NPD documents search: Právník, 71 (1932) - Zpráva o schůzi konané dne 10. prosince 1931.

Z PRÁVNICKÉ JEDNOTY V PRAZE.

Zpráva o schůzi konané dne 10. prosince 1931. Schůzi zahájil starosta Jednoty prof. Dr. Hermann-Otavský, jenž uvítal přítomné, zejména prof. Dr. F. Weyra, a sdělil, že za člena se hlásí Dr. Josef Šebek, min. rada Nejvyššího účetního kontrolního úřadu v Praze. Po jeho přijetí udělil předsedající slovo s. doc. Dr. Adolfu Procházkovi, advokátu v Karlině, jenž přednášel o základech sporného procesu v pojetí normativní teorie.
V úvodě upozornil přednášející, že právnické školy konce století devatenáctého a počátku století dvacátého, totiž škola právně historická, právně sociologická a exegeticko-praktická, jevily pramalé porozumění pro formu práva (pro právní i noetiku) a pro takové zpracování právního řádu, z něhož by vysvitla jednotná struktura veškerého práva. Vyplniti tuto mezeru v jurisprudent vzala si za úkol teorie normologická, založená a vypěstěná u nás Weyrem a v Německu Kelsenem. Tato se zprvu zabývala jen formální stránkou práva, což je vysvětlitelno právě reakcí proti obsahové tendenci dřívější právní nauky. Formální charakter normativní teorie jevil se nejvíce v jejím prvém období, charakterisovaný statickým pojetím právního řádu. S Merklem přišlo pojetí dynamické, jež vzalo si za úkol vysvětliti pohyb v právním řádu. Normativní teorie jala se vysvětlovati, jak právní normy vznikají, a obrátila svůj zřetel zejména k zachycení procesu zákonodárného, správního, soudního a smluvního, a tím k právním problémům obsahovým.
Dále znázornil autor, jak veškeré tyto procesy můžeme chápati jednotně jako tvorbu norem. Je to t. zv. delegovaná normotvorba, spočívající v dovolených normotvorných lidských čineсh, v protikladu k normotvorbě zakázané, v níž normotvorné činy jsou delikty, а k normotvorbě automatické (norma vzniká bez účasti lidské tím, že vyšší norma stanoví za podmínku vzniku normy nižší nějaký ryze přírodní děj).
Přednášející dělí delegovanou normotvorbu podle hierarchické hodnoty norem, z ní vycházejících, na ústavní zákonodárství, prosté zákonodárství a moc nařizovací. Soudní, správní a smluvní řízení, jež representují tvorbu norem stejného stupně, rozlišuje od sebe tak, že prvé dvě charakterisuje jako organní, povinné normotvorby, kdežto třetí, smluvní, jako normotvorbu nepovinnou. Za kriterium řízení soudního a správního přijímá ve shodě s Merklem znak organisační. Prvé se vyznačuje rovností orgánů, druhé jejich vzájemnou nadřízeností a podřízeností.
V celé přednášce autor zdůraznil, že obsahové pojmy právní, na př. zákonodárství, správa, soudnictví a pod. jsou ovšem relativními a že o jejich správnosti může rozhodovati jedině účelnost a vhodnost při systematisaci právních řádů.
Do debaty, jež se po přednášce rozvinula, zasáhli s. doc. Dr. Havelka, prof. Dr. Weyr a prof. Dr. Horáček.

Citace:

Zpráva o schůzi konané dne 10. prosince 1931.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1932, svazek/ročník 71, číslo/sešit 1, s. 50-51.