Momentky. U jistého pražského odvolacího soudu sejdou se čtyři advokáti ráno před 9. hodinou, všichni zjišťují, že jsou na 9. hodinu ve dvou rozdílných sporech obesláni k ústnímu jednání odvolacímu — že by to byla novinka, převzatá od pověstných prvých roků ve velkém? Překvapený předseda senátu brzy zjišťuje (a ovšem i omlouvá tím nemilé nedopatření), že jde o omyl v kanceláři, jež obeslala druhý pár sporných stran místo na 11. hodinu na devátou. Prý tedy aby přišli omylem obeslaní až v 11 hodin — objevuje se však obtíž v tom, že jeden z oněch předčasně obeslaných má — což prokazuje obsílkou — jiné ústní jednání ve 3/4 11 hod. Konečně dohodnuto, že věc bude vzata na pořad jako druhá, až bude skončeno ústní jednání odvolací na 9. hodinu určené. Bilance : prvé ústní jednání začalo asi s 20minutovým zpožděním, všeobecná nervosa při něm, aby se příliš neprotáhlo (tichý apel na advokáty při závěrečných řečech), konečně v 10 hodin dostává se na řadu druhý, vsunutý případ (kdo nahradí stranám advokátům ztrátu času?), mezitím už ovšem čekají půlhodiny ti, kteří byli obesláni k odvolacímu stání na 10 hodin — opět vysvětlování, ztráta času čekáním. Co by asi zasloužila ona nepozorná kancelářská síla za nepříjemnosti a skutečné ztráty, které zavinila?
Jednací síň u jistého krajského soudů v Praze; po půlhodinovém čekání (s čímž už nutno počítat, neboť nemůže býti vše vypočteno na minutu přesně) zahajuje předseda senátu ústní jednání o komplikovaném sporu o rozvod — obě strany s advokáty přítomny: vstupuje svědek-lékař a předseda jej vyzývá, aby vypovídal o vlivu jisté choroby žalobcovy na stupeň pohlavní nemoci téhož, a žádá, aby svědek vypovídal se zřetelem na výpověď svoji již asi před rokem složenou. Překvapený svědek sděluje, to že není bez studia věci možné, že na věc se již nepamatuje, předseda upozorňuje, že přec v tom směru byl upozorněn v obsílce, aby výpověď svoji připravil; tu svědek předkládá obsílku — zjišťuje se, že kancelář zapomněla z referátu soudcova tuto výzvu na obsílku připojiti. Efekt: svědek vypovídati nemůže, líčení se odročuje o 4 měsíce, po 10minutovém »líčení« zaplatí strany kolky za poplatnou půlhodinu, detto advokátům dle tarifu, a soud má opět o jedno »číslo« na příští rok víc, ovšem ku své neveliké radosti. Tážeme se opět : jak naložiti s takovou kancelářskou »silou« ? (— ovšem, námitka : co chcete od lidí, placených hůř než leckterý nezaměstnaný s podporou v naturaliích i peněžní!)
Do třetice: u krajského soudu v Hradci Králové podána v květnu t. r. žaloba, o punktu nikoliv nepatrném — hodně přes čtvrtmilionu — žalobní odpověď podána koncem června. Žalovaný, resp. jeho advokát ví, že obsílku nedostane asi dřív, než po prázdninách. Z opatrnosti dává substitutem zjistiti v září, na kdy je nařízeno ústní jednání: substitut sděluje, že zakročil v kanceláři soudní, a že obsílka bude včas vypravena — stání že je určeno na ten a ten den v listopadu. A dodává: »Že se tak dosud nestalo, (t. j. doručení obsílky), vysvětluji tím, že kancelářské oddělení zdejšího krajského soudu je obsazeno jedinou silou a tím vázne naprosto chod tohoto oddělení.« Počátkem listopadu byl 'sice doručen přípravný spis žalobcův advokátu žalovaného v Praze, — ale bez obsílky. Opětná urgence prostřednictvím substituta, ten odpovídá, přikládaje želanou obsílku, takto: »Že Vás soud dříve nevyrozuměl, je připsati desolátním poměrům v kancelářském oddělení zdejšího krajského soudu, které hraničí na úplný zmatek.« Tedy poučení: advokát nebo strana už aby dávali i pozor na to, zdali jim soudní kancelář nezapomněla zaslat včas obsílku ...
Konstatujeme s politováním tyto případy, poznámek k nim netřeba.