Stavovská a hospodářská výstavba Třetí říše

.
Národně socialistický stát nechce býti podle Rosenbergova výroku stavovským státem, nýbrž politickým mocenským útvarem se stavovským členěním. Stavy jsou zvláštními útvary národního života, jsou výrazem organické výstavby a organického členění národa. Proto každý stavovský řád musí býti orientován k lidu, t. j. odpovídati přirozenému životnímu řádu národa.
Výstavba hospodářského řádu po převzetí moci nár. soc. hnutím byla provedena ve třech etapách. Prvním cílem bylo, aby osoby ve státních správních orgánech, ve veřejných podnicích, ve veřejnoprávních odbor, organisacích a v zájmových korporacích, pokud byly politicky nespolehlivé, byly nahrazeny lidmi z vlastních řad, zejména ve formě komisařů. V druhé řadě měly býti vyrovnány vzájemné rozdíly a rozpory mezi jednotlivými zájmovými svazy a korporacemi a posléze na místo nich vytvořeny základy k stavovské výstavbě hospodářského řádu. Tato byla prozatím uskutečněna v těchto formách:
1. německá pracovní fronta (die Deutsche Arbeitsfront, DAF);
2. říšský stav výživy (der Reichsnáherstand);
3. živnostenské hospodářství (die gewerbliche Wirtschaft);
4. kulturní stavy.
Kč. 1. Německá pracovní fronta.
Obsazení odborových domů dne 2. května 1933 nár. soc. podnikovými organisacemi a rozpuštění soc. dem. odborářských svazů, jemuž následovalo podrobení se ostatních odbor, organisací, uvolnilo cestu k výstavbě pracovní fronty, jež odpovídá národnímu stavovskému řádu. Definitivní úpravy podstaty, organisace a úkolů dostalo se pracovní frontě výnosem Vůdce ze dne 24. X. 1934.
Podle něho je pracovní fronta organisací tvořících Němců, čela i pěsti. Jejími členy musí býti nejen všichni jednotliví pracovníci, nýbrž mohou býti i zákonem uznané stavovské organisace. Vedení její je v rukou nár. soc. strany. Říšský vedoucí organisace strany, nyní Dr. Robert Ley, vede prac. frontu, jmenuje a odvolává ostatní vedoucí. Místně se člení prac. fronta podle místního rozdělení strany. Odborně se dělí v 18 říšských společenství podniků a kromě toho ve skupiny povolání.
Cílem jejím je vytvoření skutečného národního a výkonného společenství všech Němců. Pečuje o to, aby každý v hospodářském životě národa zaujímal s duševního a tělesného hlediska to postavení, jež mu umožňuje nejvyšší výkon a tím zajišťuje největší užitek pro národní souručenství.
Mezi jednotlivými úkoly se uvádí:
1. Zajištění pracovního míru a k tomu potřebné vyrovnávání mezi zájmy vedení podniku a zaměstnanci;
2. péče o využití volných chvil dělnictva, kterou obstarává organisace »Radostí k síle« (Kraft durch Freude);
3. péče o odborné školení dělnictva.
Kč. 2. Říšský stav výživy.
Zřízen byl zák. z 13. IX. 1933 a jeho prozatímní výstavba byla upravena nař. z 8. XII. 1933. Podle něho je říšský stav výživy zastupitelstvem německého selství a německého zemědělství včetně zemědělských družstev, zemědělského obchodu, upravovatelů a zpracovatelů zemědělských výrobků. Je korporací veřejného práva. Jeho úkolem je, aby sdružoval své příslušníky k podpoře výstavby, zachování a zesílení německého národa. Za tím účelem podporuje činnost svých příslušníků, upravuje hospodářské a společenské vztahy mezi nimi, působí k zdárnému vyrovnání jejich snah a podporuje úřady podáváním dobrých zdání a poskytováním znalců. Dále je povinen dbáti stavovské cti příslušníků. Jeho nejdůležitějším praktickým úkolem je vydávání opatření k úpravě trhu a cen zemědělských výrobků. Vedoucím říšského stavu výživy je říšský vůdce sedláků ve straně. Stav výživy jest teritoriálně rozdělen na země, kraje a místa.
Kč. 3. Živnostenské hospodářství.
Zákon z 27. 11. 1934 zmocnil říšského ministra hospodářství, aby dosavadní pestrou organisací zájmových korporací povolání v oboru hospodářství zařadil do státního řádu. To se stalo nařízením z 27. XI. 1934, jímž bylo hospodářství živností pod vedením říš. ministra hospodářství rozděleno do 6 říšských skupin (průmyslu, řemesla, obchodu, bank, pojišťoven a producentů energie). Nařízením z 4. IV. 1939 byla připojena sedmá skupina pro cizinecký ruch. Skupiny se dělí opět do hlavních, hospodářských a odborných skupin.
