Advokatenkniffe.

Advokát Dr. Pavel Knopfmacher, Mikulov, píše nám ke glose, uveřejněné v sešitě 3, str. 104:
„Uvádíte, že něm. říšský soud schválil případ, v němž strana žalující získala soudní příslušnost tím způsobem, že podala žalobu proti cizinci u svého vlastního nepříslušného soudu, žaloba pro nepříslušnost s náhradou útrat byla zamítnuta a že pak žalobce znovu žaloval na základě protipohledávky žalovaného před tímtéž soudem, který se nyní stal příslušným.
V praksi nedá se tímto německým receptem mnoho spraviti, poněvadž každý soudce žalobu, podanou bez bližšího odůvodnění příslušnosti u sudiště strany žalující by a limine odmítl, čímž nenastanou žádné útraty, jež by straně žalované mohly dáti příležitost odůvodniti sudiště.
Jediné, co by v knize »Advokatenkniffe« str. 67 mohlo býti shledáno zajímavým, jest nápad, získati si uměle příslušnost soudu. Tento nápad není nový, neboť nejvyšší soud ve Vídni jej již před 30 lety akceptoval a vyslovil ve svém rozh. ze dne 10. září 1907, Z. 11946, uveřejněném v Gellers Zentralblatt č. 11/1907 právní názor, že i uměle stranou žalující vykonstruované sudiště příslušnost odůvodňuje.
Mnohem zajímavější jest rozsudek něm. říš. soudu ze dne 12. května 1936, J. W. 36, č. 2632, v němž tento uvádí: ». . . Smlouva o úplatku, jíž Němci uzavrou s úředníkem jihoamerické republiky, nemůže býti označena jako nemorální, když tento úplatek jest zvykem a když jiným způsobem nemohou býti dosaženy objednávky pro německé firmy . . .«
Tento judikát vyhovuje jistě očištěnému právnímu pojetí německo-národně-socialistickému« (»geläuterte nationalsozialistische Rechtsauffassung«). Není třeba kritisovat toto rozhodnutí.“
Glosa námi uveřejněná měla ovšem na mysli takovu žalobu proti cizinci, která byla co do příslušnosti odůvodněna (na př. tvrzením, že žalovaný má zde jmění, což nebylo pravda), takže nemohla býti soudem odmítnuta a limine, nýbrž teprve po projednání námitky místní nepříslušnosti. Ostatní sdělení zasílatele však jest zajisté cenným příspěvkem pro sledování vývoje právního nazírání na dobré mravy.

Citace:

Advokatenkniffe. Právní prakse, měsíčník československých právníků . Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart , 1936-37, svazek/ročník 1, s. 289-289.