech, jichž obsah stanoví
nařízení. Tiskopisy buďte tak
upraveny, aby častěji se vy-
skytující slova a rčení byla tomnosti (S 210, ödst. 3) zhuš-
těně stav věci podle jejich před-
nesu a toto vylíčení dá zapsati
do protokolu, pokud možná,
s poukazem к obsahu proces-
ních spisů.
2. Jestliže pro obsah projed-
nané látky nebo pro jiné okol-
nosti jest třeba nebo vhodno,
aby bylo protokolováno dříve,
může se tak státi již za ústního
líčení tím způsobem, že obsah
jednotlivých oddílů jednání se
shrne (§§ 188 a 189) a zapíše
do protokolu.
§ 212.
i. Těsnopisné stati protokolu
musí býti převedeny v obyčejné
písmo, podepsány soudcem i za-
pisovatelem a do 3 dnů od skon-
čení roku přiloženy ku protoko-
lu jako jeho příloha. Strany
mohou do dalších tří dnů do
tohoto převodu nahlédnouti a
proti chybnému převodu odpor
podati. Žádá-li za to strana při
roku, bude jí do tří dnů po
skončení roku dodán opis toho-
to převodu ; v tomto případě po-
číná lhůta к odporu proti chy-
bám v převodu dnem tohoto do-
ručení. Odpor může býti podán
ústně nebo písemně. Patrné ne-
správnosti v sepsání nebo pře-
vodu může soud také dodatečně
kdykoliv opraviti.
§ 216.
1. Protokoly sepsané mimo
ústní jednání mají kromě úda-
jů podle § 207 a zjištění podle
§ 208 obsahovati stručné vylí-
V nich obsažena a aby pravidel-
né části bylo lze sepsati pou-
hým vyplňováním nebo škrtá-
ním předtisku. Části, které ne-
lze takto protokolovati, zejmé-
na prováděné důkazy, buďte se-
pisovány těsnopisně podle před-
sedova diktátu. Od těsnopisec-
kého sepisování lze se .uchýlit!
jen výjimečně, když není po ru-
ce vhodný zapisovatel. V tomto
případě buď použito pokud
možno psacích strojů.
2. Prováděné důkazy, je-li to
vhodno pro přehled spisů, mo-
hou býti pojaty do zvláštního
sepsání, které se připojí jako
příloha к protokolu.
Z § 212 odpadla by věta:
»Žádá-li za to strana při ro-
ku, bude jí do tří dnů po skon-
čení roku dodán opis tohoto
převodu; v tomto případě počí-
ná lhůta к odporu proti : chy-
bám v převodu dnem tohoto
doručení.«
Ostatní znění zůstalo by beze
změny.
§ 216.
Odst. 1. zůstal by beze změny.
Jinak platí i pro tyto proto-
koly ustanovení o protokolech
jednacích. čení úředního jednání a struč-
ný údaj toho, co o skutkových
okolnostech přednesly strany
nebo třetí osoby.
2. Ustanovení §§ 209 až 215
platí i pro tyto protokoly.
§ 246.
Strany mohou v čase mezi
nařízením a počátkem přelíčení
zvláštním přípravným podáním
oznámiti si návrhy, útočné a
obranné prostředky, tvrzení a
důkazy, v žalobě neb v odpově-
di na žalobu ještě neobsažené,
kterých se chtějí dovolávati při
přelíčení a o nichž by se odpůr-
ce nemohl asi ihned při tomto
přelíčení vyjádřiti. Za stejné
podmínky mohou strany v tom-
to čase učiniti návrhy ve smyslu
§ 229 podáním nebo ústně do
protokolu. Předseda má bez
prodlení o tom učiniti opatření,
která se mu jeví potřebnými
(§ 245).
§ 246 mohl by zníti stejně,
jen v první větě místo slova
»mohou« doporučovalo by se
slovo »mají«, aby se tím vy-
jádřila povinnost stran
к podání přípravného spisu, a
aby tak byla usnadněna apli-
kace nákladových sankcí i § 178
odst. 2. Návrhu.
§ 247.
1. Přípravná podání v § 246
uvedená musí býti podána před
ústním přelíčením, na něž se
vztahují, tak včasně, aby od-
půrce se mohl při tomto přelíče-
ní o obsahu jejich zevrubně vy-
jádřiti.
2. Podání nevyhovující pod-
mínkám §§ 246 a 247 soud po-
dateli vrátí ; proti tomu není
opravného prostředku.
3. Ustanovení §§ 246 a 247
vztahují se i na přípravná po-
dání učiněná před pokračová-
ním v odročeném líčení.
S ohledem na nové znění
§ 209 nedoporučovalo by se
vracení přípravných spisů, ob-
sahujících skutková tvrzení a
nabízené průvodní prostředky,
i když neodpovídají §§ 246 a
247. Proto by odst. 2. § 247
mohl odpadnouti. Jinak zůstal
by § 247 beze změny.