Horizontálně byla provedena organisace tak, že nař. z 20. VIII. 1934 byly zřízeny průmyslové a obchodní komory pro hájení společných zájmů obchodních a živnostenských podnikatelů určitého okresu.
V rámci organisace živnostenského hospodářství byla provedena zvláštní výstavba řemesla (zák. z 29. XI. 1933, nař. z 15. VI. 1934 a 18. I. 1935). Říšská skupina řemesel člení se do říšských společenstevních svazů, jež soustřeďují společenstva jednoho řemeslného oboru. Vedle společenstev existují řemeslnické komory k péči o společné zájmy v témže komorním okrese. Tyto komory sdružují se ve sněm komor řemesel a živností.
Nař. z 25. IX. 1935 byla pod vedením říš. ministra dopravy roztříděna dopravní živnost do 7 odborných říšských skupin dopravy (námořní, vnitrozemské, motorové, povoznické, kolejové, zasílatelství a skladiště, pomocné živnosti dopravní).
Společné zastoupení okresních organisací živnostenského hospodářství, průmyslových a obchodních komor, řemeslnických komor a dopravnické živnosti, tvoří hospodářské komory, jež se sdružují v říšskou hospodářskou komoru.
Zástupci této komory tvoří se zástupci říšské dělnické komory t. zv. říšskou dělnickou a hospodářskou radu, v níž mají vedoucí podniků a jejich zaměstnanci otevřeně a čestně projednávati společné otázky podniků a své vzájemné vztahy.
Nutno se ještě zmíniti o akvisiční radě (Werberat) německého hospodářství, jež je korporací veřejného práva pod dohledem říšského ministra propagandy a má dozírati nad veškerou veřejnou i soukromou akvisiční, oznamovací, reklamní činností a nad tržnictvím a výstavnictvím.
K č. 4. Kulturní stavy.
K doplnění stavovského členění všech německých pracovníků bylo přikročeno též k zařazení soukmenovců zúčastněných na tvoření, péči, správě a vědeckém zhodnocení duchovních statků. Stát budoval zde na základě stávajících kulturních svazů. Jako první korporace byla zřízena zák. ze 14. VII. 1933 prozatímní filmová komora. Zák. z 22. IX. 1933 zmocnil říšského ministra propagandy k zřízení říšské kulturní rady, jež sestává podle nař. z 1. XI. 1933 ze sedmi jednotlivých komor (spisovatelské, tiskové, rozhlasové, divadelní, hudební, výtvarných umění a filmové). Stejně jako při veškeré stavovské výstavbě Třetí říše i zde byly uplatněny dva základní principy: nucené členství a vůdcovská zásada. Presidentem kulturní komory je říš. ministr propagandy.
Tiskovou komoru tvoří říšský svaz německého tisku, zřízený zákonem o redaktorech ze 4. X. 1933.
K stavovské organisaci povolání patří říšská advokátní komora, zřízená nově nař. z 13. XII. 1935 o advokátním řádu a říšská lékařská komora, zřízená nař. z 13. XII. 1935 o lékařském řádě, dále komory notářů. lékárníků, zvěrolékařů a patentních zástupců. Právní poměry advokátů byly posléze upraveny advokátním řádem z 21. II. 1936. Podle něho jest advokát povolaným, neodvislým zástupcem a rádcem ve všech právních záležitostech. Jeho povolání není žádným řemeslem, nýbrž službou právu.
Z jednotlivých velkých skupin povolání dosáhli jednotné stavovské organisace zvláště státní úředníci v říšském svazu německých úředníků, právníci v nár. soc. svazu zastánců práva [Rechtswahrerbund (NSRB)] a vychovatelé v nár. soc. učitelském svazu (NSLB).
Nár. soc. svaz zastánců práva sdružuje německý stav právníků s úkolem, aby včlenil každého soukmenovce do státu, aby upravil a zachovával vzájemné vztahy soukmenovců a spojil životní a pracovní organismy nár. soc. životního tělesa na půdě práva.

Citace:

Jest úplatný zánik břemen. Právní prakse, měsíčník československých právníků. Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart, 1938-39, svazek/ročník 3, s. 223-223.