Konkurs zahájený v cizině účinkuje i v tuzemsku, ale teprve ode dne, kterého došla na zdejší soud žádost konkursního soudu za vydání úpadcova tuzemského movitého jmění. Až do té doby může tedy úpadce disponovati se jměním v tuzemsku a disposice správce jeho podstaty jsou nicotný. (§ 66 a 67 konk. ř.)

Manželé Josef a Terezie M. žalovali dra Otu H., bytem v Norimberce, žádajíce, aby bylo uznáno právem, že pohledávka dra Oty H. 600 000 Kč, zajištěná na jejich tuzemských nemovitostech, zanikla, že žalovaný jest povinen to uznati a jim vydati výmaznou listinu, ježto by jinak výmaz mohl býti proveden na základě žádaného rozsudku.
Poněvadž na jmění dra Oty H. byl soudem v Německu uvalen konkurs, dostavil se k roku správce konkursní podstaty Karel D. a ten uzavřel se žalobci smír jejich přání vyhovující.
Mezitím postoupil dr. Ota H. uvedenou pohledávku dru Petru R. a tito dva žalují nyní manžely Josefa a Terezii M., žádajíce, aby bylo uznáno, že shora uvedený smír jest neplatný. Správce podstaty Karel D. nebyl prý oprávněn smír uzavříti proto, že nebyl oprávněn dra Otu H. zastupovati. Práva k tomu byl by nabyl, kdyby konkursní soud byl zdejší soud požádal za vydání tuzemského movitého jmění úpadcova, což se však nestalo.
Žalovaní trvali na tom, že Karel D. byl k zastupování dra Oty H. oprávněn a namítali, že postup pohledávky stal se jen na oko.
Procesní soud žalobě vyhověl a žalované odsoudil též k náhradě útrat.
Odvolací soud toto rozhodnutí potvrdil a žalovaným uložil nahraditi též útraty odvolacího řízení.
Vyhovuje podanému dovolání, nejvyšší soud rozsudky první a druhé stolice zrušil a věc vrátil první stolici, aby doplnila řízení a znovu rozhodla, přihlížejíc při tom také k útratám opravného řízení.
Odůvodnění. Dovolání je opřeno o dovolací důvody § 503, č. 2 a 4 c. ř. s. Pokud jde o dovolací důvod nesprávného právního posouzení (§ 503, č. 4 c. ř. s.), vytýkají žalovaní, že odvolací soud má neprávem za to, že legitimace obou žalobců ke sporu je dána. Jde o žalobu podle § 228 c. ř. s. na určení neplatnosti smíru ujednaného dne 3. ledna 1928 u krajského soudu v J. ve sporu Ck I 622/4 mezi žalovanými a správcem konkursní podstaty druhého žalobce Karlem D., podle něhož konkursní správce uznal, že pohledávka druhého žalobce v částce 600 000 Kč na nemovitostech žalovaných právem zástavním zajištěná, není po právu. Žalobci tvrdí, že druhý žalobce, dr. Otto H., postoupil postupní listinou ze dne 6. září 1927 tuto pohledávku prvnímu žalobci, inž. Dr. Petru R. Žalovaní postup ten nepopřeli, tvrdí však, že postup ten je neplatný, ježto o jmění Dra Otty H. bylo úředním soudem v Norimberku zahájeno konkursní řízení již v roce 1924, a že dosud trvá. Že tomu tak, jest zjištěno, než okolnost ta jest v daném případě bezvýznamná, ježto podle § 66 a 67 konk. ř. konkursní řízení v cizině zahájené nejeví v tuzemsku žádných účinků, a smí cizozemský úpadce nakládati svým movitým jměním, a to až do doby, kdy dojde na tuzemský soud žádost o vydání tuzemského movitého jmění. Nebylo tvrzeno a není ve spisech opory pro předpoklad, že taková žádost na tuzemský soud by byla došla a že týž kladně o ní rozhodl; byl proto Dr. Otto H. oprávněn pohledávku svou inž. Dru Petru R. postoupiti. V tom, že byl ve sporu Ck I 62/24 konkursní správce k vedení sporu soudem připuštěn, nelze naprosto spatřovati vydání tuzemského jmění do ciziny podle § 67 konk. ř., jenž předpokládá žádost cizozemského soudu o vydání. Že nešlo o postup neplatný, i když by správné bylo tvrzení žalovaných, že byl postup ten předsevzat na úkor věřitelů Dra Otty H., nýbrž že by šlo nejvýše o postup odporovatelný ve vztahu k těmto věřitelům, správně dolíčil odvolací soud. Ježto žalovaní tvrdí platnost smíru, nemůže býti žádné pochybnosti o tom, že Dr. Otto H. je k žalobě legitimován, když Karel D. sporný smír uzavřel jménem Dra H. Tuto legitimaci dovolatelé ostatně v dovolacím spise uznávají aspoň nepřímo tím, že tvrdí, že Dr. Otto H. jest povinen jim vydati výmazní kvitanci. Pokud jde o žalobcem tvrzenou neplatnost smíru, tu, jak již uvedeno, nebylo a není ve spisech opory pro předpoklad, že by byl zažádal úřední soud v Norimberku jako soud konkursní za vydání tuzemského movitého jmění podle § 67 (I) konk. ř. Mohl proto žalobce Dr. H. v době ujednání soudního smíru dne 3. ledna 1928 a také v době postupu se svou pohledávkou volně nakládati, konkurs v Německu zahájený nejevil zde žádných účinků a nebyl proto konkursní správce Karel D. oprávněn o této pohledávce smír uzavírati, neboť mohl tak učiniti toliko žalobce Dr. Otto H. sám nebo jeho oprávněný zástupce, kterým však konkursní správce Karel D. nebyl, takže ta část řízení ve sporu Ck T 62/24, v níž jako žalovaný vystupoval správce konkursní podstaty, jest podle § 477, č. 5 c. ř. s. stižena zmatečností a naříkaný smír jest neplatný.
V těchto směrech není dovolaní opodstatněno. Nelze mu však odepříti oprávněností, pokud v příčině aktivní legitimace žalobce Dra Petra R. uplatňuje dovolací důvod č. 2, § 503 c. ř. s. Tuto legitimaci bylo by možno Dru Petru R. přiznati jen tehdy, kdyby nešlo v daném případě, jak žalovaní tvrdí, o postup na oko. Postup takový by byl podle § 916 obč. z. nicotný; této nicotnosti může se i postoupený dlužník dovolávati (srov. rozh. č. 8461 sb. n. s.) a dlužno k ní z úřední moci přihlížeti. S tohoto hlediska však nižší soudy sporné věci neřešily a žádných zjištění neučinily, je tu proto žalovanými vytýkaná vadnost odvolacího řízení (§ 503 č. 2 c. ř. s.). Teprve po doplnění řízení v tomto směru bude možno posouditi, zda jest dána legitimace žalobce Dra Petra R. ke sporu. Slušelo proto dovolání žalovaných vyhověli, rozsudky nižších soudů podle § 510 c. ř. s. zrušiti a prvému soudu naříditi, aby řízení v naznačeném směru doplnil a věc znovu rozhodl.
Rozh. nejv. soudu ze dne 30. listopadu 1929, č. Rv II 284/29.
Karel Jelínek.

Citace:

Konkurs zahájený v cizině.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1930, svazek/ročník 69, číslo/sešit 8, s. 281-283.