Výživné manželem placené manželce rozloučené.

Manželství sporných stran rozloučeno bylo rozsudkem z 9. října 1927 z viny obou stran a rozsudek tento potvrzen byl oběma vyššími instancemi a stal se právoplatným.
O placení výživného žalovala manželka svého manžela žalobou podanou 23. února 1926 a usnesením ze 7. května 1926 bylo jí povoleno prozatímně opatření a žalovanému uloženo platiti jí výživné 250 Kč měsíčně od 23. února 1926 do právoplatného ukončení sporu. Ve sporu bylo řízení stranami dne 21. dubna 1926 ponecháno v klidu a teprve k návrhu ze 17. listopadu 1928 bylo v řízení pokračováno.
Z rozsudku prvého soudu, kterým žaloba manželčina o placení výživného byla zamítnuta, odvolala se žalobkyně. Soud druhé instance odvolání nevyhověl z důvodů těchto:
Jest sice pravda, že manželství sporných stran bylo původně rozvedeno z viny manželovy a že proto měla žalobkyně podle § 1264 obč. z. na základě rozsudku (rozvodového) z 24. prosince 1925 nárok na výživu, jak také prvý soud správně ve svém rozsudku zjišťuje, avšak tento právní stav změnil se právoplatným rozsudkem z 9. října 1927, kterým rozloučeno bylo manželství sporných stran z viny obou a kterým žalobkyně podle § 1266 obč. z. pozbyla nároku na výživu proti žalovanému vůbec. V mezidobí, totiž od podání žaloby o výživné až do právoplatnosti rozsudku rozlukového, bylo přiznáno žalobkyni výživné 250 Kč měsíčně usnesením v zatímním opatření ze 7. května 1926 a správně proto prvý soud, když toto výživné úplně bylo přiměřené směrodatným poměrům obou sporných stran, jak soud odvolací rovněž uznává, nepřiznal žalobkyni výživného za tuto dobu podruhé rozsudkem nyní v odpor braným a nebylo tudíž potřebno, aby soud za toto období uvažoval, zda nemělo by býti použito dvor. dekretu z 4. května 1841 č. 531 sb. z. s.
Nejvyšší soud nevyhověl odvolání žalobkyně pokud se týče nároku na placení výživného za dobu od 1. února 1926 do 23. února 1926 a od 16. listop. 1928 nadále, naproti tomu vyhověl dovolání a rozsudky obou nižších stolic, pokud jimi byla zamítnuta žaloba ohledně požadovaného výživného za dobu od 23. února února 1926 až do 16. listopadu 1928, zrušil a věc vrátil soudu prvé stolice, aby o ní v mezích právě dotčených dále jednal a znovu rozhodl.
Důvody nejvyššího soudu, pokud šlo o zrušení zde zmíněné:
Důvodné jest dovolání, pokud žaloba zamítnuta byla ohledně požadovaného výživného za dobu od podání žaloby, t. j. od 23. února 1926 až do 16. listopadu 1928, kdy soudní rozhodnutí ve sporu obou manželů o rozluku manželství, podle něhož toto manželství se rozlučuje z viny obou manželů, nabylo právní moci. Teprve tímto právoplatným rozhodnutím, jež jest povahy konstitutivní, tedy dnem 16. listopadu 1928 nastal právní poměr rozloučeného manželství a teprve tímto dnem zanikl podle § 1266 obč. z. nárok žalobkyně proti žalovanému na poskytování výživného z důvodu §§ 91, 1264 obč. z.
Nárok žalobkyně proti žalovanému na poskytování slušného výživného ode dne podání souzené žaloby až do pravoplatnosti shora zmíněného výroku o rozluce, zůstal tímto výrokem nedotčen. V tomto mezidobí byl právní poměr ten, že manželství bylo z viny žalovaného rozvedeno a že tudíž po tu dobu měla žalobkyně nárok na slušné výživné podle §§ 91, 1264 obč. z.
Na tomto právním poměru nezměnilo se nic tím, že ve sporu souzeném bylo zatímním opatřením ze 7. května 1926 podle § 382 č. 8 ex. ř. žalovanému uloženo, aby žalobkyni platil až do ukončení tohoto sporu prozatímní výživné ve výši 250 Kč měsíčně. Tento závazek žalovaného, uložený mu jen prozatímně, nevyrovnává nijak nárok žalobkyně na výživné, jehož se přítomnou žalobou domáhá a neprejudikuje rozhodnutí o tomto nároku. Nižší soudy tudíž neprávem zamítly žalobu ohledně požadovaného výživného za dobu od 23. února 1926 do 16. listopadu 1928 a poněvadž se svého nesprávného právního stanoviska nezjistily skutkový základ, na kterém by bylo lze o žalobním nároku v těchto mezích rozhodnouti, nezbylo než vyhověti dovolání v tomto směru, rozsudky obou nižších stolic v těchto mezích zrušiti a soudu první stolice, na nějž se věc odkazuje, uložiti, aby o nároku žalobním v těchto mezích dále jednal a znovu rozhodl (§ 510 c. ř. s.).
Rozhodnutí nejvyš. soudu ze dne 8. března 1930 Rv I 1051/29.
Pošva.

Citace:

Výživné manželem placené manželce rozloučené.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1930, svazek/ročník 69, číslo/sešit 8, s. 271-273.