NPD documents search: Právní prakse, 1 (1936-37) - K výkladu § 19 zákona o soukromých zaměstnanců

Glosy a aktuality

K výkladu § 19 zákona o soukromých zaměstnancích.
Zákon č. 154/1934 Sb. z. a n. v § 19 stanoví, že nemůže-li zaměstnanec konati práce pro nemoc nebo pro úraz, který si nezpůsobil ani úmyslně ani hrubou nedbalostí, podrží právo na plat až do šesti neděl. Doba tato se prodlužuje o dalších 14 dnů, trvá-li pracovní poměr u téhož zaměstnavatele nepřetržitě 10 let, a za každých následujících 5 let o další týden. Vzhledem na ustanovení § 54 téhož zákona (předpis o subsidiární platnosti občanského zákona a zákona č. 244/1922 Sb. z. a n. pro Slovensko a Podkarpatskou Rus) vznikl v teorii rozpor, zda si zaměstnavatel může podle § 1156 a) obč. zák. resp. § 9 zákona č. 244/1922 Sb. z. a n. strhnout z platu, který vyplácí onemocnělému zaměstnanci, poměrnou část dávek, které dostává tento na základě veřejnoprávního pojištění, odpovídající poměru skutečného příspěvku zaměstnavatele k placenému pojistnému. Platí-li za zaměstnance polovinu prémií, zda si může odečísti z platu polovinu nemocenského nebo pod. (K tomu nutno podotknout, že zákon o obchodních pomocnících č. 20/1910 ř. z. a také jeho § 8, který takové započítávání zakazoval, pozbyl účinnosti v důsledku ustanovení § 55 zákona č. 154/1934 Sb. z. a n.)
Hartmann (Komentář k zákonu o soukromých zaměstnancích, str. 147) jest názoru, že strhávání nemocenských úhrad z platu zaměstnancova je přípustné. Než jeho názor nezdá se býti správným a to proto, poněvadž § 1156 a) obč. zák. a § 9 zákona č. 244/1922 Sb. z. a n. není ustanovením všeobecným, týkajícím se všech zaměstnanců, nýbrž upravuje toliko poměr zaměstnanců přijatých do domácnosti zaměstnavatelovy (shodně Ehrenzweig, System des osterreichischen Privatrechts, sv. II., str. 496 a Sedláček, Obligační právo, sv. II., str. 126). Tento výklad opírá se o společný nadpis §§ 1156 a 1156a) a o slova § 1156a) odst. 2. (§ 9, odst. 2. zákona): »... ostatní povinnosti zaměstnavatelovy, jmenované v § 1156 , (§ 8) odpadají potud...«, jakož i o tu okolnost, že třetí dílčí novela vložila sice § 150 do občanského zákona v podobě § 1154 b) 2. odst. ustanovení obdobné § 1156 a), ale platné pro všechny zaměstnance, avšak toto ustanovení bylo zrušeno § 1 zákona č. 155/1921 Sb. z. a n. — Nejvyšší soud, pokud mně známo, se .touto otázkou nezabýval. Pražský pracovní soud rozhoduje shodně se zde zastávaným názorem.1
Karel Witz.

*) Totiž že zaměstnavatel není oprávněn odečísti z platu částky, které soukromý zaměstnanec pobíral z důvodu nemocenského pojištění — tak na př. rozh. kr. s. civ. v Praze z 3. září 1936, Opr 263/35, uveřejněné v Pracovním právu, ročník XIV., 1935, str. 166; stejně Herrmann-Otavský-Srb v komentáři k zákonu čís. 154/1934, str. 274 a n. a Fröhlich v komentáři k témuž zákonu, str. 898 a n. — Poznámka redakce.)

Citace:

K výkladu § 19 zákona o soukromých zaměstnanců. Právní prakse, měsíčník československých právníků . Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart , 1936-37, svazek/ročník 1, s. 112-113.