Za § 247 bylo by vsunouti
další § (který by musel býti ci-
tován i v odst. 5. § 447 Návrhu)
tohoto znění:
»Rovněž soud může nařiditi
stranám nebo jedné z nich, aby
ve lhůtě zároveň určené vy-
jádřily se přípravným podáním
o jednotlivých bodech nebo ce-
lé skupině skutkových údajů a § 178.
1. Strany mohou až do konce
ústního jednaní přednésti nová,
ku předmětu jednaní se vzta-
hující tvrzení a průvodní pro-
středky.
2. Soud však může к návrhu
nebo z moci úřední prohlásiti,
že nebude к takovému předne-
su přihlížeti, když nové údaje
a důkazy nebyly dříve uvedeny,
ač o nich strana patrně věděla,
a když jejich připuštěním by
vyřízení sporu bylo značně
zdrženo. To platí zejména, když
strana nevyhověla vyzvání, aby
se osobné dostavila ■. § 183, odst.
1, č. 1), a soudu nebylo proto
možno hned při prvním ústním
jednání zjistiti skutková tvrze-
ní obou stran.
3
4
§ 281.
Je dnešní § 280 v zčeštěné
dikci.
§ 344.
1. Výpověď svědkova budiž
svým podstatným obsahem, po-
kud toho však je třeba, doslov-
ně zapsána do protokolu o pře-
líčení nebo výslechu.
2
může za tím účelem i rok odro-
čiti.
Usnesení soudu, jímž podání
přípravného spisu bylo naříze-
no, nelze bráti v odpor oprav-
ným prostředkem.«
§ 178.
Odst. 1. zůstal by beze změny.
Odst. 2. první věta zůstala
by beze změny.
Druhá věta by zněla:
»To platí zejména, když stra-
na nevyhověla vyzvání, aby se
osobně dostavila ( § 183, odst. 1.
č. 1), a soudu nebylo proto
možno hned při prvním ústním
jednání zjistiti skutková tvrze-
ní obou stran, nebo když strana
neuposlechla nařízení soudu
к podáni přípravného spisu
(§ ...) nebo podala jej ne-
úplný.«
§ 281 bylo by nejlépe vůbec
odstraniti. Pokud by byl zacho-
ván, budiž v něm jasně vytčeno,
že platí jen pro případ, jde-li
o přibrání těsnopisce mimo za-
městnance soudu.
Do prvního odstavce § 344
bylo by vsunouti za slova »do
protokolu« ještě slova »nebo
jeho přílohy.«
3. § 372.
1
2. Výsledek ohledání budiž
zapsán do jednacího protokolu,
jestliže však ohledání koná se
mimo přelíčení, do zvláštního
protokolu, a to zpravidla ihned
po vykonaném ohledání.
Do odst. 2. § 372 bylo by při-
pojiti za slova »do jednacího
protokolu« ještě slova »nebo
jeho přílohy.«
§ 421.
1. Rozsudek v písemném vy-
hotovení má obsahovati:
1. .......
2
3
4. skutkovou podstatu;
5 .
2. Skutková podstata a roz-
hodovací důvody buďtež zevně
odděleny od rozsudečného vý-
roku. Ve skutkové podstatě
dlužno stručně vylíčiti skutko-
vý děj, jak vyplývá z přelíčení,
a vytknouti návrhy činěné stra-
nami ve věci hlavní. Opisovati
skutkové přednesy ze spisů a
protokolů není přípustno; rov-
něž tak výsledky provedených
důkazů.
3
4
5
Za odst. 2. § 421 bylo by vlo-
žiti toto ustanovení ( jehož ci-
tace číslem byla by nutná
i v § 433, odst. 3. Návrhu) :
»Není-li celý obsah skutko-
vých přednesů obou stran i ji-
mi nabízené průvodní prostřed-
ky obsažen již v podáních, jed-
nacím protokole nebo jeho pří-
lohách, musí skutková podsta-
ta rozsudku obsahovati nejen
skutkový děj, ale i nabízené
průvodní prostředky. Vyhoto-
vení její musí býti v tomto pří-
padě vyloženo do 8 dnů po
skončeném jednání v soudní
kanceláři к nahlédnutí stran.
Soudce oznámí hned při skon-
čení přelíčení stranám, od kdy
bude skutková podstata vylože-
na к nahlédnutí. Proti obsahu
skutkové podstaty lzei podati
odpor do 8 dnů ode dne jejího
vyložení. Byl-li vznesen odpor,
může soud skutkovou podstatu
přiměřeně změniti, o čemž od-
půrce strany, na jejíž návrh
byla změna provedena, bude
vyrozuměn.
Skutková podstata rozsudku,
vyhotovená podle předchozího
odstavce, proti níž nebyl odpor
podán, je plným důkazem o uči-
něných přednesech stran a na-
bízených průvodních prostřed-
cích.« §§ 450, 451, 452 jednají
o protokolaci v řízení před
okresními soudy.
