Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní, 69 (1930). Praha: Právnická jednota v Praze, 720 s.
Authors:

Literární zprávy.

Slovník veř. práva čsl. (red. Hácha - Hobza - Hoetzel - Weyr - Laštovka - Havelka) seš. 14—18., Polygrafia, Rud. M. Rohrer, Brno. V uvedených sešitech nalézáme opětně hesla, která svou novostí a časovostí jsou velice zajímavými. Příkladmo uvádíme kázeňské a kárné právo vojenské (Lepšík), koaliční právo (Hácha), kodifikace mezinár. práva (Mastný), kolektivní smlouvy (Hexner), komory obch. a živ. (Živanský), kompeteční konflikty (Hoetzel, Hora), komposesorát (közbirktokoszág) (Horák), komunikační právo mezinár. (Lankaš), koncese (Hácha), kongrua a platy duchovních (Kudláček), konkordáty (Bouček), konkursy (Hora), konsulární právo (Vošta), korporace veřejnoprávní (Matějka), kotle parní (Vancl), kriminální policie (Miřička), kultové příspěvky (Tománek), Labe (Müller), lázeňství (Kolínský). — Velice zajímavým a věru všeobecně poučným jest obsáhlý článek: Legionáři (Vorel). Článek obsahuje: Vznik a vývoj čsl. legií, postavení a význam po stránce právní, zákonná definice, podmínky pro přiznání charakteru leg., počítání doby, rozhodování o charakteru a průkaz o něm. Pokud jde o zvl. ustanovení o legionářích, jde tu o úpravu branného poměru, postavení v domácí armádě, vliv legionářů na přijímání voj. gážistů, dále umísťování ve státních a jiných službách, nároky legionářů podle zákonů o pozemk. ref., zaopatření leg. a jich rodin, vyživovací příspěvky, výpomoci starodružinníkům, postavení při restrikci, zastoupení leg. v poslanecké sněmovně, právo nositi leg. stejnokroj, státní občanství, sňatky, osvobození od voj. taxy. Příslušné úřady pro věci leg. — Konečně obsahuje seš. 18. objemný článek o právu lesním (Laštovka), právu leteckém (Diwald), lichva (Scholz), Malá Dohoda (Vochoč), manželství a manželské právo (Krčmář).
Slovenský rozchod s Maďarmi roku 1918. Dokumentárny výklad o jednaniach Dra Milana Hodžu ako čsl. plnomocníka s Károlyiho maďarskou vládou v listopadu a prosinci 1918 o ústup maďarských vojsk zo Slovenska. Bratislava 1929. Str. 206 a faksimile.
Není divu, že události válečné a poválečné jako události pohnutých dob, jichž historie tak málo zaznamenává, zanechávají řadu vzpomínek osob, přímo či nepřímo na událostech těchto zúčastněných. Bude trvati ještě drahně času, nežli bude moci býti napsáno objektivní vylíčení celého tohoto světodějného převratu a budou to zejména spisy memoirové, které budou dávati materiál pro nestranného pozorovatele-historika. Bohužel že u nás literatura memoirová zůstává poněkud pozadu, ač by tu nebylo málo příležitosti k podrobnému vylíčení dob pro nás opravdu pohnutých. Než po druhé bohužel naše slovanská povaha nese to sebou, že ani v tomto druhu literatury není bez osobních rozporů jednotlivých pamětníků a že spory takové vyrovnávají se slovem i písmem před více méně širokou veřejností. Podobného rázu jest spis svrchu uvedený, jímž má býti vyřízen známý spor našich předních politiků slovenských Dra Šrobára a Dra Hodži. Nejsme povoláni k tomu, abychom činili jakéhokoliv rozsudí v uvedeném sporu, to dlužno ponechati naší historii, upozorňujeme pouze na velice zajímavé dokumenty, jež nám Dr. Hodža předvádí a jež nás poučují o různých fásích našeho boje za osvobození Slovenska. Tak vylíčeno jednání Dra Hodži v Pešti r. 1918 spolu s dokumenty k výkladům o těchto jednáních, přednáška Dra Hodži v Bratislavě dne 22. prosince 1928, dopis Dra Fajnora Dru Šrobárovi z 26. prosince 1928 a odpověď tohoto Dru Fajnorovi z 29. prosince 1928. Kromě toho v dodatku obsaženy styky — v době vojny — s býv. ministrem J. Kristoffym, vysvětlený omyl s Kristoffym a styky s Františkem Ferdinandem. Velice poučná a zajímavá jest obsažná stať z péra Fedora Houdka o Osvobození Slovenska a zejména o Slovensku za války, Slovenské národní radě, o převratu v Pešti, Bělehradském příměří, chování se Spišských Němců, prvé slovenské vládě atd.
Pro naši nynější státní administrativu jest nadmíru poučný Hodžou vyslovený názor (str. 101), že administrativnou samosprávou dlužno vyhovovati posavadní historické potřebě. Neboť zásady a metody českého národa, který byl na vrcholku své morální a politické výkonnosti, nemožno udomácnit hned na Slovensku, kde té samostatnosti nebylo a kde Slováci žili životem nepoměrně pomalejším než Morava a Čechy. Kdo takové historické složky zvláštního svérázu ve veřejné správě nerespektuje, musí ztroskotat.
Citace:
Slovník veř. práva čsl.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1930, svazek/ročník 69, číslo/sešit 14, s. 484-486.