Předemře-li pojistníka jeden z několika stejným dílem obmyšlených, přirůstá podíl tohoto druhým obmyšleným v rozsahu vysloveném v § 560 obč. z. Ustanovení § 133 odst. 1 zák. ze 23. prosince 1917 č. 501 ř. z. vylučuje účinnost § 132 odst. 3 téhož zák.

Zůstavitel uzavřel životní pojištění toho obsahu, že pojištěný kapitál má býti vyplacen 1. června 1942 pojistníku samému nebo, kdyby se toho dne nedožil, jeho dvěma dcerám stejným dílem. Jedna z těchto dcer zemřela před zůstavitelem. Pozůstalostní soud zamítl návrh, aby pojistná suma byla zařazena do aktiv pozůstalosti s odůvodněním, že pojištění bylo uzavřeno ve prospěch určitých osob, nikoliv doručitele nebo majitele.
Rekursní soud nevyhověl stížnosti a uvedl v odůvodnění: Pojistka zní pro dcery zůstavitelovy, tedy osoby třetí. Nárok z pojistky na vyplacení pojistného kotví ve smlouvě, nikoliv v právu dědickém, a dospěje k splatnosti teprve 1. června 1942. Zůstavitel neměl nároku na pojistné, nečiní tedy pojistné a nárok na ně součást zůstavitelova jmění a proto nepatří pojistka do aktiv pozůstalosti. Na tom ničeho nemění skutečnost, že jedna z obou dcer zůstavitelových zemřela dříve než zůstavitel, neboť není-li ve smlouvě pojišťovací jiného ustanovení, připadne podíl, kterého nenabyla, podle § 133 odst. 1 zák. z 23. XII. 1917, č. 501 ř. z. její sestře. Zůstavitel nedožil se splatnosti pojistky (§ 132 cit. zák.), pročež právem pojistka ta do aktiv jeho pozůstalosti zařazena nebyla.
Nejvyšší soud dovolací stížnosti nevyhověl. Své rozhodnutí odůvodnil takto:
Dovolací stížnost napadla usnesení rekursního soudu už jen potud, pokud jím byl vysloven názor, že nepatří do pozůstalosti ani nárok na zaplacení poloviny pojistky, nýbrž že obmyšlená dcera zůstavitelova má nárok na úplné vyplacení pojistné sumy.
Leč ani v tom nemá pravdu.
Otázku, jak se utvářila věc, zemřela-li před smrtí zůstavitelovou jedna z obmyšlených dcer, v jejichž prospěch se dal zůstavitel pro případ svého úmrtí pojistiti, řešil rekursní soud s hlediska § 133 odst. 1 zák. ze dne 23. prosince 1917 čís. 501 ř. z.
Ustanovením tím jest vyloučena účinnost ustanovení § 132 odst. 3 uved. zák., podle něhož přísluší nárok, nenabyl-li ho obmyšlený, pojistníku, a jeho smysl lze posuzovati podle rozsahů vysloveného v § 560 obč. z. (aneb jsou-li všichni dědici povoláni k dědictví všeobecným výrazem, znamenajícím rovné podělení), neboť v obou ustanoveních jde o určení práva přírůstku (srov. Komentář Ehrenzweig k § 133 uved. zák. str. 397).
Byly-li tudíž podle obsahu pojistky obmyšlenými pro případ úmrtí zůstavitelova obě jeho dcery stejným dílem a uvolnil-li se nárok jedné z nich úmrtím, neodporuje to zřejmě zákonu, vyslovil-li rekursní soud, že uvolněný podíl přirostl vzhledem k § 133 odst. 1 uved. zák. druhé obmyšlené dceři zůstavitelově, když lze, jak již řečeno, vykládati ustanovení to i v rozsahu určeném v § 560 obč. zák.
Rozh. nejv. soudu z 26. dubna 1930, č. j. R I 58/30-4.
Dr. Petřík.

Citace:

Předemře-li pojistníka jeden z několika stejným dílem obmyšlených. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1930, svazek/ročník 69, s. 371-372.