§ 456 o protokolaci ve věcech
nepatrných zachovává dosavad-
ní stav.
§ 499.
1. Do protokolu o odvolacím
líčení pojat buď skutkový a dů-
kazní přednes a nabídnutí dů-
kazů stran jen potud, pokud
uchyluje se od údajů proces-
ních spisů soudce prvního.
2
PRAKTICKÉ
К otázce neplacení výživného manželem manželce při jejím ne-
souhlasu s rozlukou.
Soudním smírem ze dne 14. května 1925 zavázal se žalobce
piatiti žalované své manželce na její výživu měsíčně 50 Kč počínaje
1. květnem 1925 pod exekucí, při čemž tato prohlásila, že po roce
dá svolení žalovanému к rozluce manželství, jinak že nárok její na
smluvené výživné zaniká.
Podle obsahu žaloby žalovaná však po uplynutí jednoho roku
souhlasu к rozluce nedala, žalobce však přesto ujednané výživné
žalované manželce měsíčně dále platil, na kteréžto výživné žalo-
vaná podle smíru nároku neměla, ježto souhlas к rozluce odepřela,
takže prý žalobce přeplatil žalované na výživném za 20 měsíců
celkem částku 1000 Kč, jejíhož zaplacení se na žalované žalobou
domáhá.
Prvý soud žalobě na základě obsahu soudního smíru vyhověl.
Odvolací soud к odvolání žalované žalobu zamítl. V důvodech
rozsudku svého uvádí, že žalobce podle zjištěných okolností věděl,
že po uplynutí jednoho roku, když žalovaná odepřela dáti souhlas
к rozluce, není podle znění smíru více povinen žalované piatiti
ujednané výživné. Piatil-li přesto, nemůže podle § 1432 obč. zák.
domáhati se vrácení zaplaceného výživného.
Soud odvolací souhlasí i s náhledem žalované, že podmínka,
pod kterou chtěl žalobce žalované, jako své manželce výživu po-
skytnouti, jest proti dobrým mravům a nesrovnává se s úmyslem
zákona a obecnými názory o slušnosti. Podle § 879 obč. zák. bylo
§§ 450, 451, 452 by odpadly.
§ 456 zůstal by nezměněn.
Ustanovení odst. 1. § 499 Ná-
vrhu by odpadlo.

Zfalšování je vědomě falešné udání, nebo dodatečné falšování. Trestního řízení není třeba. Pouhý omyl při protokolaci nestačí. (Gaupp-Stein-Jonas I., str. 517, Baumbach, str. 380).
Srov.: Gaupp-Stein-Jonas, I., str. 517, Sydow-Busch-Kranz, str. 404, Baumbach, str. 577.)
Viz jeho spis Die Mündlichkeit im österreichischen Zivilprozeßentwurf, Vídeň 1895.
Srov. cit. Wachův spis, zejména str. 39 a násl.
Je zde tedy rozdíl mezi právem naším a německým, které, jak jsme seznali, zná sankci na neposlechnutí příkazu soudu. Proč náš zákonodárce neodhodlal se postaviti příkaz soudu pod sankci, nelze dobře vysvětliti, když na jiných místech sankcemi jen hýří (srov. na př. náš kontumační systém), takže jistý německý universitní profesor, ne zcela neprávem, označil náš zákon v rozmluvě se mnou jako »Polizeigesetz«. Je bezesporným pokrokem, když Návrh nového našeho soudního řádu odstraňuje dosavadní způsob kontumace, a přejímá způsob německý, resp. způsob, jak platí dnes v oblasti práva uherského, byť i s některými odchylkami (viz §§ 400 a násl. Návrhu). Ani ohled na přetížení soudů nemůže býti důvodem proti ustanovením Návrhu. Je dosti jiných možností, jak uleviti soudům a nelze zachovati v platnosti zřejmě nespravedlivý a bezpříkladně ostrý způsob dnešní kontumace.
V Německu na reformu platných ustanoveni o protokolaci se nepomýšlí. Dokladem toho je citovaný již Návrh nového německého soudního řádu, §§ 280 a násl. Na tomto stanovisku nemůže nic měniti, že Návrhu nedostalo se právě vřelého přijeti v právnické veřejnosti, která očekávala reformu zásadní, totiž postavení soudního řízení na zcela nové základny s použitím všech technických vymožeností (viz na př. článek Baumbachův v Deutsche Juristen-Zeitung 1931 sloupec 1226 a násl. a sloupec 1469 a násl. ).
Srov. můj článek ve Sborníku 1931, str. 85 a násl.
§ 258 Návrhu, který jedná o protokole v přípravném řízení, vyžaduje jako součást přípravného řízení zvláštního ocenění. Do těchto návrhů de lege ferenda nemohu jej prozatím pojmouti.)

Citace:

Jednací protokol v něm. soudním řádu civilním.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1932, svazek/ročník 71, s. 16-23, 71-76, 99-106, 120-140.