Výsadní právo bratrských pokladen ve smyslu § 246 č. 3 ex. ř. přísluší těmto jen s věcným a časovým obmezením, které je ustanoveno pro nedoplatky výdělkové daně.

Při rozvrhu nejvyššího podání za nemovitosti tvořící příslušenství hor nepřikázal exekuční soud pohledávku ústřední bratrské pokladny, poněvadž byla splatná před více než 3 lety před dražbou.
Stížnosti bratrské pokladny rekursní soud nevyhověl a uvedl k věci: Příspěvky do bratrských pokladen jest považovati jako příspěvky do jiných nemocenských pokladen za dávky veřejné a požívající analogicky téhož přednostního práva jako tyto, a to vzhledem k stejné podstatě jako daň výdělková. Právem poukázal prvý soudce na plen. rozhodnutí nejvyš. soudu z 27. listopadu 1900, ovšem odvolal se neprávem na zákon z 25. října 1896 ř. z. č. 220, poněvadž jest tento nahražen zákonem z 15. června 1927 sb. 77. Avšak v § 265 tohoto zákona jest věcné ručení nemovitostí určeno 2 lety, při starších pohledávkách do 3 let od udělení příklepu počítajíc jen s tou podmínkou, že nedoplatek byl knihovně zajištěn nejpozději 2 leta po splatnosti daně. Tuto podmínku stěžovatelka neprokázala. Dovolacímu rekursu nejvyšší soud nevyhověl z těchto důvodů:
Dovolací soud sdílí právní názor rekursního soudu, že výsadní právo bratrských pokladen ve smyslu § 246 č. 3 ex. ř. přísluší těmto jen s věcným a časovým obmezením, které ustanoveno pro nedoplatky výdělkové daně. Zásady vyslovené v judikátu bývalého vídeňského nejvyššího soudu č. 150 převzal náš nejjyyšší soud (viz na př. rozhodnutí č. 8869 sb. n. s.) a nemá důvodu se od ní odchýliti. Stěžovatelka má pravdu v tom, že ustanovení § 246 č. 3 ex. ř. neobsahuje časového obmezení na rozdíl od předpisů č. 1 a 4 tohoto paragrafu, než přehlíží, že byly-li pohledávky bratrských pokladen, jak zřejmo z judikátu bývalého vídeňského soudu č. 144, postaveny na roveň veřejným dávkám ve smyslu čl. 3. uvoz. zák. k ex. ř., bylo v zájmu hypotekárního úvěru nezbytně potřebí podrobiti je zejména časovému obmezení, a to, jak plyne z účelu a povahy příspěvků k bratrským pokladnám, obmezení, které platí pro výdělkovou daň.
Bylo věcí stěžovatelky, aby v rozvrhovém řízení prokázala, že sporným příspěvkům k bratrské pokladně toto časové obmezení neplatí a měla tedy předložiti dotyčné výkazy o nedoplatcích. Předpisu § 210 ex. ř. o přihlížení ke knize veřejné dovolává se stěžovatelka neprávem, neboť tento předpis je doplněn a blíže určen v § 214 ex. ř., jenž ukládá exekučnímu soudci, aby se řídil doplněným výpisem z pozemkové knihy. Soudce nemá tedy povinnosti, ani aby nahlížel ve sbírku listin pozemkové knihy, ani aby přezkoumával správnost zápisů ve hlavní knize. Exekuční řád ukládá stranám, aby svůj nárok, pokud není prokázán doplněným knihovním výpisem a spisy o dražebním řízení, prokázal listinami a jelikož stěžovatelka potřebné doklady o tom, že sporným příspěvkům k bratrské, pokladně uvedené časové obmezení nevadí, nepředložila, nemohl rekursní soud rozhodnouti jinak, než rozhodl (rozh. č. 4864 a 5962 sb. n. s.).
Proti prohlášení sporných příspěvků ve výsadním pořadí nebyl ovšem podán odpor při rozvrhovém roku, než o tom, zda přihlášeným pohledávkám přísluší požadované výsadní pořadí, rozhodne soud podle § 216 č. 2 ex. ř. a dalších příslušných zákonných předpisů z moci úřední bez ohledu na návrhy a právní názory stran: Lhůty, na které jest obmezeno přednostní zástavní právo veřejných dávek, nejsou promlčecími lhůtami ve smyslu § 1501 obč. zák., nýbrž lhůtami propadnými, jichž dbáti je soudce povinen z moci úřední (rozh. č. 5686 sb. n. s.).
Rozhodnutí nejvyšš. soudu z 1. února 1930 č. j. R I 785/29.
J. K.

Citace:

Výsadní právo bratrských pokladen.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1930, svazek/ročník 69, číslo/sešit 8, s. 278-280.